Mýtus – Řepkový olej je vhodný jen na „bionaftu“

Řepkový olej je z hlediska výživového velmi kvalitní – má nízký obsah nasycených mastných kyselin a z běžných rostlinných olejů nejvyšší obsah kyseliny linolenové, která patří k nenasyceným mastným kyselinám řady omega 3 a velmi nízký obsah kyseliny linolové (omega 6), které přijímáme dostatečné množství. Má poměrně dobrou tepelnou stabilitu, a proto lze používat i ke smažení.  Z olejů běžně dostupných v naší tržní síti je z hlediska výživového i tepelné stability nejkvalitnější.

 Mýtus – Řepkový olej se hodí jen do motorů

Na používání zemědělských produktů primárně určených k výrobě potravin pro technické účely není nic špatného a ani mimořádného. Nejen řepka, ale i brambory, cukrová řepa, pšenice nebo konopí našly své technické uplatnění. Potravinářské a technické využití spolu vůbec nesouvisí.

Tuky a především mastné kyseliny v nich obsažené mají ve výživě nenahraditelnou funkci. Jako alternativní zdroj energie se dají využít i v technických aplikacích. Technologie přeměny oleje na methylestery mastných kyselin umožňuje využití olejů ve vznětových motorech bez nutnosti strojních úprav. Takto upravené oleje se chovají podobně jako nafta, proto se používají jako její příměs. Jedná se o technologii zcela odlišnou od výroby potravin.

 

Mýtus – Řepka zabíjí zvěř

Srnec se jako každý přežvýkavec neživí přímo tím, co žere, ale tím, co z přijatých krmiv vytvoří mikroorganismy žijící v jeho bachoru. Srnčí zvěř je poměrně náročná na koncentraci živin ve stravě a velmi citlivě reaguje na změny. Pro její zdravý vývoj je nezbytná správná skladba a pestrost potravy, což může být problém zejména v zimě a na jaře, pokud není náležitě přikrmovaná.Moderní odrůdy řepky jsou vyšlechtěny na snížený, nikoliv však nulový obsah hořkých a pro zvěř toxických glukosinolátů. Řepka je sladká a zvířata jí dávají přednost před jinými ozimými obilovinami. Pokud ve stravě zvěře výrazně převládá řepka, může docházet ke ztrátě chuti, nadýmání, průjmů, slabosti, poruchám činnosti štítné žlázy, dokonce až k uhynutí. Pokud se myslivecká sdružení dobře starají o zajištění dostatku vhodné potravy a zvěř má protiváhu ke konzumované řepce, k trávicím problémům nedochází.

Úhynem srn se mimo jiné zabýval vídeňský Institut pro výzkum volně žijících zvířat a ekologie pod vedením profesora Dr. Kurta Onderscheky. Zjistilo se, že většina uhynulých srnčat byla kondičně velmi slabá. Jejich průměrná hmotnost bez vyvržení činila pouze 12,4 kg. Nejmenší zjištěná hmotnost činila 8,4 kg. Pro srovnání: průměrná živá hmotnost normálně vyvinutých, zdravých srnčat v zimním období by měla přesahovat 15 kg. Velmi špatný výživný stav uhynulých zvířat potvrzovaly i výsledky vyšetření speciálních kondičních parametrů, jako např. množství tukové tkáně a obsahu glykogenu (lehce mobilizovatelného cukru) v játrech, představujícího jakousi pohotovostní energetickou rezervu organizmu. Ukázalo se, že naprostá většina vyšetřovaných kusů měla ve svém organismu minimální tukové rezervy a jejich játra neobsahovala téměř žádný glykogen, což bylo jasným příznakem naprostého energetického vyčerpání organismu. K úhynu tedy dochází hlavně u slabých jedinců, zdraví dobře živení přežívají.

 

Mýtus – Řepkový olej je podřadné kvality

Opak je pravdou. Z pohledu výživy i šíře kuchyňského uplatnění je řepkový olej ideální volbou. Mezi odborníky na výživu na celém světě jednoznačně převládá názor, že řepkový olej je z hlediska skladby mastných kyselin a jejich vzájemného poměru jedním z nejvhodnějších rostlinných olejů pro lidskou spotřebu. Podle některých výživových kritérií řepkový olej dokonce překonává i vysoce ceněný olej olivový. Obsahuje nízké procento nežádoucích nasycených mastných kyselin a naopak vysoké procento preferovaných omega 3 polynenasycených mastných kyselin, kterých máme ve stravě nedostatek. Dá se použít k vaření, dušení, na přípravu studených pokrmů. Díky vysoké tepelné stabilitě je řepkový olej ideální na smažení a pečení. Obohatí salátové zálivky i nakládanou zeleninu. Hodí se pro přípravu některých moučníků. Uplatnění najde v české i mezinárodní kuchyni. Na rozdíl od oleje sezamového, dýňového či olivového nepůsobí dominantním dojmem a pouze doladí chuť základních surovin pokrmů.

Důvodem, proč je řepkový olej vnímán jako olej nižší kvality, bývá jeho nízká cena. Řepkový olej z důvodů rozšíření jeho pěstování, výnosů a nákladů na výrobu patří skutečně mezi levnější oleje. Nízká cena v tomto případě však neznamená nízkou kvalitu. Řada spotřebitelských průzkumů ukazuje, že se běžný spotřebitel neorientuje v problematice výživy, nezná složení řepkového oleje a tím i jeho přednosti. Kombinace vysoké výživové hodnoty a příznivé ceny je jeho dvojnásobným přínosem.

 

Mýtus – Řepkový olej obsahuje nebezpečnou kyselinu erukovou

Řepkový olej obsahuje nepatrné a zdraví naprosto neškodné množství kyseliny erukové. Vyrábí se zásadně z odrůd označovaných jako bezerukové či nízkoerukové. Obavy však stále přetrvávají, zejména ve starší generaci, která byla v době válečné potravinové nouze nucena používat olej určený původně pro svícení. Ten obsahoval přibližně 45 % kyseliny erukové: Ve studiích na zvířatech při vysokém příjmu kyseliny erukové docházelo k negativním změnám srdečního svalu.Cílevědomou prací mnoha šlechtitelských týmů v Evropě a Kanadě byl už v 70. letech obsah této mastné kyseliny postupně snížen až na zlomek původního obsahu. U současných odrůd řepky nesmí být obsah kyseliny erukové vyšší než 2 %. Reálně se však pohybuje nejčastěji na úrovni několika desetin procenta, často pod mezí detekce běžné analytické metody. Ať již se setkáme s pojmy bezerukové či nízkoerukové odrůdy řepky, jedná se vždy prakticky o totéž. Kyselina eruková v takto nízkém podílu činí řepkový olej zcela bezpečný.

 

Zpracovali Prof. Ing. J. Dostálová CSc., Doc. Ing. J. Brát,CSc., 30.8.2016