Selen jako stopový prvek objevený v roce 1817 švédským chemikem J. J. Berzeliem byl po dlouhých 140 let považován za toxickou látku. Dnes však víme, že je pro fungování lidského organizmu nezbytný. Hlavní zásobárnou selenu je půda, přičemž obsah selenu v půdě se liší dle daných přírodních podmínek. V České republice, stejně jako v severní a západní Evropě, je selenu v půdě málo.
Ve Finsku, kde byly hodnoty selenu v půdě extrémně nízké, schválila vláda už v roce 1985 zákon, podle kterého musí zemědělci povinně přidávat selen do půdních hnojiv. Díky tomuto opatření se během několika let zvýšily hladiny selenu také u populace.
Význam
Selen je silný antioxidant, který chrání organizmus před nežádoucími účinky tzv. volných kyslíkových radikálů. Volné radikály jsou agresivní molekuly, které se v lidském těle vytvářejí například vlivem stresu, znečištěného životního prostředí, stykem s chemickými látkami nebo při působení ultrafialového záření. Pokud v těle vzniká příliš velké množství volných radikálů, dochází k poškození buněk a v nejhorším případě může dojít ke změně normální buňky na buňku nádorovou. Selen plní v těle řadu dalších funkcí. Je nesmírně důležitý pro správné fungování imunitního systému, posiluje odolnost proti virovým a bakteriálním infekcím, zpomaluje proces stárnutí, zlepšuje pohyblivost spermií, váže těžké kovy a v neposlední řadě je nutný pro optimální fungování štítné žlázy.
Zdroje
Člověk získává selen potravou. Denní přívod selenu je ovlivněn geografickou polohou, ve které člověk žije, a výběrem potravin. V České republice je příjem selenu nízký, neboť v půdě je jeho malé množství. Denní doporučený přívod selenu není přesně stanoven, uvádí se příjem 50 – 80 µg za den. Dle některých zdrojů je průměrný přívod selenu v České republice 36 µg.
Nedostatek/nadbytek
Při nedostatečném příjmu selenu je vhodné upravit stravu a zařadit do ní potraviny na selen bohaté. Mezi ně patří mořské plody, maso, vnitřnosti, vejce, ořechy. Další možností zvýšení obsahu selenu je užívání doplňků stravy se selenem, kde je velmi důležitý druh selenu. Pro lidský organizmus je biologicky nejdostupnější organická podoba selenu vázaná na kvasnice na rozdíl od anorganické podoby selenu (seleničitan sodný, selenan sodný), ze které je selen pro organizmus hůře dostupný, a to o více než polovinu.
Projevy nadbytku selenu (tzv. selenóza) se projevují padáním vlasů, lomivými nehty, nevolností a česnekovým dechem. Nedostatek selenu může přispívat k poruše funkce štítné žlázy, zvýšenému výskytu kardiovaskulárních a některých nádorových onemocnění. Současné studie ukazují, že dostatečné množství selenu může nejen snižovat riziko vzniku některých nádorových onemocnění, ale i zlepšovat prognózu některých již vzniklých typů nádorů.
Použitá literatura:
MAINZ, J. Selen – nezbytná složka výživy pro vaše zdraví. Schweitzer, Larsen og Knudsen: Forlaget Ny Videnskab, 2008. VELÍŠEK, J. Chemie potravin II, Tábor: Ossis, 1999. ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péči. Praha: Grada, 2008.
Autor:šn