Výživa
Co jsou cereálie?Víte, že ve starověkém Římě byly Cereálie slavnosti pořádané na počest římské bohyně obilí a polní úrody Ceres? A že „cereálie“ jsou v češtině synonymem pro správné pojmenování „obilovin“? Mnoho spotřebitelů si přesto pojem „cereální“ spojuje s přívlastkem zdravý, případně celozrnný, což nemusí být vždy pravda.
Co je želatina? Želatina je rozpustná čistá bílkovina bez barvy, chuti a zápachu. Ve vodě se varem rozpouští, chlazením tuhne a mění se v pevnou konzistenci. Získává se částečnou hydrolýzou (rozkladná reakce) kolagenu z hovězích, telecích a vepřových kůží, kostí, chrupavek, šlach a dalších tkání.
Látky, které vstupují do našeho těla, mohou ovlivnit vybrané orgány nebo celé tělo. Jedním ze sledovaných a zkoumaných účinků je účinek na imunitní systém, který plní ochrannou roli lidského těla. Tento systém má dvě části, mluvíme o vrozené a získané imunitě. Vrozená imunita je první linií obrany, je méně specifická a řadíme k ní fyzikální a biochemické bariéry jako např. sliznice, kašel, sekreci hlenu aj. Do vrozené imunity řadíme i buňky jako např. zabíječské buňky a buňky, které mají schopnost pohlcovat okolní částice. Specifická imunita se u člověka vyvinula později, je specifická, umí rozpoznat struktury tělu vlastní a cizí a umí reagovat na základě předchozích zkušeností. Cizí struktury jsou v těle rozpoznávány pomocí zvláštních látek, které označujeme jako antigeny. Při aktivaci vyvolané tímto antigenem, který se dostal do našeho těla, může dojít k produkci protilátek, které se na antigen naváží a dalším procesem bude částice s antigenem odstraněna. Činnost imunitního systému je složitá a vyžaduje vzájemnou koordinaci i propojenost s nervovým systémem.
Na první pohled by se mohlo zdát, že skladba jídelníčku v průb??hu antibiotické léčby nebude hrát významnou roli, ale opak je pravdou. Jelikož spektrum antibiotických přípravků je velmi rozmanité, nelze všeobecně ukázat na potraviny a nápoje, jejichž konzumaci je třeba se vždy v době antibiotické léčby vyvarovat. Každé antibiotikum může být ovlivněno jinou složkou jídelníčku, která je schopna různými mechanizmy ovlivnit osud antibiotika v našem těle. Velmi často výsledkem vzájemného působení bývá snížení účinnosti léčby nebo zvýšení výskytu některého z nežádoucích účinků. Na co si dát z běžného jídelníčku pozor a u jakých antibiotických přípravků?
Cizorodé látky z pohledu nutriční toxikologie přicházejí do našeho těla trávicím traktem, kterým postupně procházejí a vstřebávají se do těla (absorbce). Některé látky se nevstřebávají vůbec a trávicím traktem pouze procházejí. Trávicí trakt tak tvoří první ochranou bariéru našeho těla.
Látky jsou vstřebávány v různých částech trávicího traktu, nejvýznamnější jsou však žaludek a tenké střevo. O vstřebávání rozhodují vlastnosti samotné látky, tedy zejména rozpustnost ve vodě či tucích, její velikost, vliv má také stav trávicího traktu a skutečnost, zda látka již v trávicím traktu podléhá některým změnám. K těmto změnám dochází vlivem enzymů nebo vlivem mikroflóry v trávicím traktu. Výsledek z toxikologického pohledu může být jak pozitivní, kdy látky toxické budou změněny a snadno vyloučeny z těla (ochranný vliv), tak negativní, kdy se mohou tvořit nebezpečné látky pronikající do těla. Záleží nejen na potravině, ale také na množství cizorodé látky v ní, době konzumace i složení mikroflóry v trávicím traktu.
Po vstřebání a přestupu do krevního řečiště jsou látky odváděny nejprve do jater, kde probíhá přeměna látek za účasti mnohých enzymů (metabolizmus). První kontakt s játry může představovat výrazné snížení množství cizorodé látky a její rychlé vyloučení z těla. Látku, která se dostává dále, je třeba v těle rozdělit (distribuovat), což bude opět souviset s vlastnostmi dané látky, zejména s její rozpustností. Pokud je látka snadno rozpustná ve vodě, krevním řečištěm může putovat sama. Pokud je však látka dobře rozpustná v tucích (ale hůře rozpustná ve vodě), pak je její přenos nutné zajistit pomocí bílkovin v krevním řečišti. Bílkoviny tak fungují jako lodě dopravující nerozpustné látky z jednoho místa na druhé. Navíc rozpustnost látek ovlivňuje rozdělení do jednotlivých tkání. Cizorodé látky rozpustné v tucích se mohou např. ukládat do tukové tkáně a zde vytvářet zásobu, ze které se látka může uvolňovat i dlouho poté, co již nepřichází trávicím traktem. Působení cizorodé látky může být pak významně prodlouženo. Navíc některé látky se mohou vázat na biomolekuly v těle a tak měnit jejich funkci. Ochranu před nežádoucí distribucí plní bariéry jakými jsou placenta či bariéra mezi krevním řečištěm a mozkem (hematoencefalická bariéra).
Důležitým orgánem z pohledu toxikologie jsou játra, kam přicházejí látky vstřebané z trávicího traktu i látky kolující v těle. Nezastupitelnou roli pak plní játra v biotransformaci látek. Biotransformace představuje přeměnu jedné látky v jinou a nalezneme ji nejen v játrech, ale i jiných orgánech, úloha jater je však zásadní. Cílem je přeměna cizorodé látky těžko rozpustné ve vodě na látku snadno rozpustnou. Tyto procesy mají dvě fáze. V první je molekula cizorodé látky chemicky upravena pomocí specifických jaterních enzymů, (o kterých se zmiňují také články Výživa a léčiva – interakce a Výživa a léčiva – příklady interakce). V druhé fázi se přidá k pozměněné cizorodé látce jiná látka, která byla přirozeně vytvořena v těle, a tak dojde ke zvýšení rozpustnosti ve vodě a tím i snadnější možnosti vyloučení z těla.
Zde je t??eba doplnit, že výsledkem biotransformace není vždy snížení nebezpečnosti látky a snadnější vyloučení. Účinek některých látek je nezměněn a u některých látek dochází dokonce k aktivaci, což vede ke zvýšení účinku látky na tělo. Jinak řečeno, některé látky mohou přicházet do těla jako málo aktivní a pomocí enzymů v těle se jejich účinek zvyšuje. Z toxikologického pohledu je to nežádoucí, farmakologie toho však umí pozitivně využít ve prospěch některých léčivých přípravků.
Poslední fází osudu cizorodé látky v těle je její vyloučení, které se děje většinou močí a stolicí. Existují však i látky vylučující se jinak, např. dechem. Samozřejmě i vylučování může být ovlivněno stavem vylučovacích orgánů (ledviny, játra) a za patologických stavů (onemocnění) může docházet ke hromadění v těle či rychlejším ztrátám látky z těla.
Putování cizorodé látky naším tělem je komplexní proces ovlivněn mnohými faktory. Zkoumáním jednotlivých částí tohoto procesu i faktorů, které ho ovlivňují, a porozumění jeho zákonitostem umožní farmakologii lepší vývoj léčiv a toxikologii i nutriční toxikologii vývoj kvalitnějších opatření s cílem ochrany lidského zdraví.
Autor: tp
Použitá litratura:LINCOVÁ, D., FARGHALI, H. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.LÜLLMANN, H., MOHR, K., HEIN, L. Barevný atlas farmakologie. 4. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 366 s. ISBN 978-80-247-3908-3.TUREK, B., HRUBÝ, S., ČERNÁ, M. Nutriční toxikologie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. 123 s. ISBN 80-7013-177-2.
Polynenasycené mastné kyseliny jsou kyseliny, které mají více dvojných vazeb ve své molekule. Často se pro polynenasycené mastné kyseliny používá anglická zkratka PUFA (polyunsaturated fatty acids). Podle místa v molekule, kde se dvojná vazba nachází, dělíme polynenasycené mastné kyseliny na omega- 3 a omega-6.
Beta glukany jsou bezpečné a velmi účinné doplňky stravy, které zlepšují stav imunitního systému, obnovují obranný systém těla a tím umožňují lepší prevenci před onemocněním, rychlejší rekonvalescenci a rehabilitaci. Poskytují rovněž ochranu proti záření různého původu (RTG vyšetření,ozařování, radiační smog apod.)
Beta glukany jsou také velmi silným antioxidantem s mnohonásobně vyšší vychytávací aktivitou volných radikálů, díky níž bojuje proti jejich nežádoucím účinkům na náš organismus.
Beta glukany jsou přirozenou součástí vlákniny. Jsou složeny pouze z glukózových jednotek spojených speciálním druhem vazeb, které nazýváme beta vazby. Denně se doporučuje pro dospělého jedince konzumovat 30 g vlákniny. Beta glukany z hlediska lidské výživy tvoří podstatnou část vlákniny asi 10 %, jejich doporučený denní příjem se pohybuje okolo 3 až 4 g. Díky jejich gelovitému charakteru mají pozitivní vliv na lidský organizmus.
Olejnatá semena společně s ořechy patří mezi výživov?? velmi hodnotné potraviny z rostlinné říše. Obsahují velké množství živin, díky kterým vykazují pozitivní účinky na lidské zdraví. Mohou se jíst samotná, syrová, pomletá, opražená nebo naklíčená. Dají se použít do pečiva, přidat do různých pokrmů, nejčastěji ovocných a zeleninových salátů, nebo obilných kaší. Je důležité si uvědomit, že semena musíme pořádně rozkousat nebo před konzumací rozdrtit či pomlít, jinak projdou zažívacím traktem nevyu??itá. Ve formě oleje lze jimi zakápnout zeleninový salát.
Složení olejnatých semen Hlavní složkou semen je tuk (43 – 58 %), dále v nich najdeme kolem 20 % bílkovin, vitaminy a minerální látky. Přestože semena obsahují velké množství tuku, jeho převážnou část tvoří nenasycené mastné kyseliny, které jsou považovány za velmi prospěšné pro lidský organizmus, především mají příznivý vliv na hladinu cholesterolu v krvi. Konzumace přiměřeného množství semen v rámci pestré a vyvážené stravy ochraňuje cévy a působí preventivně před rozvojem aterosklerózy.
Semena obsahují nezanedbatelné množství minerálních látek, avšak jejich využití organizmem člověka je ve srovnání s živočišnými zdroji nízké. Z vitaminů jsou zastoupeny především vitaminy skupiny B a vitamin E – antioxidant, který působí v boji proti volným radikálům. Některá semena obsahují významné množství sacharidů (dýňová a slunečnicová semena) a především vlákniny (5 – 8 g/100g).
Je obecně známo, že nadměrný příjem živin vede k nárůstu tělesné hmotnosti. Zatímco byl po řadu let předmětem diskuzí především nadměrný příjem tuků, v současnosti se do popředí dostává nadměrný příjem sacharidů.
Denně jsme doslova zahlcováni potravinami a nápoji, do kterých jsou přidávány sacharidy za účelem jejich dochucení. Mezi tzv. přidané cukry (to jsou ty, které se přirozeně nevyskytují v potravinách) můžeme zařadit např. bílý, hnědý, surový cukr, fruktózu jako sladidlo, sirup kukuřičný, melasový, javorový, sladový aj. Mezi nejčastěji konzumované potraviny a nápoje s obsahem přidaných sacharidů patří koláče, džemy, zmrzliny, sladkosti, dezerty, mléčné dezerty, nealkoholické nápoje (limonády, ochucené minerální vody, mléčné nápoje, nápoje pro sportovce).
Celá řada studií dnes poukazuje na souvislost mezi zvýšenou konzumací přidaných sacharidů a nárůstem nadváhy a obezity, na snížení příjmu ostatních živin a zhoršené výsledky hodnot krevních lipidů. Odborníci varují zejména před nadměrným příjmem fruktózy, který je spojován s rozvojem řady zdravotních komplikací.
Fruktóza neboli ovocný cukr je monosacharid (obsahuje pouze jednu cukernou jednotku), který je přirozenou součástí některých potravin. Jako volná se nachází v ovoci, medu, ale i v některých druzích kořenové zeleniny. Jako vázaná s glukózou je součásti sacharózy (v poměru 1:1) neboli řepného cukru. V porovnání se sacharózou je výhodou fruktózy vyšší sladivost (asi 1,5 x), proto k dosažení stejné intenzity sladké chuti stačí použít menší množství. V potravinářství je fruktóza využívána jako náhražka sacharózy, alternativa k náhradním sladidlům a ve velké míře jako sladidlo ve formě vysoko-fruktózového kukuřičného sirupu díky nižší výrobní ceně.
Lignany jsou sloučeniny nacházející se hlavně v určitých rostlinách. V potravinách živočišného původu se primárně nenacházejí, ale v mléčných produktech se malé množství může vyskytnout prostřednictvím rostlinných krmiv. Lignany řadíme k vedlejším organickým látkám (metabolitům), které se účastní přeměny látkové rostlin. Na rozdíl od hlavních metabolitů, nejsou nezbytně důležité k přežití rostliny. V rostlinách se nacházejí ve velmi nízkých koncentracích.
Dle chemické struktury bychom lignany mohli zařadit k difenolům, protože obsahují dvě fenolová jádra. Tyto rostlinné fenoly jsou důležité pro rozmnožování a kontrolu růstu rostliny, ale slouží též jako ochrana před původci chorob, chladem, infekcemi, mechanickým poškozením a živočichy.