O minerálních látkách ve výživě a o jejich funkci v těle. 

Minerální látky jsou anorganické látky, které v těle hrají velmi důležitou úlohu při stavbě tkání, hlavně kostí a zubů. Jakožto součást mnoha hormonů a enzymů se také účastní fyziologických pochodů v celém organismu. Tvoří asi 6 % hmotnosti těla.

Někdy jsou tyto látky nesprávně zjednodušeně označovány jako „minerály“. Tímto termínem je ale v našem jazyce myšlen nerost, třeba křemen nebo kalcit, a na těch bychom si asi vylámali zuby. Přípustným synonymem pro minerální látky jsou minerálie, takže pozor na to!

Tělo si nedokáže žádnou z těchto látek samo vytvořit a všechny do jedné musí přijímat v potravě. Vstřebání a využitelnost z potravy se pohybují od jednotek do desítek procent. Obecně platí, že z rostlinných zdrojů je nižší.

Podle množství potřebného pro organizmus se někdy dělí na minerální látky (v užším slova smyslu), vyskytující se v těle v gramových až kilogramových množstvích, a prvky stopové, které tělo potřebuje v minimálních dávkách, třeba jen v mikrogramech. Při vyrovnané pestré stravě je nedostatečná dodávka některé z důležitých minerálních látek velmi nepravděpodobná.

Mezi minerální látky řadíme sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík, chlor a síru. V lidském těle se vyskytují řádově od desítek po tisíc gramů.

Mezi stopové prvky řadíme železo, zinek, jod, selen, fluor, měď, chrom, mangan, molybden a kobalt. Někdy se do této skupiny řadí i další prvky jako jsou nikl, cín a jiné. Stopové prvky jsou neméně důležité, proto se o nich dozvíte více v samostatném článku, který pro vás připravujeme.

Dělení není jednotné, proto se v jiných zdrojích můžete setkat s jiným dělením, než je použito v tomto textu.

Jednotlivé minerální látky:

Sodík (Na)

• Charakteristika a funkce: Účastní se hospodaření s vodou v těle, dále mimo jiné  umožňuje činnost některých enzymů. Denní potřeba sodíku je poměrně malá, při práci v extrémních podmínkách (např. v horku) se ale podstatně zvyšuje, neboť zde dochází k velkým ztrátám tekutin a minerálních látek potem. V našich podmínkách ale spíš řešíme problém nadměrného příjmu sodíku, jehož zdrojem je hlavně kuchyňská sůl, čili chlorid sodný (NaCl). Doporučená denní dávka kuchyňské soli je kolem 5 – 6 g (cca 1 čajová lžička), i když průměrný denní příjem v ČR je až 17g. Vysoký příjem sodíku v podobě soli je spojován s rizikem vysokého krevního tlaku a  vzniku otoků, hrozí i poškození žaludeční sliznice. Vysoký příjem sodíku zatěžuje ledviny.
• Při nedostatku, například po dlouhotrvajících průjmech, zvracení a nadměrném pocení dochází ke svalovým křečím, poklesu krevního tlaku a někdy až k poruchám srdeční činnosti a vědomí.
• Zdroje: uzeniny, masné konzervy, polévkové koření, instantní polévky a omáčky, tvrdé sýry, některé druhy pečiva, brambůrky, nakládaná zelenina, sojová omáčka, pokrmy z rychlého občerstvení (hamburgery) a jiné.

Draslík (K)

• Charakteristika a funkce: Je nezbytný pro tvorbu buněk, pozitivně ovlivňuje správnou činnost svalů, zejména srdce. Zvýšený příjem draslíku může pomoci snížit krevní tlak, takže vlastně působí jako protiváha sodíku.
• Při nedostatku, způsobeném například průjmy nebo nadměrným pocením, se zrychluje činnost srdce a objevuje se svalová slabost.
• Zdroje: brambory, meruňky, celozrnné výrobky, sojová mouka, káva, obecně je obsažen ve většině potravin vyjma tuků.

Vápník (Ca)

• Charakteristika a funkce: Dospělý člověk má v těle asi 1200 g vápníku, asi 99 % vápníku v těle  je uloženo v kostech a zubech, zbytek v ostatních tkáních. Zajišťuje pevnost kostí a zubů, účastní se na průběhu mnoha procesů probíhajících v těle (srážení krve, rytmické stahy srdce, přenos nervových vzruchů a další). Pro vstřebávání vápníku je potřeba vitamin D. Vyšší potřebu mají těhotné a kojící ženy.
• Při nedostatku vápníku ve stravě se může rozvinout u dětí křivice (rachitis), projevující se deformací dlouhých kostí a tvaru hrudníku, u dospělých osteomalacie (měknutí a deformace kostí) nebo osteoporóza (řídnutí kostí, kdy se vápník začne uvolňovat z kostí a ty jsou pak křehké a velmi snadno se lámou). Dále se objevuje kazivost zubů a horší se i kvalita nehtů. 
• Zdroje: nejbohatší zdroje jsou mléko a mléčné výrobky, sardinky v oleji konzumované i s kostmi, některé druhy zeleniny, například zelená paprika a brokolice a luštěniny. K příjmu přispívá i tvrdá pitná voda. V obilovinách je vápník obsažen poměrně málo a navíc není dobře využitelný.

Fosfor (P)

• Charakteristika a funkce: V těle dospělého je ho asi  600 – 900 g, je uložen v kostech a zubech spolu s vápníkem, také je součástí bílkovin. Účastní se pochodů, při nichž se v těle přeměňuje a uchovává energie.
• Nedostatek se běžně nevyskytuje, fosforu máme v potravě spíš nadbytek.
• Zdroje: kolové nápoje, mléko a mléčné výrobky, maso, ryby, vejce, ořechy.

Hořčík (Mg)

• Charakteristika a funkce: V těle dospělého je ho asi 25 g, víc než polovina hořčíku je uložena v kostech, umožňuje činnost některých enzymů, účastní se přenosu nervových a svalových vzruchů, je nezbytný pro tvorbu bílkovin, tuků i sacharidů. Zvýšený přísun má pozitivní vliv na nemoci srdce a cév.  Je součástí zeleného barviva chlorofylu v rostlinách.
• Při nedostatku vznikají křeče ve svalech.
• Zdroje: rostlinné potraviny – listová zelenina, ořechy, celozrnné výrobky, kakao a čokoláda,  tvrdá pitná voda.

Chlorid (Cl)

• Charakteristika a funkce: Je součástí kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludku, jeho příjem je zajištěn v dostatečné míře díky kuchyňské soli (NaCl).
• Zdroje: kuchyňská sůl a slané potraviny podobně jako u sodíku.

Síra (S)

• Charakteristika a funkce: Síra je součástí některých bílkovin a vitaminu B1, má vliv na činnost některých enzymů.
• Nedostatek se běžně nevyskytuje.
• Zdroje: bílkoviny obsažené v mléce a mléčných výrobcích, v mase, rybách a ve vejcích.

Použitá literatura:

Manuál prevence v lékařské praxi. 3. LF a SZÚ, souborné vydání 2004.
Brázdová, Z.: Výživa člověka. Vyškov, 2005, s. 98-124
Minerální látky ve výživě. Fórum zdravé výživy, lexikon zdravého životního stylu.
Skala, E.: Výživa ve zdraví a nemoci. Lékařské listy, 2003/2, 8. s.