Člověk je jediný savec, který i v dospělosti konzumuje mléko. Ano, to je pravda. A není na tom vůbec nic špatného. Ale jak je to možné? Mléko a mléčné výrobky jsou pro mnoho z nás velmi důležitou součásti stravy. Pro velkou část světa tomu však není. Ale to je zcela normální.
Je přeci normální, že se lidé po celém světě od sebe v detailech odlišují - například barvou pleti, očí, vlasů, tvarem nosu, či celkovou postavou. Stejně tak i tradiční skladbou stravy.
Mléko je základní potravou všech savčích mláďat. V období kojení je savec přímo závislý na mateřském mléku. V této fázi života jeho tenké střevo produkuje enzym (laktázu), který je nezbytný pro štěpení mléčného cukru (laktózy). Lidské mateřské mléko je na laktózu poměrně bohaté, obsahuje přibližně 7 % laktózy, kravské, kozí a ovčí mléko obsahuje kolem ± 5 % laktózy. U většiny savců po odstavení od kojení klesá účinnost laktázy na nezjistitelné hladiny, protože enzym už jednoduše není tolik potřebný. U různých savců k tomu dochází v různém věku – u člověka se snižuje aktivita laktázy přibližně kolem 3-4 roku života. Do té doby je lidské tělo tzv. laktózově tolerantní – tedy v tenkém střevě štěpí laktózu. Dostatečnou produkci laktázy zabezpečoval variantní gen. Jedná se o primární laktózovou intoleranci, která je typická v dospělém věku. Takto přirozeně nesnášejících laktózu je 7–20 % bílé populace v Evropě a USA, 80–95 % původních Američanů, 65–75 % africké populace a 90 % Asiatů.
Ale co ti ostatní? Jen u přibližně 30 % celkové světové populace po odstavení od kojení aktivita enzymu laktázy přetrvává i v dospělosti. Lidé s tolerancí laktózy se nachází hlavně v oblastech severní Evropy. V rámci evoluce došlo k velké změně – variantní gen zmutoval. Bodová mutace (přeměna genetického materiálu v chromozomu), ke které došlo přibližně před 9000 lety v severoevropské populaci, způsobila přetrvání genu kódujícího laktázu a zabránila tak přirozenému vyhasínání funkce tohoto enzymu v dospělosti a nástupu fyziologické hypolaktázie - snížení účinnosti tohoto enzymu.
Nejvíce podporovanou teorií pro objasnění této skutečnosti je evoluční vývoj spjatý s domestikací zvířat. Před mnoha tisíci lety pomohl v určitých částech země chov dobytka a využití jejich produktů k přežití v dobách nedostatku potravy – tehdy přežily generace schopné zajistit si přísun živin i z jiných zdrojů než bylo do té doby typické. My všichni, kteří v dospělosti bez potíží konzumujeme mléko, jsme potomky těch, u kterých v minulosti k této mutaci došlo.
Protože laktázu vytváří buňky kartáčového lemu tenkého střeva, její tvorba záleží také na stavu tenkého střeva. V případě poškození střevní sliznice (např. při průjmovém onemocnění, celiakii, zánětlivém onemocnění tenkého střeva, při onkologické léčbě apod.) je tvorba enzymu narušena a přechodně je i snížena schopnost štěpit mléčný cukr. Hovoříme o tzv. sekundární laktózové intoleranci.
Po konzumaci mléka se objevují stejné potíže jako u primární laktózové intolerance, které jsou způsobeny nestrávenou laktózou v tenkém střevě, kterou se snaží zpracovávat tlusté střevo (respektive bakterie v tlustém střevě, které štěpí laktózu). Mezi typické problémy, které se objevují přibližně 30 minut až 2 hodiny po konzumaci mléka nebo mléčného výrobku, patří bolesti břicha, škroukání v břiše, plynatost až průjmy.
V některých případech je třeba mléčné výrobky a mléko na nějako dobu vysadit až do obnovení sliznice tenkého střeva. Jinak je dobré dávat přednost mléčným výrobkům obsahujícím nižší množství mléčného cukru. Velmi vhodné jsou vyzrálé sýry typu ementál, které laktózu neobsahují či obsahují jen zanedbatelné množství. Dobré jsou i zakysané mléčné výrobky, které díky obsahu bakterií mají obsah laktózy také nižší (laktóza je totiž potravou pro bakterie, díky čemuž dochází k postupnému štěpení laktózy už v samotném zakysaném mléčném výrobku). Rozumné je také v případě potíží s trávením laktózy zdroje mléčného cukru rovnoměrně rozdělit do menších dávek v průběhu celého dne. Pro tenké střevo je díky těmto opatřením trávení laktózy příznivější.
Pro úplnost je nezbytné dodat, že kromě primární a sekundární laktózové intolerance je ještě známa tzv. vrozená forma laktózové intolerance. Její výskyt je však velmi vzácný (uvádí se přibližně jen desítky případů po celém světě).
Člověk jako jediný savec dokáže i v dospělosti konzumovat mléko či mléčné výrobky – pokud tedy mléko a mléčné výrobky patří do tradiční skladby stravy jeho předků. Za samotnou náhlou nesnášenlivostí mléka a mléčných výrobků pak ve většině případů stojí tzv. sekundární forma laktózové intolerance, která je laiky často zaměňována s alergií na bílkovinu kravského mléka.
V případě alergie je však nutné vyřadit ze stravy všechny zdroje mléčné bílkoviny. V případě potíží s laktózou jde jen o hospodárnější výběr zdrojů mléčného cukru. Kromě potravin s přirozeně nízkým množství laktózy je dnes na trhu i řada bezlaktózových potravin, které obsahují nejvýše 10 mg laktózy ve 100 g nebo 100 ml potraviny ve stavu určeném ke spotřebě.
Autor: VeSuv
Použitá literatura:
Březková, V., Matějová, H. Laktózová intolerance versus laktózová tolerance. Výživa a potraviny - Zpravodaj pro školní stravování, 2010, č. 3, s. 38-41
Enattah, N.S., Sahi, T., Savilahti, E., Terwilliger, J.D., Peltonen, L., Jarvela, I.: Identification of a variant associated with adult-type hypolactasia. Nat Genet, 2002, 30, s. 233-237.