Kvalita a bezpečnost potravin

plesnivý džemJeště před nedávnem se hovořilo především o bezpečnosti potravin. Méně již o jejich kvalitě. Dnes se frekventovaným termínem stala právě kvalita, protože bezpečnost potravin se stala legislativní samozřejmostí, ale bezpečná potravina nemusí být vždy kvalitní.

Za posledních 20 let se výrazně změnily podmínky pro podnikání v oblasti potravin. Na jedné straně výrobci, ale hlavně distributoři a prodejci nastolili velice agresivní styl práce, vedoucí k zajištění maximálních zisků. Na straně druhé, spotřebitel v honbě za co nejlevnějším výrobkem jaksi pozapomněl na důležitý faktor, kterým je kvalita. Tyto změny však přinesly i negativní stránky. Nízká cena ve většině případů znamená i sníženou kvalitu a snížená kvalita se sebou nese i vysoce rizikový faktor, kterým je snížení údržnosti potravin, často vedoucí až ke zdravotní závadnosti.

Zákazníky při nákupu potravin lze rozdělit do dvou skupin:

První skupinu představují spotřebitelé, kteří při nákupu sledují, co je uvedeno na etiketě, a dávají přednost kvalitní potravině, za kterou jsou ochotni zaplatit i vyšší cenu. Nikoliv však cenu vysokou.

Druhá skupina účelově hledá „co nejlevnější potraviny“ a je snadno zmanipulována obchodním trikem, že tato potravina je „zaručeně nejlevnější“. Takovýto spotřebitel nakupuje především v diskontních prodejnách a je nadmíru spokojen, protože si toho mohl koupit hodně, protože sehnal „výrobek za zaručeně nejnižší cenu“. Takto uspokojen odchází s nákupem, aniž by si uvědomoval, že cena odpovídá kvalitě.

V poslední době, i přes snahu o nákup co nejlevnějších potravin, se u velké části spotřebitelů zvyšuje význam a zájem o kvalitu, přičemž bezpečnost potravin se bere jako povinnost výrobce, distributora a prodejce.

Největší problém je v tom, že výrobci jsou tlačeni k určitým cenám od prodejců. Z důvodu udržení kontraktu a požadované ceny výrobci používají takové suroviny a dělají takové výrobky, aby  pokryli výrobní náklady i za cenu  minimálního zisku.

Prvním a velkým problémem, o kterém jsme se již zmínili, je to, že spotřebitel se snaží koupit co nejlevněji, aniž by si uvědomil a spočítal si, co se za levným výrobkem schovává.

Druhou otázkou jsou prodávající, ti většinou chtějí co nejlevněji nakoupit od výrobce a s co největší marží prodat. Prodejcům nejde o prodej výrobků špičkové kvality, ale o prodané množství, které zaručuje požadovaný zisk. 

Mezi cenou, bezpečností a kvalitou potravin je však celá řada vzájemně souvisejících problémů, které po pochopení jejich podstaty nás jednoznačně přesvědčí, že při nákupu je výhodnější upřednostňovat kvalitnější potraviny.

Motto:  Levná věc se ve většině případů nakonec prodraží.

Autor: lb