Zásady potravinové politiky

Hlavní zásady potravinové politiky a jejich identifikace na úrovni Společenství jsou obsaženy v tzv. Zelené knize, kterou Komise Evropské unie vydala v roce 1997.

Jedná se o tyto zásady:

• Zajistit vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti potravin a ochrany 
   spotřebitele.
• Zajistit podmínky pro volný pohyb zboží v rámci vnitřního trhu EU.
• Zajistit legislativní oporu o prověřené vědecké poznatky.
• Zajistit konkurenceschopnost evropského zemědělství a potravinářského průmyslu spolu se zlepšením jeho vývozních možností.
• Uložit primární odpovědnost za zdravotní nezávadnost výrobcům, zpracovatelům a 
    dodavatelům při použití systémů na principu HACCP (analýza rizik a kritických 
   kontrolních bodů) s tím, že tyto systémy musí být zajištěny i účinným úředním  dozorem.
• Zajistit provázanost a racionalitu legislativy, tak aby byla uživatelsky přijatelná a průchodná.

K dosažení těchto cílů je třeba zajistit, aby tato opatření pokryla celý potravinový řetězec „od pole až na stůl“, tzn., musí zahrnovat nejen výrobu potravin, ale také zemědělskou prvovýrobu. Pokud však jde o požadavky na prvovýrobu, není zatím zcela jasné, jaký rozsah těchto pravidel bude zvolen pro zemědělství, a dále je třeba dořešit princip odpovědnosti výrobce za vadné výrobky již v sektoru zemědělské prvovýroby.

Na základě dosavadních špatných zkušeností při zvládání některých závažných problémů, např. při výskytu nemoci BSE, byla v roce 2000 Komisí EU vydána „Bílá kniha o nezávadnosti potravin“. Zde je nově formulována potravinová politika EU na tomto úseku. Klíčovou politickou prioritou Komise je zajistit, aby v rámci EU byla v této oblasti zajištěna vysoká úroveň nezávadnosti potravin a zemědělských produktů.

Bílá kniha byla postupně doplňována celou řadou doplňujících opatření, z nichž mnohá vstoupila v platnost k 1. 1. 2006. (tzv.„balíček hygienických opatření).

Nařízení Rady Evropy a Parlamentu č. 178/2002/EC, tzv. potravinové právo, sjednotilo všechna související opatření. V rámci tohoto nařízení byl schválen a založen nezávislý Evropský úřadu pro potraviny (EFSA), s pověřením přípravy a schvalování potřebné nové legislativy a současně novým přístupem k zajišťování nezávadnosti potravin a krmiv, jakož i metodám jejich kontroly. Klíčovou otázkou je i povinnost sledovat původ výrobků v celém potravinovém řetězci a rovněž schopnost rychle a efektivně přijmout bezpečnostní opatření jako reakci na případnou krizovou situaci, ohrožující zdraví spotřebitelů v každém článku potravinového řetězce, včetně prvovýroby a výroby krmiv.

Tuto funkci zajišťuje tzv. Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF). Tato opatření mohou mít značné dopady na ekonomiku zemědělské výroby a zpracování zemědělských produktů včetně agrárního obchodu jak na vnitřním, tak na mezinárodním trhu.

Národní legislativa má za úkol jasně stanovit odpovědnost výrobců, distributorů a prodejců (včetně zemědělské prvovýroby) za to, že do oběhu se mohou dostat pouze potraviny a krmiva zdravotně bezpečná, vhodná pro lidskou spotřebu nebo krmení hospodářských zvířat, ve specifikované jakosti a správně identifikovatelná. Dále legislativa má jasně stanovit kompetence a odpovědnosti orgánů státního dozoru.  Je zavedena všeobecná povinnost vztahující se na všechny ekonomicky se podílející subjekty tak, aby byly nuceny učinit všechny kroky potřebné k zajištění toho, aby se do oběhu dostávaly pouze potraviny zdravotně nezávadné a způsobilé k lidské spotřebě nebo ke krmení hospodářských zvířat.

Harmonizace národních právních předpisů pro potraviny a krmiva je v jednotlivých zemích EU zajištěna zejména v těchto požadavcích:
• ochrana veřejného zdraví,
• ochrana zájmů spotřebitele a zajištění nároku na informace pro spotřebitele,
• poctivost obchodu (poctivé podmínky soutěže),
• zajištění úředního dozoru a stanovením zcela jasných kompetencí odpovědnosti 
     jednotlivých kontrolních orgánů,
• zajištění všeobecně platných podmínek pro volný pohyb zboží.

Detailní úprava národní legislativy se předpokládá pouze v těch případech, kdy aplikace principu vzájemného uznání a certifikace neposkytuje postačující základ pro realizaci na vnitřním trhu. Dále je umožněno se rozhodnout o přijetí přísnějších nebo ve větší míře specifických pravidel, pokud ale tyto nebudou vytvářet neoprávněné omezení a bránit činnosti vnitřního trhu EU.

Rovněž se doporučuje použití dobrovolných nástrojů, jako norem nebo pravidel správné praxe.
Při realizaci legislativy na úrovni jednotlivých členských států jsou uplatňovány dva základní přístupy:

• horizontální harmonizace, která se vztahuje na všechny potraviny a krmiva,
• vertikální harmonizace stanovující detailní specifikace pro určitý druh potravin a krmiv.

Na závěr je nutné upozornit, že:
Dnem vstupu České republiky do Evropské unie byla veškerá legislativa plně harmonizována s legislativou platnou pro všechny členské země EU.

 

Autor. lb

Další zajímavé odkazy:

Bílá kniha o bezpečnosti potravin

Strategie bezpečnosti potravin

Úřad pro potraviny

Informační centrum  bezpečnosti potravin a jeho aktivity