Zajímavosti

Glukosinoláty jsou biologicky aktivní látky, které se vyskytují v čeledi brukvovitých. Mezi zástupce této čeledi se řadí významné zemědělské plodiny, běžně přítomné v lidské stravě, jako jsou zelí, růžičková kapusta, květák, hořčice, brokolice, řepka aj. Jedná se o sekundární metabolity rostlin, které jsou zodpovědné za typické štiplavé aroma rostlin této čeledi. Chemicky se jedná o organické sloučeniny, které se skládají z cukerné složky (kterou je nejčastěji glukosa esterifikovaná karboxylovou kyselinou) a aglykonu (kterým je sulfonovaný oxim).

Dusičnany a dusitany jsou látky, které se v životním prostředí vyskytují přirozeně a účastní se koloběhu dusíku v přírodě, při kterém dochází k rozkladu bílkovin a dalších dusíkatých látek na amoniak. Amoniak je nitrifikačními bakteriemi oxidován na dusitany, které jsou následně oxidovány na dusičnany. Účinkem denitrifikačních bakterií se z dusičnanů uvolňuje dusík, který se vrací znovu do atmosféry. Do půdy se dusík dostává hlavně hnojením. Dusičnany, přítomné v půdě, se následně dostávají do rostlin, ve kterých se akumulují.

Piracetam
Chemickým názvem 2-oxo-pyrrolidinacetamid. Je to sloučenina odvozená od gama-aminomáselné kyseliny (GABA) a acetamidu. Jde o nootropikum s doposud nejlépe prokázanou účinností. Snadno proniká přes hematoencefalickou bariéru a má pozitivní vliv na paměťové funkce. Zmírňuje intenzitu poškození nervových buněk vyvolaného nedostatkem kyslíku, zlepšuje přenos mezi hemisférami a zvyšuje metabolismus glukózy v mozku. Kromě metabolického efektu na mozkovou tkáň zlepšuje pružnost červených krvinek, a tím zvyšuje průtok krve mozkem.

Deanol (DMAE)
Jedná se o látku přirozeně se vyskytující v lidském mozku. Zároveň je běžně prodávána jako přírodní potravinový doplněk. DMAE lze též přijímat i z běžné potravy při konzumaci ryb, a to především lososa a různých druhů měkkýšů. Obecná funkce DMAE je zvětšení produkce neurotransmiteru acetylcholinu a jeho prekurzoru cholinu. Urychluje proces učení, zlepšuje paměť, náladu, kvalitu spánku a odstraňuje únavu. Pozitivní efekt má též při stárnutí. Posiluje imunitní systém, zvyšuje libido a sexuální výkonnost.

Nootropika v anglosaské literatuře známá též jako „smart drugs“ jsou různorodou skupinou léčivých látek. Termín „nootropikum“ poprvé použil Corneliu E. Giurgea na přelomu let 1972/1973, název se skládá ze dvou řeckých slov: „Noos“ znamená myšlení a „tropein“ je v překladu směrovat. Giurgea tak označil látky, které aktivují především kognitivní funkce, jako jsou paměť a učení, a to zejména v situacích, kdy tyto funkce jsou porušeny. Ve své podstatě, tedy v jistém smyslu, zasahují do metabolismu neuronálních buněk centrálního nervového systému.

Barva potravin je to první, co nás při jejich výběru osloví a navodí nám chuť. Toho jsou si výrobci vědomi a ovlivňují naše rozhodování o nákupu „obarvováním“ potravin. Potravinářská barviva řadíme mezi přídatné (aditivní) látky, proto jsou identifikována pomocí tzv. E-kódů (E 100–E 199). Jedná se o senzoricky aktivní látky dodávající potravinám charakteristickou barvu. Do potravin jsou dodávána ve formě prášku nebo tekuté směsi, a to záměrně z několika důvodů. Výrobci barvu mohou chtít podpořit, pokud se během technologických procesů, balení či skladování potravin barva výrobku přirozeně vytrácí.

Stejně jako je pro oblast jižní Evropy typický středozemní způsob stravování, tak i v Evropě severní můžeme pozorovat tzv. severský způsob stravování, odborně označený jako Nordic diet (ND). Zásady ND vychází z konzumace tradičních, dostupných a běžně konzumovaných potravin v severských zemích jako je Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko a Island.

Salicyláty jsou skupinou přírodních látek běžně obsažených v celé řadě potravin rostlinného původu, které jsou součástí naší výživy. Se salicyláty, ať už jsou součástí potravin nebo léčivých přípravků, jsou spojovány různé účinky na naše zdraví, a proto je důležité mít o nich určité povědomí.

Středozemní strava odkazuje na tradiční způsob stravování před zhruba 60 lety, který byl typický pro země obklopující Středozemní moře, např. Řecko, Itálii a Španělsko. Tento způsob stravování byl založený na konzumaci čerstvých, sezónních a regionálních potravin především rostlinného původu. Středozemní stravu nelze vnímat jako „dietu“ v pravém slova smyslu, jedná se spíše o určitý životní styl a stravovací zvyklosti založené na konzumaci určitých skupin potravin, přičemž mohou existovat různé regionálně-kulturní rozdíly.

Dnešní doba je typická tím, že poměrně velká část populace se z nejrůznějších důvodů vyhýbá určité skupině potravin nebo konkrétní makroživině, i když pro to nemá žádný pádný důvod. Za aktuálně největší spor mezi odborníky na výživu můžeme považovat polemiku o zdravotních dopadech nízkotukového (low-fat) a nízkosacharidového (low-carb) stravování.
Jak lze definovat dietu s nízkým obsahem tuků? Zřejmě nás nepřekvapí, že podobně jako u nízkosacharidové diety ani na tuto otázku  není jednoznačná odpověď.