Chrom patří mezi esenciální stopové prvky, pro lidskou výživu je naprosto nezbytný. Vyskytuje se všude na zemi – v ovzduší, ve vodě i v půdě a v malém množství se nachází v mnoha potravinách. Chrom existuje v několika formách, pro člověka je nejdůležitější forma trojmocná - CR3+.
Chrom v lidském těle
Hlavní funkcí chromu je ovlivňování látkové přeměny sacharidů. Pomáhá hormonu inzulinu přepravovat cukr (glukózu) z krve do buněk, a tím napomáhá udržovat optimální hladinu cukru v krvi. Celkový obsah chromu v lidském těle je odhadován přibližně na 4 – 6 mg. Mezi tkáně bohaté na chrom patří zejména jaterní, ledvinná, slezinná, kostní, dále svalová, srdeční a pankreatická, přičemž koncentrace chromu v těchto tkáních s věkem klesá. Chrom je z 95 % vylučován močí a jeho obrat přeměny látkové je velmi pomalý. Proto jeho množství v krevní plazmě neodráží množství v tělesných tkáních.
V potravinách se chrom nachází jako trojmocný. Mezi dobré zdroje patří maso, ryby, drůbež a zejména celozrnné obiloviny. Významné množství obsahují také sýry, hořká čokoláda, houby, některé druhy zeleniny (zelená paprika, zelené fazolky, špenát), ovoce (jablko, banán, pomeranč, grep) a koření (skořice, bobkový list, kurkuma). Obsah chromu v rostlinných potravinách závisí na jeho množství v zemědělské půdě, stejně tak způsob výroby a přípravy potravin může jeho obsah měnit. Zjemňování potravin množství chromu obecně snižuje, výrobky z celozrnné mouky jsou tedy bohatší na chrom než z mouky bílé, melasa a hnědý cukr jsou bohatší než cukr bílý. Naopak, zejména u kyselých potravin, které přicházejí při výrobě či skladování do styku s nerezovými nádobami, se původně nízké množství chromu může v důsledku vyluhování z těchto nádob zvýšit.
Doporučená dávka chromu
Podle Světové zdravotnické organizace je denní dávka 20 µg chromu dostačující pro zajištění fyziologických funkcí, nestačí však pro vytvoření zásob. Pro dospělé jedince se přiměřený přívod odhaduje v rozmezí 30 – 100 µg/den. Toto množství zajistí pestrá, vyvážená strava.
Nedostatek chromu je v běžné populaci vzácný, může se vyskytnout u pacientů na totální parenterální výživě (tj. bez potravy přijímané ústy), při závažném poranění nebo psychické zátěži. Potřeby chromu mohou být zvýšeny také u pacientů s onemocněním srdce a cukrovkou. Mezi příznaky nedostatku patří úbytek hmotnosti, onemocnění nervů, zvýšená hladina krevního cukru, porucha citlivosti tkání k inzulinu a zvýšená hladina mastných kyselin v krvi.
Toxicita trojmocného chromu v potravě je velmi nízká, na rozdíl od rakovinotvorně působícího šestimocného chromu používaného v průmyslu, který se do těla může dostat vstřebáním přes kůži, vdechováním nebo ústy. Otrava se projevuje poruchou dýchacího ústrojí, kožními poruchami či poškozením jater. Nebezpečné je zejména požití kyseliny chromové (obsahuje šestimocný chrom), neboť může vyústit v závažný vzestup kyselých látek v krvi (acidózu), krvácení trávicího traktu, poškození jater, selhání ledvin a v konečné fázi může způsobit smrt.
Obsah chromu ve vybraných potravinách
Potravina |
Obsah chromu mg/kg potraviny |
Potravina |
Obsah chromu mg/kg potraviny |
maso vepřové |
<0,01 – 0,09 |
hrách |
0,02 – 0,09 |
maso hovězí |
<0,01 – 0,05 |
čočka |
0,048 – 0,054 |
maso kuřecí |
0,01 – 0,08 |
fazole |
0,05 – 0,1 |
játra vepřová |
0,003 – 0,16 |
špenát |
0,01 – 0,12 |
ryby |
0,002 – 0,23 |
hlávkový salát |
0,005 – 0,08 |
tvaroh |
0,02 |
brambory |
0,002 – 0,035 |
sýry |
0,01 – 0,13 |
jablka |
0,003 – 0,03 |
vejce |
0,005 – 0,02 |
banány |
0,02 – 0,05 |
mouka pšeničná |
0,01 – 0,03 |
ořechy vlašské, lískové |
0,08 – 0,29 |
chléb celozrnný |
0,01 – 0,13 |
černý čaj |
0,62 – 2,6 |
rýže loupaná |
0,01 – 0,03 |
káva pražená |
0,01 – 0,05 |
sója |
0,05 – 0,08 |
čokoláda mléčná |
0,04 – 0,1 |
Autor: js
Použitá literatura:
AGERBO, P., ANDERSEN, H. Vitaminy a minerály pro zdravý život. Praha: Grada, 1998, 146 s.
GROPPER, S., SMITH, J., GROFF, J. Advanced Nutrition and Human Metabolism. Balmont, California: Wadsworth Cengage Learning, 2009, 600 p.
HOLOUBKOVÁ, M. Chrom ve výživě člověka. Brno: LF MU, 2010.
Referenční hodnoty pro příjem živin. Praha: Společnost pro výživu, 2011. 192 s.