Paleolytickou dietu řadíme mezi alternativní typy stravování, můžeme ji také nalézt pod názvem strava jeskynního muže nebo neandrtálská dieta. Ale i přes svůj název se nejedná pouze o výživu, ale paleo splňuje určité náležitosti životního stylu a v současné době můžeme mluvit i o hnutí vzniklém na internetu.
Paleo znamená návrat ke kořenům ve vybraných aspektech lidského života. Představuje životní styl člověka v paleolitu (starší doba kamenná – označení nejstaršího a nejdelšího (99 %) období lidských dějin), kdy nebylo známé zemědělství a kdy hlavním zdrojem byl lov a sběr. Proto paleodieta znamená v kontextu dalších doporučení a změn (mířících např. na pohybový režim) vyřazení zemědělských produktů (neolitických potravin – neolit – mladší doba kamenná je pravěké období zhruba 8000 až 5000 let před naším letopočtem, ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství) a upřednostňování masa, zeleniny či vajec jako potravin, které vývojově lidský organizmus lépe tráví (paleolytických potravin).
Důvodem tohoto přístupu je tvrzení, že paleolytická strava byla výživnější nebo že se genofond (soubor všech genů v populaci) člověka nemohl přizpůsobit změnám spojených se zemědělskou produkcí v tak krátkém čase ve srovnání s mnohem delším paleolityckým obdobím, a že se lidské tělo nestihlo přizpůsobit pro trávení obilovin. Setkat se také můžeme s tvrzeními, že vysoké množství sacharidů v současné stravě vede k epidemii obezity a civilizačním onemocněním a změny v jídelníčku díky paleodietě tomu mohou zabránit. Pro úplnost je třeba uvést základní pravidla spojená s tímto typem stravování, která jsou často individuálně měněna a doplňována:
● Základem je maso včetně ryb, skořápkové ovoce (ořechy), semena, zelenina, ovoce a vejce
● Vynechání konzumace průmyslově upravovaných potravin s mnoha přídatnými látkami
● Vynechání obilovin, mléka a mléčných výrobků z jídelníčku
● Mezi nedoporučené patří luštěniny (včetně sóji a burských ořechů)
● Nekonzumuje se cukr, pouze med
● Upřednostnění rostlinných olejů
Jedná se o stravu s nízkým obsahem sacharidů, obsah bílkovin a tuků je naopak vysoký.
Prehistorická dieta souvisí se způsobem života, který je založen na fyzické aktivitě a prostředí, které se hodně liší od toho současného.
Pozitiva paleodiety
Pozitiva paleodiety v oblasti výživy můžeme spatřovat v zavedení vyššího podílu zeleniny, vyšším příjmu omega-3 nenasycených mastných kyselin či jiných polynenasycených mastných kyselin. Podporu paleodity je možné nacházet i v některých studiích zabývajících se hladinou krevního cukru, který v těchto studiích má příznivější profil, dochází ke snižování zánětlivých působků v těle ve srovnání s nízkotukovou dietou, nebo je popisován pozitivní vliv na hladinu LDL cholesterolu. Další studie pak dokazují prospěšnost paleodiety ve srovnání s tradičními výživovými doporučeními, například při snižování tělesné hmotnosti nebo při sledování hladin lipidů.
Nemalý vliv na oblibu měly také studie, které v posledních letech rozvířily debaty kolem nasycených tuků. O nich se vědci dlouhou dobu domnívali, že jsou hlavním negativním faktorem civilizačních onemocnění. Tyto studie upozornily, že podobně nebezpečné jako nasycené tuky mohou být i jiné potraviny při nadměrné konzumaci, a to zejména potraviny s přidaným cukrem. Výsledky pak v médiích byly mylně interpretovány s vysvětlením, že nasycené tuky neškodí. Stále však platí, že nadměrná konzumace nasycených tuků, stejně jako přílišné pití slazených limonád, našemu zdraví jistě neprospěje. S výživou jsou spojeny také otázky týkající se příjmu některých živin, např. vápníku, které však lze při důsledném sestavování jídelníčku i přes diskutovanou využitelnost hradit z alternativních zdrojů.
Kritika a evoluce
Paleo dieta má ale i své kritiky, kteří upozorňují na několik významných aspektů. Často zmiňovaným důvodem vyloučení potravin s vyšším obsahem škrobu či luštěnin je obsah antinutričních látek, které údajně blokují trávicí procesy, mohou vést k nerovnováze střevních bakterií a mohou podporovat zánětlivé procesy či vést k vážnějším onemocněním. Jiné studie však prokazují, že konzumace luštěnin či obilovin naopak podporuje přirozenou mikroflóru, může zvyšovat naši obranyschopnost a může vést ke snížení rizika u některých onemocnění či ke zlepšení funkce inzulinu a hladiny krevního cukru. Studie v této oblasti rozhodně nejsou jednotné a interpretace výsledků je velmi obtížná. Ukazuje se také, že výživa s vysokým podílem živočišných bílkovin může být výhodná pro seniory, ale naopak může zvyšovat rizika některých onemocnění u populace středního věku, kdy možným vysvětlením různého účinku je odlišné složení lidského těla v různém věku a aktivace růstového hormonu a růstového faktoru. Jak je zřejmé, dělat závěry je předčasné a je třeba dalšího zkoumání.
S významným bodem kritiky ale přichází evoluční biologie a antropologie, které upozorňují hned na několik nejasností. V dnešní době již nejsme evolučně totožní jako naši předkové, neobklopuje nás stejně extrémní prostředí, nemáme k dispozici ani stejné potraviny, předkové se nedožívali vysokého věku (různé studie uvádí různý věk, ale pohyboval se průměrně mezi 33 až 35 lety), neměli k dispozici moderní zdravotní péči a trápila je vysoká kojenecká úmrtnost. I přes nálezy z dřívější doby, i přes pozorování šimpanzů a jiné studie není dnes k dispozici dostatek důkazů ke komplexnímu popisu výživy v průběhu paleolitu. Víme, že předkové patřili ke všežravcům, a tak byli schopni se lépe adaptovat na měnící se podmínky. Opuštění lesa přineslo nové zdroje v podobě travin. Z nálezů vyplývá, že v některých regionech byla pravidelnou až většinovou součástí jídelníčku tráva a obilí. I naši předkové věděli, že hlízy či jiné zásobní orgány rostlin jsou výživnější (díky obsahu polysacharidů) než zbytek rostliny, a pokud měli možnost, konzumovali je. Důležitou součástí stravy bylo ovoce, zásadní roli v jídelníčku hrála vždy sezonnost (stáleplodících plodin mnoho nebylo) a do jídelníčku byly zřejmě řazeny i dřevo, kamení či hlína, což je možné i dnes pozorovat u některých druhů hominidů (šimpanz, gorila).
Složení stravy se navíc vyvíjelo, jak docházelo k výběru vhodnějších plodin, které se dále šlechtily, aby měly větší plody či získaly jiné žádoucí vlastnosti. K této selekci docházelo i u zvířat doprovázejících člověka. A tak se generace od generace původní kukuřice měnila z běžné trávy na významnou plodinu a z malých plodů rajčete se stala šťavnatá součást stravy. Proto srovnání současných potravin s potravinami paleolitu není vůbec snadné.
Vzhledem k tomu, že se naši předkové pohybovali na různých místech s různým klimatem, jejich chování i strava se dle regionu lišily. Proto je obtížné mluvit o jednotném životním stylu inspirovaném paleolitem bez dalšího přiblížení, o jaké konkrétní období a místo se jednalo. Paleolitická dieta nebyla ani jednotná, ani optimální. Byl dokonce vyvrácen předpoklad, že ateroskleróza je výhradně spojena s novodobým způsobem života, kdy byly nalezeny důkazy o její přítomnosti v mnoha pozůstatcích z různých období a na různých geografických místech. Jednoduše řečeno, paleodieta zajišťovala přežití našich předků v daných podmínkách.
Závěr
V době, kdy velká část potravin je průmyslově zpracována, má nemalé množství zákazníků zájem o potraviny méně upravené, s menším množstvím přídatných látek a se známým původem. Paleodieta tak představuje lákavou alternativu. „Paleo“ přístup má pozitiva v podobě důrazu na kvalitu potravin, na zeleninu, snahy vynechat průmyslově zpracované potraviny a sladkosti včetně pravidelného pohybu a v podstatě i zvýšeného zájmu o své zdraví.
Má ale i svá rizika. Mnohé restrikce v jídelníčku nemusí vyhovovat každému, zejména u dětí či seniorů jsou rizika spojená s omezeními vyšší. Mnohá doporučení jsou interpretována svérázně a často jsou založena jen na malém vzorku osob, někdy dokonce na jednotlivcích, přenositelnost takové zkušenosti je pak diskutabilní.
Pokud tedy přihlédneme k výzkumům v oblasti evoluční biologie a přijmeme, že stejně jako naši předkové se i my adaptujeme na měnící se podmínky a v našich genech se otiskl nejen paleolit, ale i následující období, pak je naše doporučení střídmé, pestré a vyvážené stravy s důrazem na kvalitu potravin to nejlepší, co si můžeme přát. Jen je třeba mít na mysli, že našim předkům šlo primárně o přežití v nehostinných podmínkách bez možnosti volby, zatímco nám jde o přežití v blahobytu s mnoha dobrými i špatnými aspekty novodobého způsobu života.
Autor: tp
Použitá literatura:
FRASSETTO, L.A., SCHLOETTER, M., MIETUS-SNYDER, M., et al. Metabolic and physiologic improvements from consuming a paleolithic, hunter-gatherer type diet. European Journal of Clinical Nutrition, roč. 2009, sv. 63, č. 8, s. 947-955.
JÖNSSON, T., GRANTFELDT, Y., AHRÉN, B. Beneficial effects of a Paleolithic diet on cardiovascular risk factors in type 2 diabetes: a randomized cross-over pilot study. Cardiovascular Diabetology, roč. 2009, sv. 16, č. 8, s. 35.
LINDBERG, S., JÖNSSON, T., GRANTFELDT, Y. et al. A Palaeolithic diet improves glucose tolerance more than a Mediterranean-like diet in individuals with ischaemic heart disease. Diabetologia, roč. 2007, sv. 50, č. 9, s. 1795-1807.
MELLBERG, C., SANDBERG, S., RYBERG, M., et al. Interventions and public health nutrition Long-term effects of a Palaeolithic-type diet in obese postmenopausal women: a 2-year randomized trial. European Journal of Clinical Nutrition, roč. 2014, č. 68, s. 350–357.
SPONHEIMERA, M., ALEMSEGEDB, Z., CERLING, T.E., et al. Isotopic evidence of early hominin diets. Proceedings of the National Academy of Sciences, roč. 2013, sv. 110, č. 26, s. 10513–10518.
UNGAR, P., SPONHEIMER, M. The Diets of Early Hominins. Science, roč. 2011, sv. 334, č. 6053, s. 190-193.