Přečtěte si o dalších druzích ovoce, které jste asi ještě neochutnali – aronie, rajčenka, granadila, kumkvat.…

Aronie černá (Aronia melanocarpa, Sorbus melanocarpa)

Původ: Severní Amerika

Vzhled: Aronie je asi 2 metry vysoký keř se sytě zelenými lesklými listy a bíločervenými květy. Plody aronie jsou černé, rostou v hroznech a vzhledem připomínají jeřabiny, také proto se jim někdy říká „černé jeřabiny“. Dozrávají koncem srpna až začátkem září.

Jak se jí, jak chutná: Čerstvé aronie chutnají sladce navinule. Většinou se ale konzumují ve formě šťáv, kompotů a džemů spolu s jinými druhy ovoce. Ze sušených aronií se dělají čaje. V potravinářství se hodně používá také barvivo získané z aronie.

Zajímavosti: Z aronie se také vyrábějí léčiva – ceněný je hlavně obsah rutinu, vitaminy B, C, provitamin A. Odrůda „Nero“ se pěstuje i u nás.

Fík (Fíkovník smokvoň, Ficus carica)

Původ: Malá Asie

Vzhled: Dříve jsme znali především sušené fíky typické pro vánoční svátky, dnes se již u nás dají běžně koupit i čerstvé. Čerstvé fíky mají kožnatý vzhled, barva slupky je od zelené přes fialovou až k hnědavé. Barva dužiny se liší podle odrůdy – může být bílá, jantarová, narůžovělá, červená až černá. V dužině je velké množství drobných semínek.  

Jak se jí, jak chutná: V oblastech, kde se fíky tradičně pěstují, se jedí hlavně v čerstvém stavu. Chuť je velmi sladká, jedí se obvykle celé plody i se slupkou. Výborná jsou také fíková povidla, džemy, džusy, likéry a vína. Výborné jsou i kandované. Nejrozšířenější jsou fíky sušené (které ale téměř neobsahují vitamín C). Čerstvé fíky jsou naopak bohaté na provitamin A, obsahují také vit.C a B.

Zajímavosti: Fíky se někdy také suší a pak praží a používají se jako náhražka kávy. Pokud sníte velké množství fíků, mohou vám způsobit zažívací problémy a průjmy. Sušené fíky jsou také součástí léčivých přípravků proti zácpě.

Granadila (Mučenka jazykovitá, Passiflora liguralis)

Původ: Jižní a Střední Amerika

Vzhled: Rostlina je dřevnatá popínavá liána, má nádherné bílopurpurové květy. Plody granadily jsou kulaté nebo oválné, 5-8 cm velké, mají žlutou, oranžovou až oranžovohnědou barvu. Uvnitř plodu najdete spoustu tmavých semen obalených šťavnatým pouzdrem.

Jak se jí, jak chutná: Slupka se dá snadno sloupnout, vnitřek můžete nakrájet nebo prolisováním odstranit semínka a získat samotnou šťávu, která má příjemnou vůni a mírně nakyslou, navinulou chuť. Šťáva se používá při výrobě nápojů (limonád, džusů, nektarů), do zmrzlin, krémů a cukrovinek. Semena jsou jedlá, takže je možné i granadilu překrojit a vnitřek vyjíst lžičkou.

Zajímavosti: Granadila obsahuje draslík, fosfor, železo a také vitamíny B1, B2, vitamín C a provitamin A. Granadila je pouze jedním druhem mučenky – mučenek je celkem asi 350 druhů, jsou to liány a velká část z nich má jedlé plody. Do stejného rodu patří i Maracuja – Mučenka jedlá nebo Mučenka obrovská, jejíž plod může vážit až 2,5 kg.

Josta (Ribes dingrolaria)

Původ: Jde o křížence mezi černým rybízem a angreštem, pěstuje se od poloviny 80. let, setkáte se s ní ale spíše doma na zahrádce než v obchodě.

Vzhled: Plody jsou větší než u černého rybízu, tmavě fialové až černé.

Jak se jí, jak chutná: Stejně jako černý rybíz a angrešt – v syrovém stavu, i jako kompoty, džemy, šťávy, želé. Chuť a vůně je směsí angreštu a černého rybízu, nakyslá, méně kořenitá než u černého rybízu. Čerstvé josty jsou velmi osvěžující a mají opravdu hodně vitaminu C – až 100 mg ve 100 g ovoce.

Kdoule (Kdouloň podlouhlá, Cydonia oblonga)

Původ: Kdouloň pochází pravděpodobně ze starověké Persie, pěstuje se více než 4000 let. Kdoule s oblibou jedli staří Řekové.
Vzhled: Kdoule jsou žluté, připomínají malé hrušky nebo jablíčka. Mají plstnatou slupku. Dužnina je světle žlutá a šťavnatá a nádherně jemně voní.

Jak se jí, jak chutná: Na čerstvých kdoulích byste si moc nepochutnali, ale kompoty a džemy jsou výborné – chuť kdoulí je jemná, aromatická.

Zajímavosti: Semena kdoulí obsahují slizové látky, které se užívají při výrobě léčiv. Kdoule také  obsahují vitamín B a C a z minerálních látek draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek. Pro svou vůni se kdoule ukládaly do šatníku mezi prádlo, aby ho provoněly.

Kumkvat (Fortunella japonica)

Původ: Čína

Vzhled: Kumkvaty jsou drobné (asi 2 cm) plody, oválné až hruškovité, světle žlutooranžové až oranžové. Konzumují se co nejzralejší, ale nesmí ještě ztrácet pevnost – slupka má být napnutá, lesklá a bez známek zasychání. V poměru k velikosti plodu obsahují kumkvaty dost velká semínka, na kterých si moc nepochutnáte.

Jak se jí, jak chutná: Kumkvaty můžete jíst i se slupkou, která je tenčí než u mandarinek a je sladká. Často se používají jako ozdoba dezertů, míchaných nápojů, do salátů. Chuť dužiny je kyselejší než u mandarinek a také obvykle méně výrazná. Z kumkvatu se vyrábějí také marmelády nebo se přidávají k tučnějším masům a drůbeži, ke grilovaným masům, zvěřině, fondue.

Zajímavosti: Na Korfu se vyrábí tradiční kumkvatový likér – velmi sladký a velmi oranžový. Kumkvat je bohatý na vitamín C, železo a měď.

Longan (Euphoria longana)

Původ: Jižní Čína, dnes se nejvíce pěstuje na Srí Lance.

Vzhled: Longany jsou kulaté plody velikosti třešně, barvu mají od žluté po červenohnědou. Pod kožnatou slupkou se skrývá bělavý míšek, ze kterého prosvítá velké černé semeno – proto se mu v Číně říká „dračí oči“.

Jak se jí, jak chutná: Dužnina (míšek) se jí hlavně čerstvá, občas i sušená. Má šťavnatou, sladkokyselou, někdy mírně nahořklou chuť (podobnou liči) a příjemnou vůni.

Zajímavosti: Dužnina chutná nejlépe lehce nedozrálá – musí být bílá a pevná, ne dohněda. Longan má bohaté využití v tradiční čínské medicíně. Z obsahu vitamínů stojí za zmínku pouze vitamín C, ale i toho obsahuje longan poměrně málo (maximálně 30mg/100g).

Opuncie mexická (Opuntia ficus-indica)

Původ: Mexiko – odtud ji dovezli v 16. století do Evropy Španělé.

Vzhled: Opuncie je až 5 m vysoký kaktus s dužnatým stonkem, který je hladký a místy má svazečky jemných ostrých chloupků. Plody mají bělavou, žlutou, načervenalou až fialovou barvu, jsou vejcovité nebo hruškovité. Dužina je bělavá, měkká a šťavnatá, někdy obsahuje drobná černá semínka.

Jak se jí, jak chutná: Plody, kterým se kvůli jejich vzhledu říká také „kaktusový fík“ se nechávají hodně dozrát.  Jsou sladké, jemné a šťavnaté. Před jídlem se musí hodně důkladně otřít, protože na povrchu mají jemné a ostré chloupky (u šlechtěných odrůd často ostny chybějí). Jedí se čerstvé, vařené i sušené, vyrábí se z nich marmelády, sirupy, kompoty, šťávy i pálenky. Používá se i k výrobě voňavého čaje.

Zajímavosti: Listy opuncie se v Mexiku a střední Americe používají jako nakládaná zelenina. Opuncie obsahuje asi 14% sacharidů a 0,5% bílkovin, některé plody obsahují krystalky šťavelanu vápenatého. Na vitamíny příliš bohatá není.

Pepino gold (Solanum muricatum ait)

Původ: Peru, Kolumbie

Vzhled: Rostlina svými listy i květem připomíná brambor, se kterým je také příbuzná. Plody připomínají menší melounky, jsou vejcovitě oválné, s hladkou a lesklou slupkou, která je ve zralosti žlutá až fialová, s podélnými výraznými tmavozelenými až hnědofialovými pruhy.

Jak se jí, jak chutná: Pepino se jí hodně vyzrálé, syrové, nejchutnější je chlazené. Jí se jen dužina bez slupky – je žlutá, měkká, sladká a silně příjemně voní. Pepino dobře chutná samotné nebo nakrájené ve směsi s jiným ovocem. Dá se z něj připravit také výborná marmeláda.

Zajímavosti: Indiáni mu říkají cachuma. Rostlinám se dobře daří v truhlíku nebo květináči, takže si ji můžete dobře pěstovat i doma, kde se vám za péči odmění bohatou úrodou – na jedné rostlině vyroste až 2,5 kg plodů. Obsahem vitamínu C se Pepino vyrovná citrusům.

Pomelo (Citrus grandis)

Původ: pochází z Karibiku

Vzhled: Plody pomela jsou kulaté nebo oválné, mají světle zelenou nebo žlutozelenou tlustou slupku, ve které se nachází světlá dužina – bělavá, do žluta až lehce zelena. V dužině bývá jen velmi málo vyvinutých semen.

Jak se jí, jak chutná: Pomelo se jí hlavně čerstvé. Dužina je velmi šťavnatá, sladká a osvěžující, mnohem méně kyselá než ostatní citrusy. Blány mezi jednotlivými dílky jsou silné, takže se nehodí ke konzumaci, ale zároveň se lépe odstraňují. Vychlazené je opravdu chuťovým požitkem.

Zajímavosti: Pomelo patří k největším citrusovým plodům, jeden plod může vážit až 5 kg. Pomelo je vydatným zdrojem draslíku (K), naopak má nízký obsah sodíku (Na) – tím příznivě působí na krevní tlak. Jako i další citrusy obsahuje hodně vit.C.

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides)

Původ: Přirozeně roste nejvíce v Asii.

Vzhled: Plody rakytníku mají žlutou až oranžovou barvu, jsou to drobné bobulky, pevně přitisknuté na větvičce.

Jak se jí, jak chutná: Může se jíst čerstvý, znalci ho doporučují s akátovým medem. Výborné jsou rakytníkové marmelády a želé nebo sirupy.

Zajímavosti: Rakytník má ze všech druhů ovoce nejvyšší obsah vitaminu C: 200 – 900 mg ve 100 g! Obsahuje také vitaminy B a barviva karotenoidy. Olej z rakytníkových plodů a semen má hodně vitaminu E. Rakytník se hodně používá při výrobě léčivých přípravků – pro zvýšení odolnosti, zlepšení zraku, zpomalení stárnutí.

Rambutan (Nephelium lappaceum)

Původ: Malajsie

Vzhled: Rambutan je podobně jako longan příbuzný s liči. Plody rambutanu jsou kulaté nebo vejčité, velké asi 5-8 cm a mají nejčastěji červenou barvu. Oplodí je tlusté, tuhé a pokryté hustými měkkými ostny. Uvnitř je bílá až narůžovělá dužina, která obaluje jedno velké semeno.

Jak se jí, jak chutná: Dužnina (míšek) je sladkokyselá, osvěžující, příjemně voní. Jí se čerstvá, kompotovaná ve sladkém nálevu, dělají se z ní šťávy, sirupy, džemy a vína. Ze semen se vyrábí olej.

Zajímavosti: V lidovém léčitelství se rambutan používá ke zmírnění průjmů, proti bolestem hlavy, horečkám a střevním parazitům. Podobně jako longan má rambutan poměrně nízký obsah vitamínů, nejvíce je v něm obsažen vitamín C (cca 30mg/100g ovoce).

Tamarillo (rajčenka, Cyphomandra betacea)

Původ: Jižní Amerika – Peru, Argentina. Pěstuje se hodně v Austrálii a na Novém Zélandu.

Vzhled: Rajčenky jsou oválné až vejcovité hladké bobule žluté nebo červené barvy, k oběma koncům jsou zašpičatělé. Dužnina je masitá, šťavnatá, sladkokyselá a je v ní hodně drobných semen. Má růžovou, žlutou nebo červenou barvu. Tamarillo je příbuzné lilkům a rajčatům (odtud český název).

Jak se jí, jak chutná: Jí se většinou čerstvé, bez slupky (je hořká). Dužnina se obvykle vybere lžičkou a přisladí se, pokape citronem a dozdobí šlehačkou. Samotná dužnina je kyselá. Oloupané plody nakrájené na kolečka se také podávají jako součást exotických ovocných salátů. V místech s tradičním pěstováním se také jedí rajčenkové kompoty, želé, marmelády a šťávy. Tamarillo má hodně vitaminu C a fosforu.

Použitá literatura

Exotické ovoce – stránky o pěstování a využití méně známého ovoce.
Exotické ovoce – stránky o méně známých a známějších druzích ovoce.
Dlouhá, J., Richter, M., Valíček, P., Liška, P.: Ovoce, 1. vydání, Praha, 1997, Aventinum, 223s.
Hušák, S., Táborský, V., Valíček, P.: Tropické a subtropické ovoce, pěstování a využití, 1. vydání, Praha, 1996, Nakl. Brázda, 125s.
Krbová, J.: Exotika na vařečce, 1. vydání, Praha 2001, Nakl. Slovanský dům, 107s
Lehari, G., Colditz, P.: Exotické plody, 1. vydání, Praha, 2002, NS Svoboda, 95s.