Sacharidy jsou látky, které lidský organismus využívá jako rychlý zdroj energie. Jejich základním stavením kamenem jsou monosacharidy, jejichž spojováním vznikají různě dlouhé a složité řetězce.
Sacharidy jsou jedny ze základních přírodních látek v rostlinných i živočišných organizmech. Zelené rostliny si je dokáží vyrobit pomocí sluneční energie procesem zvaným fotosyntéza. Ostatní organizmy, včetně lidského, jsou závislé na jejich příjmu v potravě.

Sacharidy jsou pro lidské tělo důležitým zdrojem energie, která snadno a rychle využitelná. Slouží také jako krátkodobá zásobárna energie uložená ve svalech a v játrech. Kromě toho jsou sacharidy součástí různých složitějších látek v těle, např. hormonů, stavební součást buněk. Některé druhy sacharidů lidské tělo nedokáže strávit, nestravitelné polysacharidy a oligosacharidy, a ty pak řadíme mezi vlákninu s mnoha zdravotně prospěšnými funkcemi. V potravinách mají sacharidy velký vliv na jejich organoleptické vlastnosti – ovlivňují jejich chuť, vzhled či texturu.
Jeden gram sacharidů dodá organizmu asi 17 kJ energie.

Sacharidy můžeme rozdělit podle počtu cukerných jednotek na:

• Monosacharidy – obsahují pouze jednu cukernou jednotku, patří sem například glukóza (hroznový cukr), fruktóza (ovocný cukr) či galaktóza
• Disacharidy – skládají se ze dvou cukerných jednotek, patří sem sacharóza (řepný či třtinový cukr), která se skládá z glukózy a fruktózy, nebo také laktóza, která se skládá z jedné glukózy a jedné galaktózy, či maltóza, která se skládá ze dvou jednotek glukózy
• Oligosacharidy – obsahují až deset stejných či různých cukerných jednotek, patří sem například maltodextriny, frukto-oligosacharidy či polydextróza
• Polysacharidy – obsahují více než deset monosacharidových jednotek. Řadíme mezi ně škroby – zásobní látky rostlin, glykogen – zásobní látku živočichů a neškrobové polysacharidy – celulóza, hemicelulóza, pektiny, betaglukany aj.

Z výživového hlediska je důležité rozlišovat mezi dvěma širokými skupinami sacharidů podle toho, zda jsou tráveny a vstřebávány v tenkém střevě a poskytují glukózu buňkám, či zda dále přechází do střeva tlustého, kde tvoří substrát pro růst střevní mikroflóry. Z tohoto hlediska sacharidy dělíme na sacharidy glykemické, tj. na sacharidy poskytující sacharidy pro metabolismus a tak ovlivňující hladinu glukózy v krvi, a na nestravitelné, označované jako potravní vláknina. Glykemickými sacharidy jsou glukóza, fruktóza, sacharóza, laktóza, malto-oligosacharidy a škrob.
V tisku bývá často třtinový cukr označován jako zdravější než řepný, avšak chemické složení těchto cukrů je stejné, vždy se jedná o sacharózu. Liší se jen surovinou, ze které byly vyrobeny. Tvrzení, že jeden z cukrů je zdravější než ten druhý, lze považovat za reklamní trik.

Cukerné alkoholy (polyoly) se do sacharidů běžně nezačleňují, avšak jsou mezi ně zařazeny evropskými potravinářskými předpisy a lze se s jejich názvy setkat na obalech potravin. Cukerné alkoholy se vyskytují i v přírodní formě, avšak většina z nich je vyráběna komerčně. Polyoly jsou sladké a mohou být užívány stejným způsobem jako cukry. Pokud jsou konzumovány ve velkém množství, mohou mít laxativní účinky, tj. mohou vyvolat průjem.Patř mezi ně izomaltóza, xylitol, sorbitol, manitol a laktitol.

Autor: eg

• Blatná, J., Dostálová, J., Perlín, C., Tláskal, P., Výživa na začátku 21. století aneb o výživě aktuálně a se zárukou, Praha: Výživa servis s.r.o., 2005
• European Food Safety Authority (EFSA), Parma, Italy, EFSA Panel on Dietetic Products, Nutrition, and Allergies (NDA), Scientific Opinion on Dietary Reference Values for carbohydrates and dietary fibre, EFSA Journal 2010; 8(3):1462
• Murray, K. Robert, Granner K. Daryl, Mayes, A. Peter, Rodwell, W. Victor, Harperova Biochemie, 4. vydání, Praha, nakladatelství H&H, 2002
• Velíšek, Jan: Chemie potravin 1, 1. vydání, Tábor, Ossis, 1999
• www.eufic.cz