Bioaktivní látky jsou látky v potravě, které i v malém množství mají pro náš organizmus velký význam, mají ochranný charakter před rakovinou a degenerativními onemocněními srdce a cév. K bioaktivním látkám se počítají sekundární rostlinné látky, vláknina a látky ve fermentovaných potravinách.
Sekundární rostlinné látky
Označení sekundární je odlišuje od sacharidů, bílkovin, tuků a vlákniny, které se tvoří v rostlině v primární látkové výměně. Takzvané sekundární látky jsou na rozdíl od primárních rostlinných látek obsaženy pouze v určitých rostlinách a v malém množství a mají podobný, ale mnohem slabší účinek jako léky. Přes malá množství mají pro rostlinu důležitý význam: slouž?? jako ochrana před nákazou a škůdci, jako barviva přitahují hmyz a slouží jako regulátor růstu. V lidském organizmu chrání například proti rakovině a infekcím, působí protizánětlivě, snižují krevní tuky, ovlivňují krevní cukr a podporují trávení. S běžnou stravou přijímáme denně asi 1,5 gramů těchto látek.
Sekundární rostlinné látky mají různé chemické složení. Na základě jejich chemické struktury je lze rozdělit do několika skupin:
Karotenoidy dávají ovoci a zelenině typické žluté a oranžové zabarvení. Ale také za zelenou barvou špenátu a kapusty se skrývají karotenoidy. Nejznámějším a také nejlépe probádaným karotenem je ß-karoten, který je obsažen prakticky ve všech druzích žlutě a oranžově zabarveného ovoce a zeleniny a v listové zelenině. Rajčata dostávají svou červenou barvu z lykopenu, který se nachází i v melounech a grapefruitech. Karotenoidy z mrkve a rajčat jsou stabilní proti vyšším teplotám a s trochou tuku se ve střevě dobře vstřebávají. Naproti tomu ztratí špenát a brokolice zahřátím velkou část karotenoidů. Proto se pro dostatečný přísun těchto látek doporučuje konzumovat střídavě syrovou a tepelně opracovanou zeleninu. Karoteniody mají antioxidační účinek a snižují tak riziko pro rakovinu a onemocnění srdce a cév. Kromě toho zpomalují pravděpodobně růst nádorů a zvyšují obranyschopnost organismu proti infekcím.
Fytosteriny jsou obsaženy hlavně v částech rostlin, bohatých na tuky, zvláště pak v semenech slunečnice a sezamu a v sójových bobech. Špatně se vstřebávají, proto je jejich působení omezeno p??evážně na zažívací systém. Snižují v prvé řadě krevní cholesterol, ale chrání pravděpodobně i před rakovinou tlustého střeva.
Saponiny ve vodních roztocích silně pění podobně jako mýdla (sapo = mýdlo) a mají silně hořkou chuť. Nachází se ve větším množství v luštěninách, na příklad v sóji, fazolích a hrášku. Protože se špatně vstřebávají, omezuje se jejich účinek na zažívací trakt. Saponiny působí protizánětlivě, snižují krevní cholesterol a pravděpodobně snižují riziko pro rakovinu střeva. Jsou relativně stabilní proti zahřátí.
Glukosinoláty se nacházejí pouze v rodě křížatých rostlin, ke kterým patří kapusta, zelí, kedlubny, květák, brokolice, ale také hořčice, křen a řeřicha. Glukosinoláty působí především při infekcích horních cest dýchacích a močových cest. Rovněž je diskutována jejich ochrana proti nádorovým bujením. Zahřátím se jejich obsah v zelenině snižuje.
Polyfenoly jsou obsaženy ve všech rostlinách, zvláště v jejich povrchových vrstvách a v listech, u obilovin v otrubách. Tyto látky, kterých je nejméně 5000, se rozdělují se na dvě podskupiny: Fenolové kyseliny propůjčují aroma a flavonoidy barvu. Od latinského „flavus“ – žlutý, se odvozuje i jméno flavonoidy, které dávají třešním, ovocným hroznům a červenému zelí jejich červenou, fialovou nebo modrou barvu. Polyfenoly působí antioxidativně, chrání před rakovinou a infekcemi.
Fytoestrogeny jsou obsaženy v rostlinách, mají ale podobné účinky jako ženské pohlavní hormony estrogeny. Jsou obsaženy v sójových bobech a v obilovinách, převážně v otrubách. Jejich zdravotní význam spočívá v ochraně před nádory, závislými na hormonech (rakovina prsu, dělohy nebo prostaty).
Sulfidy jsou těkavé látky, které se nacházejí v cibuli, česneku, pórku a chřestu. Těmto látkám vděčí česnek své popularitě v lidovém léčitelství při nejrůznějších poruchách a nemocech. Kromě toho podporují sulfidy zažívání zvýšeným sliněním, sekrecí trávicích šťav a zvýšenou činností střev.
Autor: lr