Označování potravin
Od 1. července 2012 platí nová pravidla (Prováděcí nařízení Komise 505/2012/EU) pro označování biopotravin (končí dvouleté přechodné období).
Etikety na biopotravinách ze zemí EU musí být povinně označeny jednotným unijním logem v podobě lístku ze 12 unijních hvězdiček, dosud bylo použití tohoto loga dobrovolné.
U tohoto loga musí být uveden kód země, kde biopotravina prošla závěrečnou kontrolou – v případě České republiky je to CZ. Za kódem státu je zkratka BIO nebo EKO, případně ORG či ÖKO, odkazující na ekologický způsob produkce podle zažité praxe v různých zemích. Kód je uzavřen třímístným číslem kontrolní organizace pověřené v daném státě dozorem nad bioprodukcí.
Co znamenají údaje na obalech i na samotných vejcích?
Na obalu musí být například uvedena jakostní třída vajec a to slovy třída A, neboli „čerstvá“. U vajec třídy A může být použit doplňující údaj o jakosti s označením „extra“ nebo „extra čerstvá“ na baleních obsahujících vejce třídy A do dev??tého dne po snášce. Vychází to z nařízení Komise EU č. 589/2008, článek 12. Dále zde musí být uvedeno číslo balírny či třídírny, a také hmotnostní skupina (XL, L, M, S, popřípadě „Vejce různých velikostí“), datum minimální trvanlivosti, údaj o podmínkách skladování a o způsobu chovu; na vnější nebo vnitřní straně obalu musí být vysvětlen také kód producenta, který je umístěn na vejci.
Rada Evropské unie schválila 29. září 2011 jednohlasně dlouho připravované nařízení o informacích na potravinách, verzi opravenou Evropským parlamentem. Nařízení o spotřebitelských informacích nabude účinnosti 20 dní po zveřejnění v Úředním věstníku EU.
Zveřejnění nařízení o označování potravin se očekává koncem listopadu 2011. Účinnost většiny nových ustanovení je však odložena o 3 roky (listopad 2014), nutriční označování až o 5 let. Dobrovolně uváděné nutriční označování však musí být v souladu s novými požadavky už za 3 roky. Některé nerozhodnuté záležitosti (např. označování země původu u některých druhů potravin) musí Evropská komise (EK) po konzultacích ve stanovené lhůtě dořešit.
Hlavn??m cílem nového nařízení je umožnit spotřebiteli výběr vyvážené a zdravější stravy. Proto musí být uváděna tzv. „povinná nutriční deklarace“, tzn. energetická hodnota, množství tuků, nasycených tuků, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli, a sice vztaženo na 100 g nebo 100 ml, a dobrovolně i na porci. Navíc může být uveden procentní podíl referenčního příjmu (GDA – Guideline Daily Amounts). Přichází v úvahu i doplnění jinou formou nutričního značení jako barvy semaforu, grafické symboly, ovšem při splnění určitých podmínek a za předpokladu, že to nemate spotřebitele a nevytváří to barieru pro vnitřní obchod EU.
Evropský parlament schválil 13. 7. nová pravidla pro označování potravin, která spotřebitelům umožní rozhodnout se při nákupu potravin informovaněji a zvolit zdravější variantu. V budoucnu bude muset být na obalech jasně viditelný energetický obsah, stejně jako množství tuku, nasycených mastných kyselin, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli.
Povinné informace
Podle nových pravidel budou veškeré informace o energetickém obsahu, množství tuku, nasycených mastných kyselin, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli povinně uvedené v jedné tabulce na obalu výrobku. Všechny informace budou muset být přepočítané na 100 g nebo na 10 0ml, případně přepočítané na jednu porci.
Pod pojem víno zahrnujeme široký sortiment výrobků, a to vína révová, ovocná a ostatní vína. Samostatnou skupinu představuje medovina.
Samotný pojem „víno“ bez uvedení přívlastku smí být používán pouze pro révové víno.
Pro možnost správného výběru vína je nutné mít alespoň základní znalosti o vínech a používané terminologii.
Rozeznáváme:
– Stolní víno: představuje nejnižší kategorii (obvykle jen 7-11 % obj. alkoholu), může pocházet z nejrůznějších hroznů vyprodukovaných v kterékoliv zemi.
– Zemské stolní víno: v EU se požaduje, aby použité hrozny pocházely z příslušné „země“ (např. „české zemské víno“, „moravské zemské víno“).
– Jakostní víno, respektive „jakostní víno stanovené pěstitelské oblasti“, je termín používaný v EU (v případě dovozu se používá jen slovo „víno“) a je vyhrazen pro víno vyšší kvality než stolní víno. Tato vína musí být vyrobena pouze z hroznů pocházejících z příslušných oblastí (oblasti jsou v zemích EU stanoveny národními předpisy) a víno musí být jen ze schválených odrůd.
– Jakostní víno s přívlastkem: přívlastkem může být: „kabinetní“, „pozdní sběr“, „výběr z hroznů“, „výběr z bobulí“, „výběr z cibéb“, „ledové“, „slámové“. Tato vína představují oproti předcházejícím vínům ještě vyšší třídu jakosti. Zatřiďování jakostních vín je prováděno národní institucí, v ČR je to SZPI.
– Víno originální certifikace: (VQC), jeho zatřiďování provádí za stanovených podmínek příslušný svaz vinařů. Vyrábí se pouze z několika odrůd typických pro danou oblast a v této oblasti by se vína měla vyznačovat podobným charakterem.
Uvedené výrazy (stolní, jakostní aj.) jsou součástí „obchodních názvů“ vín a používají s i jako součást označení vín likérových, šumivých a perlivých.
Co musí být vždy uvedeno na etiketě
– obchodní název,
– jmenovitý objem,
– skutečný obsah alkoholu,
– označení šarže,
– zřejmý původ hroznů,
– u stolních a jakostních vín z EU název a adresa stáčírny (i ve formě stanoveného kódu),
– u vín z dovozu jméno a adresa dovozce sídlícího v EU,
– vína nemusí být označena datem minimální trvanlivosti, pokud je obsah alkoholu vyšší než 10 % obj.,
– musí být uveden obsah oxidu siřičitého, pokud je vyšší než 10 mg/l,
– obsah zbytkového cukru se nemusí uvádět u stolního vína,
– u jakostního vína je obsah zbytkového cukru nutné uvádět, jedná se o:
– Suché – nejvýše 4 g/l nebo nejvýše 9 g/l, pokud celkový obsah kyselin v g/l je nejméně
– o 2 gramy nižší než obsah cukru.
– Polosuché – více než 4 g/l, ale nejvýše 12 g/l nebo 18 g/l (pokud členský stát stanovil minimální obsah kyselin).
– Polosladké – více ne?? nejvyšší možný obsah u polosuchého vína, ale nejvýše 45 g/l.
– Sladké – více než 45 g/l a chuť je výrazně sladká. Většinou se jedná o speciální vína určená pro dlouhé zrání s nižším obsahem alkoholu (7–11 %).
– stolní víno nesmí být označeno ročníkem sklizně, názvem odrůdy, oblasti apod.
– ?? jakostní víno lze označit dovětkem „odrůdové“ (může být nejvýše ze tří odrůd), pak se uvádí odrůda nebo dovětkem „známkové“, nepovinně lze dále uvádět ročník sklizně,
– dále se uvádí barva („bílé“, „červené“, „růžové“, „rosé“ apod.), získané ocenění a údaj o výrobní metodě,
– při prodeji sudového vína musí spotřebitel mít možnost získat informaci o obchodním označení, výrobci, šarži, skutečném obsahu alkoholu a příp. u vín vyšší kvality o obsahu zbytkového cukru.
Autor: lb
Přesto, že většina piv obsahuje relativně nízký obsah alkoholu ( 30–50 g v jednom litru), který vzniká kvašením obilného sladu, vody a chmele za pomoci pivovarských kvasinek, je nutné jej řadit mezi nápoje alkoholické.
Z legislativního pohledu se v České republice pivem zabývá vyhláška č. 335/1997 Sb., resp. 289/2004 Sb., pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí, která provádí zákon o potravinách č. 110/1997 Sb. v posledním znění.
Ve znění této vyhlášky se pivem rozumí pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethanolu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu (§ 11 písm. a/ vyhlášky č. 335/1997 Sb.).
Kromě alkoholu pivo také obsahuje celou řadu dalších látek, např. sacharidy, bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky.
Druhy a skupiny piva
Podle již zmíněné vyhlášky č. 335/1997 Sb., se rozumí:
pivem spodně kvašeným pivo vyrobené za použití kvasinek Saccharomyces cerevisiae subsp. uvarum (carlsbergensis),
pivem svrchně kvašeným pivo vyrobené za použití kvasinek Saccharomyces cerevisiae subsp.cerevisiae a případně i spontánní mikroflóry mléčných nebo octových bakterií,
světlým pivem pivo vyrobené převážně ze světlých sladů,
tmavým a polotmavým pivem pivo vyrobené z tmavých sladů, sladů karamelových, případně barevných sladů ve směsi se světlými slady,
řezaným pivem pivo vyrobené při stáčení smíšením světlých a tmavých piv stejné skupiny,
lehkým pivem pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny do 7 % hmotnostních a s obsahem využitelné energie nejvýše 30 kJ/100 ml,
výčepním pivem pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 8 až 10 % hmotnostních,
ležákem pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 11 až 12 % hmotnostních,
pivem speciálním pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 13 % hmotnostních a vyšším,
porterem tmavé pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 18 % hmotnostních a vyšším,
pivem se sníženým obsahem alkoholu pivo s obsahem alkoholu nejvýše 1,2 % objemových (1,0 % hmotnostních),nealkoholickým pivem pivo s obsahem alkoholu nejvýše 0,5 % objemových (0,4 % hmotnostních),
pivem se sníženým obsahem cukrů hluboce prokvašené pivo s obsahem zatěžujících sacharidů do 0,75 g/100 ml a bílkovin do 0,4 g/100 ml,
pšeničným pivem pivo vyrobené s podílem extraktu z použitého pšeničného sladu vyšším než jedna třetina hmotnosti celkově dodaného extraktu,
kvasnicovým pivem pivo vyrobené dodatečným přídavkem podílu rozkvašené mladiny do hotového piva v průběhu stáčení,
Nejtypičtějšími druhy světlého piva v Česku jsou piva výčepní, tj. piva z ječných sladů s extraktem původní mladiny 8–10 % hmotnostních, a piva ležáky, tj. piva z ječných sladů s extraktem původní mladiny 11–12 % hmotnostních.
Druh piva je povinným údajem při označení piva při prodeji.
Značení piva
Podle č. 335/1997 Sb., resp. 289/2004 Sb., je nutné pivo označit:
názvem druhu a skupiny (např. pivo ležák),
obsahem alkoholu v procentech objemových (např. 4,8 % obj.),
zda jde o světlé , tmavé pivo, polotmavé, řezané,
složení (např. voda, ječný slad český, bavorský, karamelový, maltózový sirup, chmelové produkty a někter??mi dalšími údaji (např.stáčeno v ochranné atmosféře oxidu uhličitého, pasterováno apod.).
Vyhlášce však neodpovídá značení piv stupni (např. 12stupňové pivo), takové značení bylo opuštěno již v devadesátých letech 20. století. Místo stupňů je nutno správně uvádět tzv. extrakt původní mladiny (EPM)- a to v procentech hmotnostních (např. 12procentní pivo; pozor – tato procenta si nelze plést s procenty alkoholu, která se u běžných piv pohybují mezi 4 – 5 %), za podmínky, že ho výrobce zaručuje. Není-li ve výrobě zaručena přesnost EPM (resp. z jiných důvodů, rozhodne-li se tak výrobce, např. z důvodů daňových), postačí uvedení druhu piva podle vyhlášky (viz výše druhy piva podle míry EPM). Označení druhu piva je ale nutno použít vždy (i při uvedení EPM).
Příklady značení:
a) nesprávné značení: pivo 10stupňové, pivo 12stupňové, jedenáctka, silné 14stupňové pivo; b) správné značení piva: pivo výčepní, pivo ležák, pivo ležák, 4.8 % obj.
Autor: lb
Mezi alkoholické nápoje řadíme lihoviny, vína a pivo.
Lihoviny
Co se týče dělení lihovin a jejich označování, naši předkové to měli podstatně jednoduší, protože lihoviny se podle původu a technologického způsobu jejich výroby rozdělovaly na destiláty a likéry. Dnes je dělen?? díky jejich obrovskému sortimentu složitější, touto problematikou se zabývá vyhláška č. 335/1997 Sb., resp. č. 289/2004 Sb., pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny atd. Podle dané vyhlášky jsou:
– lihoviny jsou alkoholické nápoje obsahující nejméně 15 % obj. etanolu, kromě vína, piva; u vaječného likéru se připouští minim??lní obsah etanolu 14 % obj.,
– ostatní alkoholické nápoje jsou nápoje obsahující více než 1,2 % obj. a méně než 15 % obj. etanolu,
– destiláty jsou alkoholické nápoje, jejichž etanol pochází buď ze zkvašené tekutiny, nebo zkvašené zápary, vyrobené z cukerné nebo zcukřené polysacharidické suroviny, anebo z vydestilovaného částečně zkvašeného nebo nezkvašeného macerátu suroviny v lihu, lihovině nebo destilátu; chuť a zbarvení tohoto destilátu musí pocházet převážně ze zpracovaných surovin.
Kromě tohoto základní rozdělení je možné lihoviny ještě dělit dále do skupin a podskupin.
Na přední straně etikety je lihovinu nutno vždy označit:
druhem lihoviny, resp. názvem podskupiny; u destilátů je možno v názvu podskupiny nahradit slovo destilát slovem pálenka, názvem použitého ovoce a výrobním postupem (např. destilací macerátu); názvem oblasti původu,
obsahem etanolu v objemových procentech,
dalšími specifickými informacemi, které se týkají jednotlivých druhů lihovin, jako např:
– názvem „Vaječný likér“, „Advokát“ apod. u lihovin, které obsahují nejméně 140 g vaječných žloutků a nejméně 150 g cukru nebo medu v 1 litru hotového výrobku,
– názvem „Kmínka“ likér vyrobený s použitím destilátu z lihového výluhu semen nebo částí rostlin kmínu nebo jejich směsi; přídavek silic není přípustný,
– názvem „Bourbon“ whisky vyrobená v USA podle příslušných předpisů, apod.
U lihovin nemusí být ve složení uvedena voda.
U likérů vyrobených na bázi destilátů lze ve složeném názvu používat název destilátu, pokud etanol tohoto výrobku pochází z méně než 100 % a více než z 50 % uvedeného destilátu.
Lihoviny nesmějí být označeny slovy nebo frázemi jako například „typu“, „jako“, „stylu“, „značky“, „s příchutí“, nebo dalšími termíny podobného významu, pokud by byly spojeny s názvem druhu, skupiny nebo podskupiny lihoviny.
Při nákupu je vhodné sledovat:
vzhled a barvu, a následně po otevření, vůně a chuť výrobků musí být charakteristické pro deklarovaný druh, skupinu a podskupinu výrobků a musí být bez cizích vůní a chutí,
částečné oddělení složek emulzních likérů způsobené skladováním musí být odstranitelné krátkým zatřepáním, po kterém bude obnoven emulzní stav likéru,
údaje uvedené na etiketě.
Tématika lihovin, jejich dělení a značení je velmi obsáhlá, podrobnosti najdete v publikaci doc. Liboše Babičky Průvodce světem potravin, kterou najdete na webové adrese http://www.bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/File/Publikace/Nakupovani_verze-2-2009.pdf
Autor: lb
Co se skrývá pod termínem „nealkoholický nápoj“, „limonáda“ nebo „sycené či nesycené nápoje“, „džus“, “minerálka“ nebo „nápoj“ ? Jaký je rozdíl v jednotlivých termínech?
nealkoholický nápoj je nápoj, který obsahuje nejvýše 0,5 % obj. ethanolu, je vyrobený zejména z pitné, pramenité nebo minerální vody, ovocné, zeleninové, rostlinné nebo živočišné suroviny, sladidel, medu a dalších látek, a popřípadě je sycený oxidem uhličitým,
koncentrát je výrobek používaný k přípravě nealkoholických nápojů obsahující, po úpravě naředěním vodou ke konečné spotřebě ve výrobcem doporučeném poměru, nejvýše 0,5 % obj. ethanolu,
nápojový koncentrát je zahuštěná směs jednotlivých surovin používaných k výrobě nealkoholických nápojů, určená k přípravě nápojů ředěním,
ovocná nebo zeleninová šťáva je šťáva, zkvasitelný, ale nezkvašený výrobek získaný z přiměřeně zralého a zdravého, čerstvého nebo chlazeného ovoce nebo zeleniny, skládající se z jednoho nebo více druhů, s charakteristickou barvou, vůní a chutí, které jsou typické pro šťávu pocházející z příslušného ovoce nebo zeleniny; aroma, dužnina a buňky ze šťávy, které jsou odděleny v průběhu zpracování, mohou být do téže šťávy vráceny,
ovocná šťáva z citrusových plodů je šťáva získaná z endokarpu jejich vnitřní části,
ovocná nebo zeleninová šťáva z koncentrované ovocné nebo zeleninové šťávy je šťáva získaná z koncentrované ovocné nebo zeleninové šťávy opětovným doplněním podílu vody, která byla odstraněna při koncentraci šťávy,
nízkoenergetický nápojový koncentrát je nápojový koncentrát obsahující sladidla a vykazující po úpravě naředěním ke konečné spotřebě ve výrobcem doporučeném poměru snížení využitelné energie nejméně o jednu třetinu oproti nápoji, v němž nebyla sladidla použita,
nápoj v prášku je směs jednotlivých surovin ve formě prášku, granulí nebo komprimátů, určená k přípravě nealkoholických nápojů rozpuštěním,
koncentrovanou ovocnou nebo zeleninovou šťávou je výrobek získaný z ovocné nebo zeleninové šťávy jednoho nebo více druhů ovoce nebo zeleniny fyzikálním odstraněním specifického podílu obsahu vody; je-li výrobek určen ke konečné spotřebě, nesmí být snížení objemu menší než 50 %,
sušená ovocná nebo zeleninová šťáva je výrobek získaný z ovocné nebo zeleninové šťávy jednoho nebo více druhů ovoce nebo zeleniny fyzikálním odstraněním téměř veškerého obsahu vody,
nektar je nezkvašený, ale zkvasitelný výrobek získaný přídavkem pitné vody a popřípadě též přírodních sladidel, sladidel, medu, nebo jejich směsi k ovocné nebo zeleninové šťávě, ovocné nebo zeleninové šťávě z koncentrátu, koncentrované ovocné nebo zeleninové šťávě, sušené ovocné nebo zeleninové šťávě, k ovocné dřeni nebo ke směsi těchto výrobků,
ovocný nebo zeleninový nápoj je ochucený nealkoholický nápoj, vyrobený z ovocných nebo zeleninových šťáv nebo jejich koncentrátů a surovin,
limonáda je ochucený nealkoholický nápoj vyrobený z pitné vody, nápojových koncentrátů nebo surovin k jejich přípravě, zpravidla sycený oxidem uhličitým,
minerální voda ochucená je ochucený nealkoholický nápoj vyrobený z přírodní minerální vody, nápojových koncentrátů, nebo surovin k jejich přípravě, zpravidla s původním obsahem oxidu uhličitého,
pramenitá voda ochucená je ochucený nealkoholický nápoj vyrobený z pramenité vody, nápojových koncentrátů, nebo surovin k jejich přípravě, zpravidla sycený oxidem uhličitým,
sodová voda je nápoj vyrobený z pitné vody a oxidu uhličitého,
pitná voda ochucená je ochucený nealkoholický nápoj vyrobený z pitné vody, obsahující pouze přídavek látek určených k aromatizaci, popřípadě též obohacený potravním doplňkem, zpravidla sycený oxidem uhličitým.
Jaké informace na obalu je vhodné sledovat?
– Nealkoholický nápoj a koncentrát určený k přípravě nealkoholických nápojů se označí názvem podskupiny, údajem o využitelné energii, s výjimkou sodové vody.
– Je-li u ovocného a zeleninového nápoje, šťávy nebo nektaru obsah oxidu uhličitého nejméně 2 g/l, uvede se údaj, že se jedná o sycený nápoj Obdobné označování se uplatňuje u limonád.
– U nektaru, nápojového koncentrátu nebo ostatních nealkoholických nápojů označených jako ovocné nebo zeleninové, nebo označených druhem ovoce nebo zeleniny a u nealkoholických nápojů s přídavkem ovocné nebo zeleninové šťávy se uvede údaj o podílu ovocné nebo zeleninové složky v % hm.
– Tam, kde byla přidána přírodní sladidla, doplní se označením „přislazeno“ nebo „s přídavkem cukru“ s uvedením množství vyjádřených v gramech na litr.
– U ovocných nebo zeleninových šťáv a nektarů, musí být uvedený údaj o tom, že k výrobě byl zcela nebo zčásti použit koncentrát, a to slovy „vyrobeno z koncentrátu“ nebo „vyrobeno částečně z koncentrátu“.
– U nízkoenergetického nápojového koncentrátu se v označení uvede údaj o obsahu přírodních sladidel a použitých sladidlech.
– V názvu nealkoholického nápoje ani v jeho označení, s výjimkou minerální vody ochucené, se nesmí používat označení „minerálka“, „minerální voda“, nebo výrazy obdobného významu.
– V n??zvu nealkoholického nápoje ani v jeho označení s výjimkou ovocné a zeleninové šťávy, se nesmí používat označení „džus“, „juice“, „100 %“, „stoprocentní“, nebo výrazy obdobného významu.
– Pro nápojový koncentrát obsahující více než 50 % hmot. přírodních sladidel lze použít název sirup.
Autor: lb
Co se skrývá pod pojmem cukrovinky a co vše mohou obsahovat? Vysvětleme si používané pojmy.
Cukrovinkami (nečokoládovými) se rozumějí:
potraviny, jiné než čokolády a čokoládové bonbony, jejichž základní složku tvoří přírodní nebo náhradní sladidla a další složky, jimiž mohou být i kakaové součásti nebo čokoláda a které nesplňují požadavky na čokoládu nebo čokoládové bonbony (jejich základní složku tvoří cukry),
karamely, cukrovinky tvárlivé konzistence, do určité míry žvýkavé, s různou příchutí,
dražé, cukrovinky tužší až tvrdé konzistence s různými vložkami, s nábalem zejména cukru,
želé, cukrovinky s konzistencí gelu vzniklou přídavkem želírujících látek, zejména pektinu, agaru, škrobu nebo želatiny,
marcipán, cukrovinky polotuhé konzistence, různých tvarů vyrobené z nejméně 1 dílu surové marcipánové hmoty (sestávající nejméně z 50 % loupaných mandlí a nejvýše 50 % cukru) a nejvýše 1 dílu cukrové moučky, popřípadě přibarvené, upravené na povrchu sypáním, zdobením či polevou,
gumovité cukrovinky, cukrovinky gumovitého charakteru různých tvarů a chutí,
rahat, škrobové želé r??zných tvarů obalených směsí práškového cukru a škrobu,
turecký med, šlehaný cukrosirupový roztok s bílkem, popřípadě s přídavkem suchých skořápkových plodů,
chalva, šlehaná kandytová hmota s pěnotvornou látkou pastovité konzistence, popřípadě s přídavkem suchých skořápkových plodů a tuku,
lékořicové cukrovinky, cukrovinky ze směsi cukru, bonbonářského sirupu a mouky, popřípadě dalších surovin, jejichž charakteristickou složku tvoří výtažek z lékořice,
fondánové cukrovinky, cukrovinky polotuhé až tuhé konzistence z cukerné hmoty, popřípadě s přídavkem dalších látek s jemnou krystalickou strukturou,
komprimáty, cukrovinky vyráběné lisováním ochucených a obarvených práškovitých směsí zejména ve tvaru čoček nebo tablet,
žvýkačka, cukrovinka výrazně gumovité až tažné konzistence s různými příchutěmi,
dropsy, cukrovinky neplněn?? z kandytové hmoty složené převážně z cukrů a škrobového sirupu, různě tvarované, různé barvy a chuti, tvrdé konzistence,
roksy, cukrovinky tvrdé konzistence podobné dropsům, ve tvaru špalíčků, tyčinek nebo lízátek, které mohou mít na průřezu barevné obrazce z ochucených kandytových hmot,
furé, cukrovinky z kandytové hmoty, na povrchu matné, sklovité, tvrdé konzistence obsahující uvnitř minimálně 13 % polotuhé nebo tekuté náplně,
pěnové cukrovinky, cukrovinky lehčené pěnovité, mírně gumovité, žvýkavé konzistence, s jemnými částicemi směsi práškového cukru a škrobu.
Z technologického hlediska výroby můžeme nečokoládové cukrovinky členit podle formy použitého cukru na cukrovinky s amorfními nebo krystalickými cukry.
Mezi cukrovinky s amorfními cukry patří:
kandyty (roksy, dropsy, furé),
karamely,
želé.
Mezi cukrovinky s krystalickými cukry patří:
fondán,
marcipán,
komprimáty, nugát.
Cukrovinky mohou obsahovat:
tuk s jádrovinami,
ovocnou příchuť,
vložky (mléčné, kakaové nebo kávové, jádroviny, sušené nebo proslazené ovoce, marcipán a další).
Při nákupu je vhodné sledovat označování na obale:
Označení názvem skupiny a podskupiny (např. Karamely mléčné, Ovocné dropsy apod.). V názvu výrobku se smí použít slova „s čokoládou“ nebo jiné obdobné slovní spojení pouze v případech, kdy čokoláda jako složka byla použita při výrobě a její obsah ve výrobku je vyšší než 5 %.
Přítomnost přídatných a pomocných látek (aditiv), které byly použity, musí být uvedena na obale, a to v sestupném pořadí podle toho, v jakém množství jsou v potravině obsaženy. Přítomnost látky přídatné se označuje uvedením názvu látky nebo číselného kódu E (číslo). Tyto látky mohou být přírodní i syntetické. Jejich přítomnost musí být uvedena na obale.
Autor: lb
Základní surovinou pro výrobu kakaa a čokolády jsou fermentovaná a sušená semena kakaovníku, respektive kakaových bobů, která se dále zpracovávají.
Požadavky na kakaový prášek, směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony jsou stanoveny vyhláškou MZe č. 76/2003 Sb., ve znění č. 43/2005 Sb..
Názvy, ve vyhlášce obsaženými, se rozumí:
kakaovými boby – fermentovaná a sušená semena kakaovníku (Theobroma Cacao L.),
kakaovým tukem – tuk získaný z kakaových bobů nebo jejich částí, které nevyhovují požadavkům stanoveným pro kakaové máslo,
kakaovým máslem – tuk získaný z kakaových bobů nebo jejich částí,
kakaovým práškem (kakaem) – potravina získaná z pražených kakaových bobů zbavených slupek, upravených do formy prášku, obsahující nejméně 20 % kakaového másla v sušině a nejvýše 9 % vody,
směsí kakaa s cukrem – potravina získaná mechanickým smísením nebo instantizací kakaa s cukrem v určitém poměru,
čokoládou v prášku – potravina vyrobená ze směsi kakaa a cukrů obsahující nejméně 32 % kakaa,
čokoládou k přípravě nápoje, slazeným kakaem, slazeným kakaovým práškem – potraviny vyrobené ze směsi kakaa a cukrů obsahující nejméně 25 % kakaa,
čokoládou (hořkou čokoládou) – potravina vyrobená z kakaových součástí, sladidel přídatných látek nebo látek určených k aromatizaci,
mléčnou čokoládou – potravina vyrobená z kakaových součástí, sladidel, mléka nebo mléčných výrobků,
??
bílou čokoládou – potravina vyrobená z kakaového másla, mléka nebo mléčných výrobků, sladidel, popřípadě z dalších složek,
plněnou čokoládou – potravina, jejíž vnější vrstva je složena z čokolády, mléčné čokolády, family mléčné čokolády nebo bílé čokolády; vnitřní náplň nesmí být složena z pekařských výrobků nebo mražených krémů (zmrzliny); vnější čokoládový podíl musí činit nejméně 25 % celkové hmotnosti výrobku,
Chocolate a la taza – čokoláda vyrobená z kakaových součástí, sladidel, mouky nebo pšeničného, rýžového nebo kukuřičného škrobu, přičemž obsah mouky nebo škrobu je nejvýše 8 % celkové hmotnosti,
Chocolate familiar a la taza – čokoláda vyrobená z kakaových součástí, sladidel, mouky nebo pšeničného, rýžového nebo kukuřičného škrobu, přičemž obsah mouky nebo škrobu je nejvýše 18 % celkové hmotnosti,
family mléčnou čokoládou – potravina vyrobená z nižšího podílu kakaových součástí, sladidel a vyššího podílu mléka nebo mléčných výrobků,
čokoládovým bonbonem – potravina o velikosti jednoho sousta, vyrobená z jednoho druhu čokoláda nebo kombinace čokolád ve směsi (čokolády, mléčné čokolády, family mléčné čokolády, bílé čokolády nebo plněné čokolády) a jiných jedlých složek; celkový obsah čokolády musí být nejméně 25 % celkové hmotnosti výrobku,
kakaovou součástí – kakaová drť, kakaová hmota, kakaový prášek, kakaové máslo, kakaové výlisky, kakaový tuk.
Při nákupu těchto produktů je vhodné sledovat:
označení názvem skupiny, popřípadě i názvem podskupiny, kdy se čokoláda v prášku, čokoláda k přípravě nápoje, slazený kakaový prášek (slazené kakao) označí celkovým obsahem kakaové sušiny v % slovy: „kakao nejméně . . . . %“,
kakao a směsi kakaa s cukrem se označí slovy „se sníženým obsahem tuku“ v případě, že obsah kakaového másla je nižší než 20 % hm. z celkové sušiny.
na obale se označí údaje o skutečném obsahu kakaového másla,
že do kakaových prášků, čokolád v prášku, čokolád k přípravě nápojů nebyly přidány látky ur??ené k aromatizaci, a které napodobují chuť čokolády nebo mléčného tuku,
zda obsahuje rostlinný tuk,
zda není znečištěna skladištními škůdci,
zda nevykazuje jinou barvu než charakteristickou (nikdy ne šedou).
Autor: lb