Výživa by měla vždy respektovat aktuální potřeby a doplňovat nejen optimální množství energie, ale také nezbytné látky pro metabolizmus. V neposlední řadě je výživa důležitá nejen pro tělo, ale i pro duši – jako zdroj naší spokojenosti, motivace a prožitků. Nesprávná výživa, chybné stravovací návyky a nedostatečný pohyb mohou vést k urychlení stárnutí a většímu výskytu onemocnění.
Mezi hlavní faktory, které ovlivňují výživu ve vyšším věku, patří fyziologické funkce, zejména funkce zažívacího traktu, a dále psychosociální faktory. Vždy je třeba mít na paměti, že příjem energie a živin by měl být v rovnováze s výdejem a aktuálními potřebami.
Co se v našem těle se vzrůstajícím věkem mění?
Mění nejen mnohé tělesné funkce, ale také složení tělesných tkání. Mezi takové změny řadíme změnu tělesné výšky, úbytek aktivní svalové hmoty, zvyšování podílu tělesného tuku, pokles základní látkové přeměny (metabolizmu) a mnohé další. Tyto změny jsou ovšem velmi individuální a není možné je chápat absolutně.
Při bližším pohledu na funkce zažívacího traktu v souvislosti se zvyšujícím se věkem je možné identifikovat základní obtíže s dopadem na výživu. Mezi prvními je třeba zmínit obtíže s chrupem či ztrátu chrupu, které s sebou přináší upřednostňované úpravy potravy, jako je měkká, kašovitá strava. Zde je třeba vyvarovat se toho, aby strava nebyla jednostranná a příjem vlákniny nedostatečný.
Obtíže při příjmu stravy může také vyvolat snížená sekrece slin, která chybně vede k omezení příjmu potravy. Vhodným výběrem potravin či vhodnými pomůckami (ústní vody, pasty, žvýkací pastilky) lze obtíže tohoto charakteru snížit.
Velmi důležitým faktorem jsou poruchy pohyblivosti zažívacího traktu, které jsou často spojeny se zácpou. Také těm se dá předcházet vhodnou skladbou stravy a dostatečným pohybem.
Změny sekrece žaludečních šťáv a enzymů střeva mohou vést k nevstřebávání důležitých látek.
Se vzrůstajícím věkem je také často spojena snížená funkce ledvin, která ve spojení se sníženým pocitem žízně může vést k dehydrataci organizmu. Zde je možné doporučit pravidelný a dostatečný přísun tekutin s ohledem na fyzickou aktivitu a okolní podmínky.
Obezita
Nevhodná strava neznamená v důsledku pouze podvýživu či nedostatek některých složek, ale může vést také k nadváze a obezitě. Obezita obecně je častější v hospodářsky vyspělých zemích, tedy i v České republice, kde je aktuálním problémem.
Obezita ve vyšším věku je spojena jednak se změnami tělesného složení, jednak se sníženou pohybovou aktivitou. Nadváha a obezita mají prokazatelně nepříznivý dopad na lidské zdraví a délku lidského života. Jsou také považovány za rizikové faktory některých onemocnění, jakými jsou diabetes mellitus, hypertenze, poruchy pohybového aparátu a další.
Vyšší věk sice provázejí změny v organizmu, ale při respektování těchto změn, snaze udržet si pestrý jídelníček, při dostatečném pitném režimu i pohybové aktivitě nebude organizmus strádat a vyvarujeme se možných rizik vzniku některých onemocnění vyplývajících z podvýživy či nadváhy. O obtížích je vždy vhodné informovat svého ošetřujícího lékaře, který navrhne případnou nápravu.
Použitá literatura:
KALVACH, Z. – ZADÁK, Z. – JÍRA, J. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4
KALVACH, Z. – ZADÁK, Z. – JIRÁK, R. – ZAVÁZALOVÁ, H. – SUCHARDA a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 864 s. ISBN 80-2470548-6
KELLER, U. – MEIER, R. – BERTOLI, S. Klinická výživa. 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1993, 240 s. ISBN 80-85526-08-5.
KUBEŠOVÁ, H. – WEBER, P. Poruchy příjmu potravy ve stáří. Interní medicína pro praxi, 2008, č. 10, s. 64–68.
TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 8072623656.
VOLKERT, D. et al. ESPEN Guidelines on enteral nutriton: Geriatrics. Clinical Nutrition, 2006, č. 25, s. 330–360.
ZLOCH, Z. Některé specifické požadavky na výživu ve vyšším věku. Interní medicína pro praxi, 2008, č. 11, s. 134.
Autor: tp