Pitný režim
V posledních letech je spotřebitelům čím dál tím dostupnější široká škála tzv. rostlinných nápojů, které nabírají na popularitě, a jejich spotřeba stoupá. Nejčastěji se v obchodních řetězcích setkáme s nápojem sójovým. Dalšími variantami je například nápoj mandlový, ovesný, kokosový, rýžový, makový, pohankový, nápoj ze skořápkových plodů atd. Rostlinné nápoje se také prodávají v sušené podobě. Dříve se tyto výrobky nazývaly mléka, ale podle současné potravinářské legislativy se nesmí používat název rostlinné mléko, ale rostlinný nápoj. V zemích Evropské unie bylo toto legislativní opatření přijato již v roce 1994. Termín mléko se smí používat pouze pro produkt mléčné žlázy savců. Rostlinné nápoje jsou extrakty surovin rostlinného původu. Podíl rostlinné složky se většinou u jednotlivých druhů nápojů liší, ale v zásadě není moc vysoký a pohybuje se v rozmezí od 1 do 10 %. Rostlinné nápoje jsou zpestřením sortimentu potravinářských výrobků a výrobkem hojně využívaným vegany, osobami s laktózovou intolerancí nebo alergií na bílkovinu kravského mléka. Pro zdravou populaci by však neměly sloužit jako plná náhrada mléka, protože se jedná o potravinu zcela jiného složení. Jejich složení je také velmi variabilní. Liší se zejména v množství sacharidů, jelikož většina rostlinných nápojů obsahuje, kromě přirozeně se vyskytujících sacharidů, také přidaný cukr. V některých výrobcích najdeme též přidanou sůl nebo rostlinný olej. Často se na trhu objevují fortifikované rostlinné nápoje, které jsou obohacené o vitaminy skupiny B (B2, B12…), vitamin D či vápník.
Dodržování pitného režimu je pro zachování života zcela nezbytné. Nejenom míra, také kvalita a druh přijímaných tekutin mají vliv na naše zdraví. Na trhu existuje celá řada výrobků pro uhašení žízně, a to v neslazené či slazené variantě. Mezi nápoje slazené cukrem nebo jiným energetickým sladidlem patří limonády, minerální a pramenité vody, kolové nápoje, ovocné šťávy, nektary, sirupy, ale také mléčné a syrovátkové nápoje.
V souvislosti s horkým slunečným počasím je třeba zdůraznit potřebu dostatečného příjmu tekutin. Výrazem „pitný režim“ míníme pravidelný a zároveň dostatečný příjem vhodných tekutin.
Během horkého letního počasí je více než kdy jindy třeba si pamatovat:
Subjektivní pocit žízně ani zdaleka neodpovídá naší skutečné potřebě tekutin.
Správně bychom měli pít, i když žízeň nemáme!
Pocit žízně by pro nás měl být až varovným signálem a neměl by být tím, co nás vede k příjmu tekutin!
Tekutiny, které ztratíme, bychom měli zase zpátky přijmout!
Mezi hlavní faktory, které potřebné množství tekutin ovlivňují, například patří:
náš zdravotní stav,
běžné aktivity, které během dne provozujeme,
sportovní aktivity,
prostředí, v němž se nacházíme (horký suchý vzduch, klimatizace apod.)
Musíme také pamatovat, že: Dětský organizmus je mnohem citlivější na ztráty tekutin než organizmus dospělého člověka, a také je k nim náchylnější. Čím je dítě menší, tím relativně větší obsah vody má jeho organizmus, ale zároveň má vyšší nároky na příjem tekutin. Dítě má v porovnání s dospělými také větší tělesný povrch i povrch dýchacích cest, kterými se voda z těla o to rychleji také ztrácí. Proto pozor na přehřátí dítěte při aktivním sportování nebo při hře! Pohlídejte, aby se dítě pro velký zápal ze hry nezapomínalo pořádně napít! Pocit žízně je u některých jedinců oslabený! Zvláště u lidí starších! Nižší pocit žízně mívají často také ženy.
Teplé letní počasí zvyšuje riziko dehydratace, neboť pomocí zvýšeného pocením snižujeme teplotu našeho těla. Dehydratace, nízký obsah vody v těle, ohrožuje náš fyzický i psychický výkon. Může zhoršit náš zdravotní stav či průběh onemocnění.
Proto doporučujeme:
Omezit tělesnou zátěž a pohybovou aktivitu, která je spojena se zvýšením vnitřní teploty (zahřátím) organizmu a tím pádem i zvýšenou ztrátou tekutin,
nepobývat na přímém slunci v poledních hodinách, nosit pokrývku hlavy (šátek, kšiltovku),
nenechávat děti v autech na parkovištích,
nenechávat děti v kočárku na přímém slunci,
při chronickém onemocnění dýchacích cest a onemocnění srdce a cév omezit vycházky, zejména pak v poledních a odpoledních hodinách,
místnosti nejlépe větrat ve večerních, nočních a ranních hodinách.
Tipy na vhodné letní nápoje:
Nejvhodnějším nápojem pro horké počasí jsou čistá voda či neperlivé slabě mineralizované přírodní vody ochucené kouskem citronu, citronovou či grapefruitovou šťávou, ale také nakyslé či nahořklé nápoje.
Sladké a přechlazené nápoje pocit žízně zvyšují.
Balenou pitnou vodu chraňte před světlem a slunečním zářením a po otevření ji brzy spotřebujte.
Autor: eg
Blatná, J., Dostálová, J., Perlín, C., Tláskal, P., Výživa na začátku 21. století aneb o výživě aktuálně a se zárukou, Praha: Výživa servis s.r.o., 2005
European Food Safety Authority (EFSA), Parma, Italy, EFSA Panel on Dietetic Products, Nutrition, and Allergies (NDA), Scientific Opinion on Dietary Reference Values for water, EFSA Journal 2010; 8(3):1459
Kožíšek, F., Pitný režim, Státní zdravotní ústav 2006.
K nejvhodnějším nápojům, které můžeme využívat v každém věku ke stálé konzumaci, patří obyčejná pitná voda z vodovodu, vody balené (kojenecké, pramenité či slabě mineralizované nesycené přírodní vody, tj. vody bez oxidu uhličitého). Dobrým zdrojem tekutin jsou také neslazené a ne moc silné čaje (zelené), vodou ředěné ovocné či zeleninové cukrem nepřislazované přírodní ??ťávy nebo i nápoje z praženého obilí.
Vhodnými zdroji tekutin jsou také ovoce a zelenina, které mnohdy obsahují až 90 % vody, jako jsou například rajčata, okurky, melouny, jahody nebo citrusy.
Co pít, ale s mírou…Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, bychom měli pít raději slabé a různé druhy a často je střídat, a to proto, že bylinky mají různé léčivé účinky, které nám však při nesprávném užívání mohou způsobit různé zdravotní potíže.
Pouze pro doplnění příjmu tekutin můžeme využít středně mineralizované přírodní vody. Dospělý jedinec by jich ovšem neměl vypít více než 500 ml za den, to je asi dvě skleničky, dítě samozřejmě ještě o něco méně. Zároveň by se měly různé druhy tohoto typu vod střídat, a to z důvodu jejich rozdílného a mnohdy nevyváženého obsahu minerálních látek. Silně mineralizované přírodní vody by dospělí měli konzumovat jen výjimečně a v omezeném množství. V případě dětí se jedná o naprosto nevhodný zdroj tekutin. Informaci, o jaký druh vody se jedná, nalezneme na etiketě láhve, neboť každá musí být v souladu s příslušnou legislativou náležitě označena. Léčíte-li se pro nějakou nemoc, doporučujeme poradit se s ošetřujícím lékařem, zda vůbec či případně jaké druhy a množství mineralizovaných přírodních vod můžete pít. Některé více mineralizované přírodní vody nemusí být pro vás totiž vůbec vhodné.
U velmi oblíbených bublinkových nápojů, které jsou sycené oxidem uhličitým, je třeba myslet také na to, že mohou citlivějším jedincům způsobit různé zdravotní obtíže (např. nevolnost, průjmy či nadýmání). Navíc jich nelze vypít moc najednou a ke všemu jsou močopudné, takže rozhodně nejsou ideálním nápojem k doplnění tělesných tekutin.
Slazené nápoje (limonády, kolové nápoje, či slazené ovocné nápoje) nejsou vhodným zdrojem tekutin, protože obsažený cukr zvyšuje pocit žízně! Navíc jimi přijímáme zbytečně velké množství energie, kterou často ani nevyužijeme. Obsažený cukr se také podílí na kažení zubů.
Nápoje s obsahem kofeinu, jako jsou káva, čaj či kolové nápoje nejsou vhodnými zdroji tekutin díky tomu, že kofein může mít u citlivých jedinců mírně močopudné účinky a tím pádem zvyšuje ztráty tekutin z těla. Reakce na kofein v nápojích je velmi individuální a je závislá na tom, kolik kofeinu běžně vypijeme. U jedinců, které pijí kofeinové nápoje častěji, jeho močopudný účinek klesá. Ale i oni by měli konzumovat ještě i jiné nápoje. Kofein je navíc lehce návyková látka, která vede k hyperaktivitě u dětí.
Sportovní nápoje mohou být sice užitečné během velmi náročného sportovního výkonu a při potřebě rychlého dodání energie, jenže i tyto nápoje mají vysoký obsah energie a cukru a mohou také přispívat ke kazivosti zubů. Pokud se tedy právě nevěnujete obtížnému vytrvalostnímu sportovnímu výkonu, dostatečným zdrojem tekutiny pro vás bude obyčejná voda.
Energetické nápoje obsahují také velmi vysoký obsah cukru, velké množství kofeinu a mohou obsahovat celou řadu dalších stimulujících látek (například taurin či výtažek z guarany), případně vitaminy a minerální látky. Pít bychom je tedy měli jen zcela výjimečně. Velmi riziková je jejich konzumace mladistvými, obzvláště v kombinaci s alkoholem, jak je nyní poměrně dost oblíbené. Tento typ nápojů totiž snižuje subjektivní pocity opilosti, mladí se tak necítí být opilými. Energetické nápoje však objektivní příznaky opilosti nesnižují! Mladí tak například častěji sedají za volant, protože prostě nemají pocit, že jsou opilí, což končí nechtěnou havárií.
Mléko a mléčné nápoje – o tom, zda zahrnout mléko a mléčné nápoje do pitného režimu vedli odborníci řadu diskuzí. Poslední dobou se přiklánějí k jejich zahrnutí do pitného režimu. Obzvláště u malých dětí. Mléko je považováno za daleko lepší zdroj tekutin než přeslazené, často rádoby ovocné nápoje. Mléko obsahuje vápník a řadu minerálních látek a vitaminů, proto je ve srovnání se soft drinky považováno za daleko zdravější volbu.
Alkoholické nápoje – alkohol v nich obsažený má diuretické (močopudné) účinky. Alkoholické nápoje proto nejsou vhodné pro doplnění našeho pitného režimu, nehledě na další nepříjemné průvodní jevy spojené s nadměrnou konzumací alkoholu. Pokud pijete alkoholické nápoje, vyvarujte se opíjení a nepřekračujte denní množství představující např. 0,5 l piva nebo 2 dcl vína nebo 5 cl 40% destilátu.
Jaké jsou různé typy minerálních vod?• přírodní slabě mineralizované minerální vody – jsou vhodné k zajištění pitného režimu – na našem trhu jsou to například Bonaqua, Rajec, Aquilla, Toma, Dobrá voda, Horský pramen, Aqua Bella, Šumavský pramen či Fromin• přírodní středně mineralizované minerální vody – nejsou vhodné k výlučnému zajištění pitného režimu, pouze „ke střídání“, sem patří například Korunní, Magnesia, Mattoni, Ondrášovka, Vratislavská kyselka • silně mineralizované minerální vody – také nejsou vhodné k výlučnému zajištění pitného režimu, pouze „ke střídání“, sem patří například Hanácká kyselka, Poděbradka, Aqua Bohemia
Autor: eg
• Blatná, J., Dostálová, J., Perlín, C., Tláskal, P., Výživa na začátku 21. století aneb o výživě aktuálně a se zárukou, Praha: Výživa servis s.r.o., 2005• European Food Safety Authority (EFSA), Parma, Italy, EFSA Panel on Dietetic Products, Nutrition, and Allergies (NDA), Scientific Opinion on Dietary Reference Values for water, EFSA Journal 2010; 8(3):1459Kožíšek, F., Pitný režim, Státní zdravotní ústav 2006
Dehydratace je proces, kdy se bez náhrady ztrácí voda z těla. Ztráta a nedostatek vody v organizmu mohou mít na organizmus různé dopady. Záleží na tom, kolik tekutin jsme ztratili, na současném fyzickém a psychickém stavu (na našem zdraví) a na podmínkách prostředí (vlhkost vzduch a teplota okolí), ve kterém se právě nacházíme.
Nejvíce se voda z těla ztrácí ledvinami – močí a potem. Méně pak kůží, plícemi a stolicí. Ztráty vody jsou velmi závislé na jejím příjmu, přijímané potravě, na úrovni pohybové aktivity, teplotě prostředí a oblečení. Močí dospělý člověk ztratí jeden až dva litry vody, uvedené ztráty však mohou v extrémních případech vyrůst až na litrů dvacet při nadměrné konzumaci vody.
Voda je důležitou součástí výživy. Průběžně ji ztrácíme a průběžně ji proto musíme doplňovat. Bez vody vydržíme přežít dokonce méně než bez potravy. K čemu je voda v lidském těle? Voda je zahrnuta prakticky do všech tělesných funkcí. Je důležitá zejména pro termoregulaci organizmu. Voda je hlavní součástí lidského těla.