O metodách zjišťování našeho výživového stavu. Některé z nich si můžeme na sobě sami vyzkoušet, jiné patří do rukou odborníků.
Výživový stav našeho organismu je závislý především na tom, co jíme. Je daný rovnováhou mezi tím, co přijmeme, a tím, co vydáme. Ne vždy však dostatek potravy znamená dostatečný přívod všech látek potřebných ke zdravému fungování našeho těla.
Ke zhodnocení výživového stavu jedince je zapotřebí znát určité informace. Mezi hlavní patří anamnéza, antropometrická měření, klinické a biochemické vyšetření, které může být doplněno imunologickým vyšetřením. V určitých případech se přistupuje i k dalším vyšetřením jako je například denzitometrie při podezření na křivici u dětí apod.
Anamnéza
Anamnéza pochází s řeckého slova anamnésis - rozpomínání se. Je to rozhovor lékaře či jiného odborníka s pacientem, při kterém lékař cíleně klade otázky týkající se zdraví vyšetřovaného. Při hodnocení nutričního stavu je cílem zjistit, zda je strava vyšetřované osoby vyvážená a obsahuje všechny živiny a jiné výživové faktory v patřičném množství a kvalitě (ani hodně, ani málo). Ptáme se například na onemocnění, kterými osoba trpí, především onemocnění související s výživou, zjišťujeme zpětně výživové zvyklosti (skladba jídelníčku, kulinářská úprava pokrmů, konzumace alkoholu, kávy apod.).
Antropometrické ukazatele
Pomocí antropometrie lze určit celkové množství tuku v těle, jeho rozložení, a zda má jedinec sníženou nebo zvýšenou tělesnou hmotnost vzhledem ke svému věku a tělesné výšce. Jsou rychlé a nevyžadují drahou přístrojovou techniku. Ovšem žádají si profesionální zvládnutí měřicích technik, aby získané výsledky byly přesné a objektivní. Mezi antropometrické ukazatele stavu výživy patří tělesná hmotnost a výška, tělesné obvody a kožní řasy.
K posuzování tělesné hmotnosti se nejvíce používá index tělesné hmotnosti, známější spíše pod zkratkou BMI (z angl. Body Mass Index): BMI = váha [kg] / (výška[m]) 2. Jde však pouze o přibližné hodnoty, neboť se nepřihlíží k věku, individuální dispozici, stupni sportovní činnosti, mohutnosti kostry a množství svalové a tukové hmoty či případnému vlivu nemocí apod. U dětí se hmotnostně-výšková proporcionalita hodnotí častěji na základě percentilových grafů.
Tělesné obvody se používají ke stanovení rozložení tělesného tuku v těle. Snadno s jejich pomocí určíme, zda má daná osoba sklon k hromadění tuku v dolní či horní části těla. To je důležité, neboť hromadění tuku v břišní oblasti sebou nese riziko vzniku některých onemocnění (např. srdečně-cévní). Jedním z nejpoužívanějších způsobů, jak stanovit rozložení tělesného tuku v těle, je poměr obvodu pasu k obvodu boků (WHR), nebo ještě lépe, samotný obvod pasu.
Celkové množství tuku v těle dobře koreluje s tloušťkou kožních řas. Tloušťka kožních řas se měří na různých místech těla. Vyšší hodnoty kožních řas bývají provázeny vyššími hodnotami cholesterolu a tuků v krvi a u více než poloviny dospělé populace souvisí nárůst podkožního tuku s vyššími hodnotami krevního tlaku.
Celkové množství tuku v těle je samozřejmě možné stanovit i mnohem přesnějšími metodami. Jednou z nejpřesnějších je podvodní vážení (hydrodenzitometrie), dále jsou to zobrazovací metody (počítačová tomografie - CT, nukleární magnetická rezonance aj.) či bioelektrická impedance. Tyto metody jsou ale technicky náročné a pro mnoho pracovišť nedostupné, používají se spíše ve specializovaných centrech k výzkumným účelům. Proto mezi nejrozšířenější metody stanovení celkového tuku v těle u nás i ve světě patří měření kožních řas, které je finančně, technicky i časově a prostorově nenáročné.
Klinické vyšetření
Klinické vyšetření se zaměřuje na vyšetření případných poruch výživy pomocí tělesné prohlídky - somatoskopie, či jednoduchými fyzikálními vyšetřeními. Při tělesné prohlídce lékař pátrá po známkách nesprávné výživy nebo případné podvýživy (malnutrice). Např. příčné bílé pruhy na nehtech svědčí o těžkém nedostatku bílkovin, záněty koutků rtů mohou značit nedostatek vitaminů B2, B6 či železa, apod.). Při somatoskopii však musíme mít na mysli, že ne vždy jsou příznaky odrazem nesprávné výživy. Příčin může být více, například působení sucha, horka, prachu atd.
Biochemická vyšetření
Biochemické metody jsou schopny včas odhalit nedostatečný či nadbytečný přívod živin (nutrientů). Mohou se stanovit přímo hodnoty nutrietů nebo jejich metabolitů (látek, které z nich v těle vznikají), a to v krvi, séru, plazmě, červených krvinkách, moči apod. Například nedostatek jódu se zjišťuje podle jeho množství v moči (jodurie) nebo podle funkce štítné žlázy.
Imunologická vyšetření
Imunologická vyšetření většinou doplňují vyšetření výživového stavu, neboť při poruchách výživy je často přítomna snížená imunita. Stanovuje se například počet lymfocytů (druhu bílých krvinek) nebo se provádí kožní testy.
Použitá literatura:
Kleonwachterová H, Brázdová Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. IDVPZ, 2001.
Kubisová D. Měření obvodu pasu a boků při vyšetřování v antropologii a klinické praxi. DMEV. 2003, 4: 209-213.
Kubisová D. Antropometrické ukazatele. Manuál prevence v lékařské praxi - souborné vydání, Univerzita Karlova - 3. LF / Fortuna, Praha 2004, str. 101-105.
Vyzkoušej si svoje znalosti v krátkém testu.