Lignany jsou sloučeniny nacházející se hlavně v určitých rostlinách. V potravinách živočišného původu se primárně nenacházejí, ale v mléčných produktech se malé množství může vyskytnout prostřednictvím rostlinných krmiv. Lignany řadíme k vedlejším organickým látkám (metabolitům), které se účastní přeměny látkové rostlin. Na rozdíl od hlavních metabolitů, nejsou nezbytně důležité k přežití rostliny. V rostlinách se nacházejí ve velmi nízkých koncentracích.
Dle chemické struktury bychom lignany mohli zařadit k difenolům, protože obsahují dvě fenolová jádra. Tyto rostlinné fenoly jsou důležité pro rozmnožování a kontrolu růstu rostliny, ale slouží též jako ochrana před původci chorob, chladem, infekcemi, mechanickým poškozením a živočichy.
Lignany vykazují estrogenní účinky, tj. že mohou působit na reprodukční systém, sexuální chování, opakovanou přeměnu kostní tkáně a kardiovaskulární systém. Protože se ale nacházejí v rostlinách, řadíme je mezi tzv. fytoestrogeny. Do skupiny fytoestrogenů také řadíme kromě lignanů isoflavony, stilbeny, pterokarpany, kumestany atd. Společným znakem ve struktuře estrogenů a fytoestrogenů je již zmíněné fenolové jádro. Díky této podobnosti se fytoestrogeny mohou vázat na estrogenní receptory různých buněk a uplatňovat tak estrogenní nebo antiestrogenní účinky. Lignany lze využít při nástupu menopauzy, kdy dochází k poklesu estrogenů a projevují se typické příznaky (pocení, bušení srdce, návaly horka atd.).
Lignany a některé další fytoestrogeny posilují imunitu rostliny, mají vlastnosti antiparazitární, antivirové, antibakteriální, brání růstu parazitických hub a plísní a působí antioxidačně. Fytoestrogeny také pozitivně působí na kognitivní funkce: učení, pozornost a krátkodobou paměť. Studie se v poslední době zabývají i protinádorovými účinky lignanů.
Po konzumaci vyšších cévnatých rostlin, které obsahují lignany, dochází v lidském střevě za asistence střevních bakterií k přeměně rostlinných lignanů na lignany savčí, tzv. enterolignany. Enterolignany se ve střevě absorbují a následně se přeměňují v játrech. V lidské stravě nacházíme nejčastěji šest rozdílných lignanů: lariciresinol, pinoresinol, syringaresinol, medioresinol, matairesinol a sekoisolariciresinol. Jednotlivé lignany se vyskytují v rozdílných potravinových zdrojích.
Zdroje lignanů:
Obecně platí, že nejbohatším zdrojem lignanů jsou lněná a sezamová semínka, která obsahují až 1000x větší koncentraci lignanů než jiné zdroje. Dle odborníků je důležité pro dobrou absorpci lignanů ze semínek (lněných, sezamových, slunečnicových) důkladné rozžvýkání nebo rozemletí mlýnkem na kávu. Po rozmělnění jsou semena náchylná k oxidaci a degradaci, a proto by měla být co nejdříve zkonzumována nebo skladována na suchém, tmavém a chladném místě.
Dále se lignany vyskytují v:
- ovoci (citrony, broskve, meruňky, jeřabiny, pomeranče, ananas, brusinky, ostružiny, jahody, kiwi, ananas, švestky, hrušky)
- zelenině (brokolice, česnek, lilek, chřest, dýně, cibule, česnek, rajčata, ředkvičky, mrkev, okurky)
- obilovinách (žito, pšenice, ječmen, triticale) a z nich připravených moukách, především celozrnných
- nápojích (káva, čaj, ovocné a zeleninové šťávy, víno, pivo)
- luštěninách (fazole, čočka, sója, cizrna)
- ořeších (kešu)
- rostlinných olejích
- pohance, slunečnicových semínkách
Odhadovaný denní přívod lignanů potravou je okolo 1 mg. Přívod lignanů se však v jednotlivých studiích značně liší, z důvodu rozdílných kultur a stravovacích zvyklostí, ale také například kvůli kvantitativním rozdílům mezi jednotlivci a preferencím. Je také zajímavé, že vyšší příjem lignanů je naměřen u studií, které se zaměřují na měření pouze určitých lignanů než u studií, které mají za cíl změřit celkový příjem lignanů.
Příjem lignanů vzájemně souvisí s příjmem vlákniny, vitaminu C, kyseliny listové, ale také se zdravým životním stylem, věkem, s upřednostňováním konzumace rostlinné stravy, nízkým BMI, vyšší fyzickou aktivitou a nekuřáctvím. Nízký příjem lignanů je obvykle spojován s přívodem nasycených a polynenasycených mastných kyselin a v menší míře s konzumací sacharidů a cholesterolu.
Četné studie se zabývají vztahem lignanů ke snížení rizika zhoubných nádorů prsu, vaječníků, děložní sliznice, št??tné žlázy, ke snížení krevního tlaku, rizika kardiovaskulárních onemocnění a cholesterolu, k ochrannému vlivu jater, k obezitě a ovlivnění tukové tkáně, k cukrovce, k osteoporóze a k protizánětlivým účinkům.
Výsledky mnoha studií jsou však často rozporuplné, slibné jsou především zaměřené na kardiovaskulární onemocnění. Proto je potřeba dalších studií na větších souborech a v populaci s různou citlivostí.
Další informace o lignanech lze najít také na http://agronavigator.cz/service.asp?act=email&val=42887
Autor: mš
Použitá literatura:
1. HARAMATHA, J. Strukturní bohatství a biologický význam lignanů a jim příbuzných rostlinných fenylpropanoidů. Chemické listy, 2005, roč. 99, č. 9, s. 622-632.
2. MORRIS, D. H. Flax - A Health and Nutrition Primer. Flax Council of Canada [online], 2007 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: http://www.flaxcouncil.ca/english/index.jsp?p=primer&mp=nutrition
3. PETERSON, J. et al. Dietary lignans: physiology and potential for cardiovascular disease risk reduction. Nutrition Reviews, 2010, roč. 68, č. 10, s. 571-603.
4. ŠINDELÁŘOVÁ, M. Význam lignanů ve výživě člověka. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta.