Vitamíny a minerální látky

Mezi vitaminy rozpustné v tucích patří vitamin A, D, E, K. Vstřebávání těchto vitaminů je vázáno na trávení tuků, je-li porušeno trávení tuků (například při onemocnění žlučových cest), může být narušen i příjem těchto vitaminů. Vitaminy rozpustné v tucích si umí náš organizmus ukládat do zásoby, a to v játrech či tělesném tuku i když vitaminy rozpustné v tucích organizmus potřebuje pro svou správnou funkci každý den, nemusíme je díky jejich zásobám každý den přijímat.

Foláty se podílí na řadě důležitých fyziologických pochodů v lidském organismu, včetně dělení buněk, a jejich potřeba se výrazně zvyšuje zejména během těhotenství. Vzhledem k této zvýšené potřebě může docházet k jejich nedostatečnému příjmu, a to také v důsledku nestability tohoto vitamínu, případně genetických mutací, které snižují využitelnost listové kyseliny z potravy. Z tohoto důvodu se doporučují potravinové doplňky obsahující listovou kyselinu, zejména v období těhotenství, kdy přispívají ke správnému vývoji dítěte.

Pokud se řekne slovo hořčík, řada lidí si vybaví větu: „Pomáhá proti křečím.“ To ovšem není jediná funkce, kterou tento mikronutrient v těle člověka má. Tato minerální látka je přítomna v mnoha důležitých fyziologických a biochemických procesech, které se v lidském těle odehrávají. Co tedy všechno hořčík v našem těle ovlivňuje?

Vitamin D patří do skupiny vitaminů rozpustných v tucích. Pod pojmem vitamin D se rozumí skupina steroidních látek, které se nazývají kalciferoly. Dvě nejvýznamnější formy jsou vitamin D2 (ergokalciferol) a vitamin D3 (cholekalciferol). Zatímco vitamin D2 je obsažen zejména v potravě rostlinného původu, vitamin D3 si lidský organizmus může vytvářet v kůži z jeho prekurzoru (nevykazuje fyziologické účinky) vlivem slunečního záření. Produkce vitaminu D3 v kůži závisí na několika faktorech. Mezi ně patří zejména roční období, denní doba, věk, zeměpisná šířka, pigmentace kůže, věk, velikost ozářené plochy kůže a používání krémů s UV faktorem.

Že je špenát dobrým zdrojem železa, je mýtus ze zlatého fondu. Přesto možná taky zažíváte pocit, že když jíte špenát, děláte učiněné zázraky pro svoje zdraví. Koneckonců, opravdu by se Pepek námořník mohl tak šeredně plést? A že by roztržitý vědec posunul desetinnou čárku, udělal ze špenátu superzdroj železa a toto úžasné zjištění by přestálo celé generace – to je uvěřitelné?

Selen jako stopový prvek objevený v roce 1817 švédským chemikem J. J. Berzeliem byl po dlouhých 140 let považován za toxickou látku. Dnes však víme, že je pro fungování lidského organizmu nezbytný. Hlavní zásobárnou selenu je půda, přičemž obsah selenu v půdě se liší dle daných přírodních podmínek. V České republice, stejně jako v severní a západní Evropě, je selenu v půdě málo.

Koenzym Q10 patří do skupiny koenzymů (koenzym je kofaktor, tedy nízkomolekulární látka nebílkovinné povahy, která tvoří součást složených enzymů a která zvyšuje či podmiňuje jejich účinek) nazývaných ubichinony – odvozeno z latinského ubique, což znamená všudypřítomný. Existuje několik forem koenzymu, ale pro člověka je důležitý koenzym Q10.

Vitamin K, nazývaný též koagulační (koagulace – srážení) vitamin, patří stejně jako vitaminy A, D a E mezi vitaminy rozpustné v tucích. Vyskytuje se v několika formách. Vitamin K1 (fylochinon) je rostlinného původu, vitamin K2 (menachinon) tvoří bakterie v tenkém a tlustém střevě člověka a jiných zvířat, vitamin K3 (menadion) je syntetický.

Draslík patří do skupiny minerálních látek. V literatuře se spolu s sodíkem a chlorem   uvádějí jako elektrolyty (roztoky, které vedou elektrický proud). Průměrný obsah draslíku v těle dospělého muže činí 150 g, u ženy 100 g a u novorozence asi 5 g, přičemž 98 % je uloženo uvnitř buněk, kde působí jako hlavní kationt (kladně nabité ionty). Draslík se vstřebává v tenkém střevě, z těla je vylučován především močí (90 %) a stolicí.

Fosfor patří mezi minerální látky. V těle se vyskytuje ve formě organické i anorganické. Po kyslíku, vodíku, uhlíku, dusíku a vápníku je šestým nejrozšířenějším prvkem v těle. Tělo dospělého člověka obsahuje asi 1 % celkové tělesné hmotnosti ( tj. 500 – 700 g fosforu). Přibližně 85 % fosforu se nachází ve formě anorganické v kostech a zubech (kosti jsou hlavní zásobárnou fosforu), zbytek je součástí organických sloučenin v měkkých tkáních.