Léčiva jsou látky, které příznivě ovlivňují organizmus, a to jak ve smyslu léčby (terapie), tak ve smyslu předcházení nemocen (prevence). Léčiva podaná pacientům účinkují žádoucím způsobem na žádoucím místě v organizmu. Ovšem nejen léčivo ovlivňuje organizmus, ale také organizmus ovlivňuje léčivo.
Cesta léčiva organizmem
Léčivý přípravek podaný pacientovi do zažívacího traktu (např. kapky, tableta či tobolka) nejprve musí projít částí zažívacího traktu, na vhodném místě musí být vstřebán a léčivá látka z podaného přípravku je přenesena do místa svého účinku. Z něj musí být následně přenesena nejčastěji do jater, pomocí enzymů přeměněna a vyloučena z organismu. Tento proces je velmi složitý a ovlivňuje ho řada různých faktorů.
Interakce
Interakce obecně znamená vzájemné ovlivnění dvou nebo více činitelů. V našem případě interakce představuje vzájemné ovlivňování mezi léčivy. Typicky se jedná o podání více léčivých přípravků zároveň. Druhým příkladem je vzájemné působení léčiv a potravin, které jsou konzumovány v době léčby.
Výsledek vzájemného ovlivnění může zvyšovat účinek léčiva (synergický účinek), snižovat účinek léčiva (antagonistický účinek), anebo může být výsledný účinek po vzájemném ovlivnění zcela odlišný od účinku původního léčiva. Je dobré si tedy zapamatovat, že výsledky interakcí jsou různé. Interakce však neznamená nežádoucí účinek. Nežádoucí účinek je nechtěný výsledek po podání léčiva i samostatně. Interakce znamená vždy vzájemné ovlivnění více látek současně.
Typy interakcí
Interakce se dělí do několika skupin. Z pohledu interakcí mezi léčivy a výživou jsou významné zejména skupiny dvě. První skupina představuje interakce spojené se vstřebáváním, přenosem a vylučováním léčiva. Zejména v době vstřebávání léčiva ze zažívacího traktu je úloha potravy velmi důležitá. V případě, že dojde k ovlivnění některé zmíněné fáze, může docházet k poklesům či vzestupům léčivé látky, což může mít negativní dopad na organizmus.
Druhou skupinu tvoří interakce spojené s látkovou výměnou (metabolizmem), kterou zprostředkovávají enzymy, nejčastěji jaterní enzymy. V případě, že tyto enzymy budou tlumeny či aktivovány například složkami potravy opět může docházet k poklesům či vzestupům léčivé látky v organismu. Obecně do interakcí dále zasahují mnohá onemocnění a to zejm. jater a ledvin.
V případě interakcí je třeba vždy velmi pečlivě informovat ošetřujícího lékaře i lékárníka, který vydává léčivý přípravek, o všech užívaných látkách a probíhajících onemocněních. Jejich rad je důležité se držet, abychom se vyhnuli jak snížení účinku a tak neúčinné léčbě, tak hromadění léčiva v organizmu s nebezpečím toxického působení. Optimální hladina léčiva zajistí optimální průběh léčby a to si přejí všichni pacienti. A dietní opatření jsou nedílnou součástí léčby.
Použitá literatura:
LINCOVÁ, D. – FARGHALI, H. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2007. 672 s. ISBN-13: 978-80-7262-373-0.
PERLÍK, F. Základy klinické farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. 192 s. ISBN 978-80-7262-528-4.
ZIEGLMEIER, M. Lékové interakce. 1. vyd. Praha: Triton, 2006. 320 s. ISBN 80-7254-755-0.
Autor: tp