Kdo z nás by se nechtěl dožít vysokého věku? Receptů na dlouhověkost můžeme na internetu najít celou řadu. Některé z nich obsahují alespoň trochu důkazy podložené rady, které napomohou předcházet některým onemocněním, jejichž výskyt roste se zvyšujícím se věkem, některé jsou něčemu rozumnému již vzdáleny trochu více. V poslední době jsou však objevovány souvislosti mezi výživou a faktorem, který určuje tzv. biologický věk buňky – délkou telomer.
Telomery jsou koncové segmenty (části) chromozomů, jejichž nejdůležitější funkcí je chromozomy chránit před poškozením a zajišťovat jejich stabilitu (stálost).
Přirozeně se ale při každém dělení buňky díky nemožnosti jejich úplné replikace (obnovení) mírně zkracují (což je přirozené stárnutí buněk, resp. celého organizmu), a pokud dojde k jejich zkrácení pod únosnou úroveň, může docházet k poškození chromozomů dané buňky. To vede buď k zániku buňky, nebo v horším případě k poškození genů, které v konečném důsledku může umožnit např. nekontrolovatelné dělení buňky, tj. vznik nádorového onemocnění.
Cílem našeho snažení by tedy mělo být udržet si telomery o co největší délce, po co nejdelší dobu. Zkracování telomer samozřejmě z biologických důvodů nelze zabránit úplně, lze jej však výrazně zrychlit, nebo naopak výrazně zpomalit. Ke zrychlenému zkracování, a tedy k dřívějšímu zániku buňky či možnému zhoubnému zvratu, dochází při kouření, pití nadměrného množství alkoholu, nadváze a obezitě, nedostatečném pohybu či špatných stravovacích návycích. Vědomě můžeme ovlivnit všechny tyto faktory.
Již nějakou dobu probíhají výzkumy ohledně vlivu stravovacích vzorců a jednotlivých potravin či živin na délku telomer. Ačkoliv jsou většinou konkrétní molekulární principy zatím stále předmětem zkoumání, závěry o vztazích délky telomer a konkrétních živin, potravin a potravinových skupin, ať už jisté či pravděpodobné, již byly vysloveny vícero studiemi.
V jedné ze studií, které zkoumaly vliv různých potravin na zkracování telomer, bylo zjištěno, že kratší telomery se vyskytují u dětí, které konzumovaly více obilovin, zejména pak bílého pečiva, a přijímaly potraviny s celkově vyšší glykemickou náloží (hodnota umožňující srovnání různých potravin s ohledem na jejich účinek na hodnoty glukózy v krvi, na rozdíl od glykemického indexu – GI – však vychází ze stejného množství potraviny). Nejhůře dopadly ty, které navíc přijímaly také nejnižší dávku látek s antioxidačním účinkem. Autoři této studie podali vysvětlení, že vyšší glykemická nálož může vést k oxidativnímu stresu a prostřednictvím vznikajících radikálů poté mohou být telomery poškozovány. V dalších studiích byl pak zjištěn negativní vliv příjmu masných výrobků, červeného masa, nasycených mastných kyselin, alkoholu a slazených limonád. Za povšimnutí stojí také studie, podle které ke zkracování telomer přispívá jak nedostatečný příjem zinku ve stravě, tak také nadbytečný například z doplňků stravy. Autoři tento mechanizmus vysvětlují hypotézou, že vysoké množství volného zinku může působit prooxidačně.
Co by tedy v naší stravě nemělo chybět, abychom svým telomerám spíše prospívali, než jim ubližovali? Obecně vykazuje pozitivní vliv příjem látek s antioxidační schopností (karotenoidy, polyfenoly aj.), které zamezují v organizmu řetězovým oxidačním pochodům, které vedou ke vzniku různých chorob, stárnutí, poškození struktur DNA (deoxyribonukleová kyselina) a tím i struktur telomer. V několika studiích zaznívají také polynenasycené mastné kyseliny v čele s mastnými kyselinami řady omega-3, jejímiž zdroji jsou ryby, ořechy nebo některé rostlinné oleje. Dalšími složkami potravy s pozitivním účinkem jsou podle různých studií vláknina a vitaminy C, D, E a kyselina listová.
Pokud bychom měli výsledky zde použitých studií shrnout, mohli bychom říci, že pozitivní vliv na délku telomer má zejména tzv. středomořský způsob stravování. Co si pod tímto pojmem představit? Stravu založenou z větší části na potravinách rostlinného původu (obiloviny, zelenina, ovoce, luštěniny), kořeněnou spíše bylinkami než solí, se sníženým příjmem červeného masa oproti zvýšené konzumaci ryb a v neposlední řadě také nahrazující živočišné tuky rostlinnými oleji, zejména pak olejem olivovým.
Ke všem uvedeným informacím je ale potřeba přistupovat obezřetně – veškeré tyto údaje jsou nové a jsou stále předmětem výzkumu. Nelze tedy říci, že vše platí stoprocentně, tedy, že pokud se budeme řídit těmito radami, dožijeme se 150 let v plném zdraví. Jisté však je, že naše stravovací návyky vliv na délku telomer skutečně mají a tato skutečnost se tak stává dalším důvodem, proč bychom měli přemýšlet nad tím, co každý den vkládáme do úst.
Použitá literatura:
BULL, Caroline a Michael FENECH. Genome-health nutrigenomics and nutrigenetics: nutritional requirements or ‘nutriomes’ for chromosomal stability and telomere maintenance at the individual level. Proceedings of the nutrition society. 2008, roč. 67, č. 2, s. 146–156. ISSN 0029-6651.
GARCÍA-CALZÓN, Sonia, Adriana MOLERES, Miguel A. MARTÍNEZ-GONZÁLEZ et al. Dietary total antioxidant capacity is associated with leukocyte telomere length in a children and adolescent population. Clinical nutrition. 2015, roč. 34, č. 6, s. 694–699. ISSN 0261-5614.
MILNE, Elizabeth, Nathan O’CALLAGHAN, Padmaja RAMANKUTTY et al. Plasma micronutrient levels and telomere length in children. Nutrition. 2015, roč. 31, č. 2, s. 331–336. ISSN 0899-9007.
TIAINEN, A. M., S. MÄNNISTÖ, P. A. BLOMSTEDT et al. Leukocyte telomere length and its relation to food and nutrient intake in an elderly population. European journal of clinical nutrition. 2012, roč. 66, č. 12, s. 1290–1294. ISSN 0954-3007.
Autor: mk