Melamin (chemicky 1,3,5-triazin-2,4,6-triamin) je ve vodě málo rozpustná organická látka ve formě bílých krystalů bohatých na dusík (66 % hmotnosti melaminu tvoří dusík). Nachází uplatnění při výrobě umělých hmot a lepidel. Melamin je zakázáno používat v potravinářství a přidávat ho do krmiv.

Z minulosti však existují případy jeho nelegálního používání za účelem falšování, přídavek melaminu totiž úspěšně zakryje úbytek bílkovin, např. při ředění mléka vodou. Konkrétně v roce 2008 došlo v Číně k více než 6240 případům výskytu ledvinových kamenů u kojenců a ke třem úmrtím v důsledku tohoto onemocnění. Tyto případy souvisely s podáváním sušené kojenecké výživy kontaminované melaminem.

V malých dávkách je samostatný melamin téměř netoxický, ale při dlouhodobém podávání a v kombinaci s kyselinou kyanurovou (bílá pevná látka bez zápachu, používaná jako součást bělidel, dezinfekčních prostředků a herbicidů) způsobuje tvorbu nerozpustných krystalů v ledvinách (tzv. ledvinové kameny). Nebezpečný je zejména pro kojence a děti, může způsobit selhání ledvin až smrt. Mezi příznaky otravy melaminem patří podrážděnost, krev v moči, snížení až zástava tvorby moče, příznaky infekce ledvin, vysoký krevní tlak. V Evropské unii je oficiálně stanovena maximální výše příjmu melaminu na 1 ppm pro kojence a 2,5 ppm pro dospělé.

Melanin je černo-hnědý nebo žluto-červený pigment tvořený v melanocytech, které se nachází v pokožce (epidermis), ve vlasech a v oku. Jeho hlavní funkce je ochrana organizmu před poškozením světlem. Melanin pohlcuje škodlivé ultrafialové záření, které mění v teplo a zabraňuje tak tvorbě volných radikálů. Při zvýšeném ultrafialovém záření může dojít k poruchám kožního pigmentu, který se v kůži vytváří, a ke vzniku dalších patologických změn, včetně zhoubného nádoru melanomu. Mezi poruchy tvorby melaninu (tzv. depigmentace) patří albinismus a vitiligo. Albinismus je dědičná porucha metabolizmu, která vede k částečnému či úplnému chybění melaninu. Charakteristickými znaky jedinců (tzv. albínů) jsou bílá kůže, velmi světlé vlasy a ochlupení a červeně zbarvené oči. Vitiligo se projevuje světlými skvrnami nepravidelných tvarů na kůži.

Melatonin, označovaný též jako noční hormon nebo hormon tmy, je tvořen v nadvěsku mozkovém neboli šišince (odborně epifýze) z aminokyseliny tryptofanu. Hraje důležitou roli v udržování normálního biorytmu organizmu, zejména cyklu spaní a bdění.  Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) bylo schváleno tvrzení, že melatonin přispívá ke zmírnění subjektivního pocitu únavy v důsledku časového posunu (toto tvrzení smí být použito pouze u potravin, které obsahují nejméně 0,5 mg melatoninu v kvantifikované porci, a spotřebitel musí být zároveň informován, že příznivého účinku se dosáhne při přívodu nejméně 0,5 mg, které je třeba požít krátce před spaním v první den cesty a po několik dalších dní po příjezdu do cílového místa). Další schválené tvrzení je, že melatonin přispívá ke zkrácení doby nutné pro usnutí (toto tvrzení smí být použito pouze u potravin, které obsahují 1 mg melatoninu v kvantifikované porci a spotřebitel musí být informován, že příznivého účinku se dosáhne při konzumaci 1 mg melatoninu před spaním). Melatonin dále ovlivňuje funkci řady endokrinních žláz (ovlivňuje např. sekreci růstového hormonu, pohlavní zrání, ovládání bolesti a sexuální aktivity) a je také důležitou součástí antioxidačního systému. Hladiny melatoninu kolísají v průběhu 24 hodin a jsou silně vázány na cyklus dne a noci – světlo jeho vyplavování tlumí, zatímco tma podporuje. V České republice není melatonin volně dostupným léčivem (pouze na lékařský předpis) a neprodává se ani jako doplněk stravy.

Použitá literatura:
1. EFSA Journal 2010; 8(2):1467.
2. EFSA Journal 2011;9(6):2241.
3. OPLETAL, L. Přírodní látky a jejich biologická aktivita. Praha: Karolinum, 2011. 378 s.
4. PAŽICKÁ, P. Melatonín z pohl’adu nutričného terapeuta. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Bakalářská práce.
5. Questions and Answers on melamine. WHO. [Cit. 7.11.2014] http://www.who.int/csr/media/faq/QAmelamine/en/
6. TROJAN, S. aj. Slovníček lékařské fyziologie. Praha: Galén, 2006. 141 s.

Autor: JS