Základní živiny

Tuky, známé také pod názvem lipidy, jsou významným zdrojem energie, bohatším oproti bílkovinám a sacharidům. Měly by představovat přibližně 25-30 % denního příjmu hlavních živin. Jsou základní složkou každé buněčné membrány a vysoké zastoupení lipidů vykazují také mozek a nervová vlákna. V potravinách ovlivňují konzistenci, dodávají jim jemnou chuť a navozují pocit sytosti. Ve střevě zlepšují vstřebávání lipofilních vitamínů (vitamínů rozpustných v tucích – A, D, E, K). Podle původu rozdělujeme tuky na živočišné tuky, rostlinné tuky a oleje. Rostlinné tuky a oleje by měly tvořit větší podíl přijatých tuků.

Pokud se řekne slovo hořčík, řada lidí si vybaví větu: „Pomáhá proti křečím.“ To ovšem není jediná funkce, kterou tento mikronutrient v těle člověka má. Tato minerální látka je přítomna v mnoha důležitých fyziologických a biochemických procesech, které se v lidském těle odehrávají. Co tedy všechno hořčík v našem těle ovlivňuje?

Selen jako stopový prvek objevený v roce 1817 švédským chemikem J. J. Berzeliem byl po dlouhých 140 let považován za toxickou látku. Dnes však víme, že je pro fungování lidského organizmu nezbytný. Hlavní zásobárnou selenu je půda, přičemž obsah selenu v půdě se liší dle daných přírodních podmínek. V České republice, stejně jako v severní a západní Evropě, je selenu v půdě málo.

Fosfor patří mezi minerální látky. V těle se vyskytuje ve formě organické i anorganické. Po kyslíku, vodíku, uhlíku, dusíku a vápníku je šestým nejrozšířenějším prvkem v těle. Tělo dospělého člověka obsahuje asi 1 % celkové tělesné hmotnosti ( tj. 500 – 700 g fosforu). Přibližně 85 % fosforu se nachází ve formě anorganické v kostech a zubech (kosti jsou hlavní zásobárnou fosforu), zbytek je součástí organických sloučenin v měkkých tkáních.

Karotenoidy jsou v tuku rozpustné pigmenty, které dodávají ovoci a zelenině zbarvení zelené, světle žluté, žlutooranžové, červené, fialové až hnědé. Vyskytují se ve všech fotosyntetizujících (fotosyntéza je biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb) rostlinných pletivech, nacházíme je však i v mikroorganizmech a v živočišných organizmech.

Jód je jedním z nepostradatelných prvků, které musíme denně organizmu dodávat pro jeho správnou činnost, konkrétně pro činnost štítné žlázy. I přesto, že štítná žláza je orgánem dosti malým, její rozměr jí rozhodně neubírá na důležitosti.

Výrok T. W. Higginsona, že „Nejdokonalejší věc na světě je vejce“ svědčí o tom, že vejce představují cenný příspěvek ke správné a pestré stravě. Vejce jsou významným zdrojem vysoce kvalitních bílkovin a tuků, řady vitaminů a minerálních látek, a proto patří mezi nutričně nejhodnotnější potraviny.

Kobalamin, jak se vitamin B12 označuje v odborné literatuře, patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Přestože ostatní vitaminy této skupiny se v lidském těle dlouhodobě neskladují, kobalamin může být v jaterní tkáni uchováván až po dobu několika let.

Na začátku je třeba objasnit pojmy obilniny, obiloviny a cereálie, které bývají mnohdy nesprávně používány a zaměňovány. Pojmem obilniny obvykle označujeme skupinu kulturních trav z čeledi lipnicovitých, které jsou pěstovány pro svá semena, obilky. Pojmenování obiloviny pak označuje právě tyto produkty, které mají nezastupitelný význam ve výživě.

Chrom patří mezi esenciální stopové prvky, pro lidskou výživu je naprosto nezbytný. Vyskytuje se všude na zemi – v ovzduší, ve vodě i v půdě a v malém množství se nachází v mnoha potravinách. Chrom existuje v několika formách, pro člověka je nejdůležitější forma trojmocná – CR3+.