Orthorexie už podle názvu připomíná anorexii. Slovo orthorexie vzniklo spojením dvou řeckých slov orthos = správný a orexis = chuť. Jedná se o poruchu příjmu potravy, kdy nemocní velmi přísně dodržují pravidla správné výživy, která přijali za vlastní.
Mohou to být zarputilí zastánci některého alternativního výživového stylu, např. veganství nebo makrobiotiky, kteří celý svůj život zasvětí pouze dodržování striktních stravovacích zásad, ale může jít i o přehnané dodržování jinak správných výživových doporučení, tedy omezování příjmu živočišných tuků, jednoduchých cukrů, soli a potravin s aditivy. Člověk s orthorexií postupně vyřazuje ze svého jídelníčku potraviny, které považuje za nezdravé, v extrémních případech konzumuje jen zeleninu a ovoce, které si sám vypěstuje a je si jistý, že neobsahuje žádné chemické látky.
Jedinci s orthorexií mohou vypadat velmi podobně, jako by měli anorexii. Kvůli vyřazování energeticky bohatých potravin jsou tito lidé velmi štíhlí, mají nedostatek určitých látek, které se vyskytují ve větší míře v živočišných produktech, jako např. vápník, železo, vitamin B12. Způsob tohoto stravování jim může přinášet různé zdravotní i kosmetické problémy (osteoporóza, ztráta menstruace, vypadávání vlasů, špatná pleť).
Vedle tělesných problémů je porucha spjatá i s problémy psychickými a sociálními. Postižený člověk se v myšlenkách přehnaně zabývá jídlem, není schopný se účastnit běžného života s lidmi, kteří se nestravují stejně jako on. Nepředstavitelná je pro něj návštěva restaurace nebo posezení v cukrárně. Jakýkoliv prohřešek proti „zdravé“ výživ?? je doprovázený silným pocitem viny. Často dochází ke konfliktům v rodině, zejména pokud orthorexie postihne dospívajícího jedince, který začíná žít ve svém uzavřeném světě.
Pro orthorektiky je typické, že vše dělají proto, aby byli zdraví. V tom se liší od anorektiků, jejichž cílem je vždy být štíhlý. Důležitý je pro ně pocit čistoty, který jim „čistá“ strava bez hnojiv, pesticidů a přídatných látek přináš?? a také pocit kontroly nad svým životem. Porucha postihuje jedince s určitou dispozicí k perfekcionismu, často dodržování přísných pravidel při stravování zakrývá jiný problém (úzkost, deprese, strach ze selhání).
Hranice rozumného a chorobného dodržování zásad správné výživy může být neostrá. K diagnostice se používá tzv. Bratmanův test pojmenovaný podle Steva Bratmana, který pojem orthorexie zavedl. Léčba této poruchy patří do rukou psychiatra či psychologa, uplatňují se stejné přístupy jako u ostatních poruch příjmu potravy, zejména kognitivně¬behaviorální terapie. Pro prevenci je potřeba mít na mysli, že jakýkoliv extrém ve výživě škodí.
Autor: lm
Použitá literatura::
MATHIEU, J. What Is Orthorexia? Journal of the American Dietetic Association,
October 2005, vol. 105, no. 10, p. 1510-1512.
MARTYKÁNOVÁ, L., PISKÁČKOVÁ Z. Orthorexie a bigorexie – méně známé formy
poruch příjmu potravy. Výživa a potraviny. 2010, č. 1, p. 15-16.