Sůl a koření

Kmín kořenný (někdy uváděný jako kmín luční) patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae), která zahrnuje další běžně známé byliny a koření, jako je kopr, anýz a fenykl. Intenzivně roste po celé Evropě, severní Africe a Malé Asii a daří se mu zejména v teplých oblastech. Je dvouletou rostlinou s bílými květy, dorůstá až do výšky 100 cm a daří se mu v půdách bohatých především na humus a na slunných místech. V kuchyni je vhodný k dochucení polévek, ryb nebo zelí.

Kapsaicin je hlavním pálivým alkaloidem v paprikách rodu Capsicum, patřící do skupiny kapsaicinoidů, které jsou produkovány chilli papričkami. Jejich původní funkcí je zřejmě odpuzování býložravců, hmyzu a některých parazitických hub. Poprvé byl kapsaicin izolován v roce 1846 a jeho struktura byla stanovena v roce 1919. Kromě bohatého využití v potravinářství jako výrazné dochucovadlo je také významný v lékařství.

Glutamát sodný je v současnosti často diskutovaným tématem nejen v oblasti potravinářské. Údaje o jeho škodlivosti na zdraví člověka jsou mohutně podporovány výrobci potravin, kteří si na této „skutečnosti“ zakládají reklamu. Ta působí na spotřebitele ze všech stran, trend výrobků s označením „bez přidaného glutamátu sodného“ roste a běžný spotřebitel tak nabývá dojmu, že při koupi podobných výrobků dělá něco pro své zdraví.

Glutamát sodný je v současnosti často diskutovaným tématem nejen v oblasti potravinářské. Údaje o jeho škodlivosti na zdraví člověka jsou mohutně podporovány výrobci potravin, kteří si na této „skutečnosti“ zakládají reklamu. Ta působí na spotřebitele ze všech stran, trend výrobků s označením „bez přidaného glutamátu sodného“ roste a běžný spotřebitel tak nabývá dojmu, že při koupi podobných výrobků dělá něco pro své zdraví.Ve skutečnosti však drtivou většinu těchto informací můžeme označit za mýty a obyčejný reklamní trik. Látku známou pod názvem glutamát sodný představuje sůl kyseliny glutamové, která patří mezi postradatelné aminokyseliny, které organizmus sice potřebuje, ale dokáže si je vytvořit.  S touto látkou se na obalech potravinových produktů setkáváme pod označením E621. Toto označení znamená, že do výrobku (nejčastěji se jedná o bujóny, masové a zeleninové konzervy, práškové polévky a omáčky, kořenící směsi apod.) byl přidán syntetický glutamát sodný za účelem zlepšení chuti daného výrobku.

Glutamát sodný je v současnosti často diskutovaným tématem nejen v oblasti potravinářské. Údaje o jeho škodlivosti na zdraví člověka jsou mohutně podporovány výrobci potravin, kteří si na této „skutečnosti“ zakládají reklamu.

Amazonští indiáni si drcením plodů muškátovníkovitých rostlin připravovali opojný prášek. Ten při náboženských a ozdravných rituálech šňupali, nebo si ho skrze vydlabané kosti foukali navzájem do nosu. Do stejné čeledi rostlin patří muškátovník vonný (Myristica fragrans).

V současnosti existuje několik stovek druhů chilli papriček a stále jsou šlechtěny nové. Vždy se jedná o pálivé plody různých odrůd papriky (Capsicum). Mezi nejznámější patří jalapeño, habanero, cayenne a serrano. Jedno mají společné – sloučeninu, která je zodpovědná za jejich pálivost. Za palčivou chutí papriček stojí alkaloid zvaný kapsaicin a skupina příbuzných sloučenin zvaných kapsaicinoidy.

Koření neslouží jen jako nositel chuti a vůně pokrmů, ale po staletí je uznáváno i díky svým léčivým vlastnostem, mezi které patří například vliv na přeměnu látkovou tuků, účinky proti cukrovce, podporuje trávení, má antioxidační a protizánětlivé vlastnosti.

Základní surovinou pro výrobu kakaa a čokolády jsou fermentovaná a sušená semena kakaovníku, respektive kakaových bobů, která se dále zpracovávají. Požadavky na kakaový prášek, směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony jsou stanoveny vyhláškou MZe č. 76/2003 Sb., ve znění č. 43/2005 Sb.

Evoluční biologové v souvislosti s regulací krevního tlaku a případné citlivosti na množství soli uvádějí, že souvisí také s prostředím, ve kterém se lidstvo vyvíjelo. Citlivost na množství sodíku ve stravě a sklon zadržovat vodu a sůl je podle nich i adaptací na životní prostředí.
Efektivní termoregulace je základní podmínkou pro život v horkých klimatických podmínkách a je jí dosahováno zejména pomocí pocení. Pocení však může představovat velké ztráty soli, velké ztráty tekutin, narůstající chuť na „slané“a následně také bohužel i ztrátu schopnosti regulovat teplotu těla. Jedná se tedy o termoregulaci sice velmi efektivní, ale dá se říci i velmi citlivou na selhání.
Jako zajímavé se nám tedy může jevit, že lidé žijící v tropických podmínkách, kteří se stravují tradičním způsobem, mají velmi nízký příjem soli.
Říká se, že evoluce lidstva začala v Africe, kde již v minulosti bylo velmi horké a suché klima, jemuž bylo třeba se co nejefektivněji přizpůsobit. Podíváme-li se na jeden z nejnápadnějších rozdílů mezi australopitékem a prvními z rodu Homo zjistíme, že se liší svou velikostí.