Základní živiny

Vitaminy jsou živiny – chemické látky organického původu, to znamená rostlinného nebo živočišného. Jsou to látky pro lidské tělo potřebné v malých množstvích, které však neumí organizmus vytvářet a které mu tak musíme poskytnout potravou.

Téměř všechny ve vodě rozpustné vitaminy, kromě vitaminu C, patří do skupiny vitaminů B. V důsledku své rozpustnosti ve vodě je jejich případný přebytek vylučován z těla močí, proto se jen ve výjimečných případech mohou v těle hromadit. Z důvodu jejich rozpustnosti ve vodě jsou také omezeny jejich zásoby v těle.

Vláknina je vlastně  nestravitelný sacharid a lignin.  Tyto sachridy (vlákniny) dělíme na  sacharidy glykemické, tj. na sacharidy poskytující sacharidy pro metabolizmus a tak ovlivňující hladinu glukózy v krvi a na sacharidy nestravitelné, tvořící substrát pro růst střevní mikroflóru, které označujeme jako potravní vlákninu.

Většina sacharidů z potravy se vstřebává do krevního oběhu ve formě glukózy. Z glukózy se pak dále v těle vytváří všechny ostatní sacharidy – ribóza, která je součástí nukleových kyselin či galaktóza jako součást laktózy mateřského mléka. Glukóza je hlavním metabolickým palivem buněk savců včetně člověka.

Sacharidy jsou jedněmi ze základních přírodních látek v rostlinných i živočišných organizmech. Zelené rostliny si je dokážou pomocí sluneční energie vyrobit procesem zvaným fotosyntéza z vody a oxidu uhličitého. Ostatní organizmy, včetně lidského, jsou závislé na jejich příjmu v potravě.

Stopové látky patří mezi minerální látky. Jsou to anorganické látky, které v těle hrají velmi důležitou úlohu při stavbě tkání, zejména kostí a zubů. Jsou součástí mnoha hormonů a enzymů. Z minerálních látek je vyčleňujeme do zvláštní podskupiny proto, že se v lidském těle vyskytují v opravdu malém, stopovém množství.

Minerální látky jsou anorganické látky, které v těle hrají velmi důležitou úlohu při stavbě tkání, zejména kostí a zubů. Jsou součástí mnoha hormonů a enzymů.Mezi minerální látky řadíme sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík, chlor a síru. V lidském těle se vyskytují řádově od desítek po tisíc gramů.

Mluvíme-li o výživě, měli bychom vždy hovořit o minerálních látkách, případně mineráliích. Neměli bychom, byť se tak děje velmi často, hovořit o minerálech. Hovoříme-li o minerálech, pohybujeme se na poli geologie či mineralogie, ne však výživy. Jen pro ujasnění – minerál neboli nerost je strukturně homogenní látka vzniklá přírodním procesem.

Bílkoviny by měly představovat 10 –15 % celkového energetického příjmu z potravy, přičemž se udává, že živočišné a rostlinné bílkoviny bychom měli přijímat přibližně v poměru 1:1. Potřebu bílkovin ovlivňují věk či pohlaví. Zvyšuje se např. v dětství (doba růstu), v době těhotenství (pro zdravý vývoj plodu) a kojení, v rekonvalescenci po nemoci nebo operaci.

Bílkoviny jsou obecně známy také pod cizím názvem proteiny. Tento název je odvozen od řeckého slova „protos“  znamenajícího „primární, mající primární důležitost“. Již z tohoto názvu tedy můžeme usoudit na významnost bílkovin pro lidský organizmus. Bílkoviny jsou základními chemickými složkami všech živých buněk, proto jsou obsaženy v téměř všech potravinách, jak živočišného, tak i rostlinného původu.