Pod pojmem kávoviny rozumíme výrobky získané pražením při teplotě kolem 200 °C různých části rostlin bohatých na sacharidy. Původně v dobách nedostatku kávy nebo z důvodu její vysoké ceny měly nahrazovat pravou kávu. Důležitým momentem pro jejich rozšíření bylo zejména období napoleonských válek, kdy byl omezen dovoz surovin do Evropy, mimo jiné i kávy, a tak vznikla snaha nahradit tento nápoj náhražkami z domácích surovin.
Do té doby mnohem populárnější nápoje připravené z kávovin káva vytlačila až po 2. světové válce. Slovo kávovina, které vzniklo v českém prostředí někdy v období mezi oběma válkami, mělo nahradit dříve užívaný opisný tvar náhražka kávy, který se užíval pro označení nápojů připomínající svou barvou a chutí kávu.
Rozdíl mezi kávou a kávovinou
Pokud se blíže podíváme na složení těchto nápojů, je na první pohled zřejmé, že se jedná o zcela odlišné nápoje připravované z odlišných surovin. Kávoviny na rozdíl od kávy neobsahují povzbuzující látku kofein, kvůli jejímž účinkům bývá především vyhledávána. Proto bývají vhodnou alternativou pro osoby, které by nápoje obsahující kofein konzumovat neměly (těhotné a kojící ženy, děti). Často jsou vyhledávány spotřebiteli, kteří jim dávají přednost, případně směsi s kávou z důvodu senzorických. Kávoviny mají na rozdíl od kávy také nezanedbatelnou energetickou hodnotu, která je dána obsahem sacharidů v surovinách, někdy i přidaného cukru. Na druhou stranu existují lidé, celiakové, osoby s nesnášenlivostí lepku, kteří by kávovinové nápoje požívat neměli z toho důvodu, že kávoviny vyráběné z obilovin právě lepek obsahují.
Suroviny pro výrobu kávovin
Jak bylo výše řečeno, u nás jsou nejčastějšími používanými surovinami pro výrobu kávovin obiloviny. Nejvíce se využívá žito, ječmen, méně často pšenice špalda. Kávoviny se mohou vyrábět také pražením sladů získaných z ječmene a žita. Dále se také využívají kořeny různých rostlin, např. kořen čekanky obecné nebo cukrové řepy. Pražené čekankové kořeny pro výrobu kávových náhražek byly poprvé použity až koncem 17. století v Holandsku. V některých zemích se používají na výrobu kávovin různé plody stromů méně často využívané pro lidskou výživu, jako jsou například žaludy a kaštany. Výjimkou nejsou ani kávoviny vyrobené z luštěnin (cizrna, hrách, sója, lupina, podzemnice olejná), z fíkových plodů, svatojánského chleba, různých ořechů a různých druhů ovoce, brambor, chřestu a topinamburu.
Kávoviny se člení na jednodruhové (např. Žitovka, Fíkovka), nebo se jednotlivé kávoviny společně různě mísí (př. Caro, Melta). Na trhu najdeme ale i směsi různých druhů kávovin s pravou kávou (např. Kávička, Ricoré). Stejně jako se vyrábí rozpustný extrakt z kávy, je možno obdobným způsobem vyrobit extrakt kávovinový, díky kterému se dnes řada výrobků nachází v instantní (rozpustné) podobě.
Zdravotní přínosy konzumace kávovin
Z hlediska zdravotního přínosu se pozornost věnuje nejvíce kávovině z čekankového kořene, který má navíc v evropském léčitelství dlouhou tradici. Významný je beze sporu obsah inulinu, i přesto, že při výrobě kávovin dochází díky tepelnému zpracování ke snížení obsahu, a to asi o 30 %. Inulin je látka, která je odolná vůči enzymům trávicího traktu člověka, a proto se řadí mezi vlákninu. Byla prokázána řada pozitivních vlastností konzumace inulinu, jako např. podpora růstu příznivé střevní mikroflóry, zvýšení vstřebávání vápníku nebo vliv na hladinu krevních lipidů a glukózy.
Zprostředkovaně se konzumace kávovin podílí na zvýšené konzumaci mléka, a tím přívodu vápníku ve stravě. Při přípravě nápoje se doporučuje použít vodu, mléko nebo obojí, spotřebiteli je kombinace voda-mléko upřednostňována. Na rozdíl od kávovin řada epidemiologických a experimentálních studií poukazuje na souvislost mezi nadměrným pitím kávy (4 šálky a více) a rizikem zlomenin u žen. Klíčovou úlohu zde pravděpodobně sehrává kofein.
Použitá literatura:
KUBALOVÁ, Jana. Kávoviny – náhražka kávy nebo něco navíc? Brno, Masarykova univerzita, 2014. Bakalářská práce.
LEE D.R. et al. Bone. 2014, 63, s. 20–28
AUGUSTÍN, Jozef. Povídaní o kávě: kávovníkové zrno (Coffea arabica), káva a kávoviny jako významné potravinářské pochutiny. Olomouc: Fontána, 2003.
KADLEC, Pavel. Přehled tradičních potravinářských výrob: technologie potravin /. Vyd. 1. B.m.: Key Publishing,, 2012.
KAUR, Narinder a Anil K. GUPTA. Applications of inulin and oligofructose in health and nutrition. Journal of Biosciences [online]. 2002, roč. 27, č. 7, s. 703–714
VTÍPIL, Jan. Výroba kávovin v pardubickém regionu v meziválečném období [online]. 2009 [vid. 9. listopad 2013]
Autor: jk