Vitamíny a minerální látky

Vitaminy jsou živiny – chemické látky organického původu, to znamená rostlinného nebo živočišného. Jsou to látky pro lidské tělo potřebné v malých množstvích, které však neumí organizmus vytvářet a které mu tak musíme poskytnout potravou.

Mezi vitaminy rozpustné v tucích patří vitamin A, D, E, K. Vstřebávání těchto vitaminů je vázáno na trávení tuků, je-li porušeno trávení tuků (například při onemocnění žlučových cest), může být narušen i příjem těchto vitaminů. Vitaminy rozpustné v tucích si umí náš organizmus ukládat do zásoby, a to v játrech či tělesném tuku i když vitaminy rozpustné v tucích organizmus potřebuje pro svou správnou funkci každý den, nemusíme je díky jejich zásobám každý den přijímat.

Téměř všechny ve vodě rozpustné vitaminy, kromě vitaminu C, patří do skupiny vitaminů B. V důsledku své rozpustnosti ve vodě je jejich případný přebytek vylučován z těla močí, proto se jen ve výjimečných případech mohou v těle hromadit. Z důvodu jejich rozpustnosti ve vodě jsou také omezeny jejich zásoby v těle.

Minerální látky jsou anorganické látky, které v těle hrají velmi důležitou úlohu při stavbě tkání, zejména kostí a zubů. Jsou součástí mnoha hormonů  a enzymů. Tělo si nedokáže žádnou z těchto látek samo vytvořit a všechny do jedné musí přijímat v potravě.

Stopové látky patří mezi minerální látky. Jsou to anorganické látky, které v těle hrají velmi důležitou úlohu při stavbě tkání, zejména kostí a zubů. Jsou součástí mnoha hormonů a enzymů. Z minerálních látek je vyčleňujeme do zvláštní podskupiny proto, že se v lidském těle vyskytují v opravdu malém, stopovém množství.

Nejdůležitějšími a dosud nejlépe prozkoumanými antioxidačními látkami jsou vitaminy E a C a karotenoidy (stavební látky vitaminu A), z nichž nejdůležitější je ß-karoten. Antioxidační ochrana lidského organizmu se sestává z velkého, vzájemně propojeného systému, ve kterém hrají důležitou roli nejrůznější složky potravy.

Foláty se podílí na řadě důležitých fyziologických pochodů v lidském organismu, včetně dělení buněk, a jejich potřeba se výrazně zvyšuje zejména během těhotenství. Vzhledem k této zvýšené potřebě může docházet k jejich nedostatečnému příjmu, a to také v důsledku nestability tohoto vitamínu, případně genetických mutací, které snižují využitelnost listové kyseliny z potravy. Z tohoto důvodu se doporučují potravinové doplňky obsahující listovou kyselinu, zejména v období těhotenství, kdy přispívají ke správnému vývoji dítěte.

Pokud se řekne slovo hořčík, řada lidí si vybaví větu: „Pomáhá proti křečím.“ To ovšem není jediná funkce, kterou tento mikronutrient v těle člověka má. Tato minerální látka je přítomna v mnoha důležitých fyziologických a biochemických procesech, které se v lidském těle odehrávají. Co tedy všechno hořčík v našem těle ovlivňuje?

Vitamin K, nazývaný též koagulační (koagulace – srážení) vitamin, patří stejně jako vitaminy A, D a E mezi vitaminy rozpustné v tucích. Vyskytuje se v několika formách. Vitamin K1 (fylochinon) je rostlinného původu, vitamin K2 (menachinon) tvoří bakterie v tenkém a tlustém střevě člověka a jiných zvířat, vitamin K3 (menadion) je syntetický.

Vitamin D patří do skupiny vitaminů rozpustných v tucích. Pod pojmem vitamin D se rozumí skupina steroidních látek, které se nazývají kalciferoly. Dvě nejvýznamnější formy jsou vitamin D2 (ergokalciferol) a vitamin D3 (cholekalciferol). Zatímco vitamin D2 je obsažen zejména v potravě rostlinného původu, vitamin D3 si lidský organizmus může vytvářet v kůži z jeho prekurzoru (nevykazuje fyziologické účinky) vlivem slunečního záření. Produkce vitaminu D3 v kůži závisí na několika faktorech. Mezi ně patří zejména roční období, denní doba, věk, zeměpisná šířka, pigmentace kůže, věk, velikost ozářené plochy kůže a používání krémů s UV faktorem.