Mentální anorexie i bulimie se řadí mezi duševní onemocnění a stejně jako u ostatních duševních poruch je těžké jednoznačně říci, co je způsobuje. Fakt, že při onemocnění dochází k nějakým poruchám ve fungování mozkové činnosti, potvrzuje častý společný výskyt s dalšími duševními poruchami, nejčastěji úzkostí a depresí. Existují některé společné rysy, které můžeme zaznamenat u dívek trpících anorexií a bulimií. Prvním z těchto rysů je perfekcionismus.

Tato vlastnost společně s odhodláním jít si za svým cílem a schopností odříci si vše, co stojí v cestě k cíli, vedou často až k tragickému konci. Dívkám, kterým se pod vlivem onemocnění opravdu změní uvažování, není možné vysvětlit, že k fungování organizmu je jídlo nezbytné. Stravu odmítají tak tvrdošíjně, že jim kolikrát není pomoci a na následky této choroby umírají.

Kde se bere tato tvrdošíjnost, tento perfekcionismus? Mnohdy jde o působení uvnitř rodiny, kdy jsou na dívku ze strany rodičů kladeny velmi vysoké nároky. Někdy působí pro změnu vliv vrstevníků, mezi kterými chce anorektička nějakým způsobem vyniknout. Dalšími vlivy jsou stres jakéhokoli druhu (například hádky v rodině) a jednoduše nespokojenost sama se sebou.

V poslední době mají nedobrý vliv také média, která prezentují jako vzory úspěšné modelky, herečky, zpěvačky a všechny krásné a štíhlé. Mladý mozek, který ještě nemá srovnané životní hodnoty, nevidí pozlátko, nevidí práci stylistů, vizážistů a retušérů. Vidí svůj vzor.

Bohužel média v rozvoji anorexie a bulimie „pomáhají“ tím špatným způsobem. A sáhnout do svědomí by si měly také modelingové agentury a módní návrháři.

Můžeme působit nějakým způsobem, abychom dítě ochránili?

Tak jako u prevence všech duševních poruch hraje velkou roli stabilní rodinné prostředí a láskyplné působení na dítě ve smyslu, že ho máme rádi takové jaké je i s jeho drobnými nedostatky. Není špatné vysvětlovat dítěti už v dětství, že vzhled není vždy to nejdůležitější a že kamarády si hledáme podle toho, jaké mají povahové vlastnosti.

Dobré je být dítěti příkladem, co se týče vztahu k jídlu. Pokud dítě vidí, že jíme zdravě, pravidelně a nedržíme různé diety, považuje to za normální i v dospělejším věku.Není úplně ideální používat sladkosti nebo jiné jídlo pro děti jako odměnu. V pozdějším věku si tento zvyk zachovávají a uchylují se k jídlu jako k odměně nebo jako k utěšujícímu prostředku na nějakou „životní bolístku“. Pokud děti naučíme zavčas jíst přiměřeně, zabráníme případné nadváze, která může být prvním podnětem ke snaze zhubnout a může k anorexii nebo bulimii sklouznout.

Pokud už dospívající dítě nějaké to kilo navíc přibralo, vyvarujeme se jízlivých poznámek. Radši bychom měli najít nějaké společné sportovní aktivity, které by ho bavily. A nakonec není špatné s dítětem téma výživy, přejídání a hubnutí prodiskutovat a vysvětlit mu různá úskalí diet a nezdravého hubnutí.

Autor: iz