Cizorodé látky z pohledu nutriční toxikologie přicházejí do našeho těla trávicím traktem, kterým postupně procházejí a vstřebávají se do těla (absorbce). Některé látky se nevstřebávají vůbec a trávicím traktem pouze procházejí. Trávicí trakt tak tvoří první ochranou bariéru našeho těla.
Látky jsou vstřebávány v různých částech trávicího traktu, nejvýznamnější jsou však žaludek a tenké střevo. O vstřebávání rozhodují vlastnosti samotné látky, tedy zejména rozpustnost ve vodě či tucích, její velikost, vliv má také stav trávicího traktu a skutečnost, zda látka již v trávicím traktu podléhá některým změnám. K těmto změnám dochází vlivem enzymů nebo vlivem mikroflóry v trávicím traktu. Výsledek z toxikologického pohledu může být jak pozitivní, kdy látky toxické budou změněny a snadno vyloučeny z těla (ochranný vliv), tak negativní, kdy se mohou tvořit nebezpečné látky pronikající do těla. Záleží nejen na potravině, ale také na množství cizorodé látky v ní, době konzumace i složení mikroflóry v trávicím traktu.
Po vstřebání a přestupu do krevního řečiště jsou látky odváděny nejprve do jater, kde probíhá přeměna látek za účasti mnohých enzymů (metabolizmus). První kontakt s játry může představovat výrazné snížení množství cizorodé látky a její rychlé vyloučení z těla. Látku, která se dostává dále, je třeba v těle rozdělit (distribuovat), což bude opět souviset s vlastnostmi dané látky, zejména s její rozpustností. Pokud je látka snadno rozpustná ve vodě, krevním řečištěm může putovat sama. Pokud je však látka dobře rozpustná v tucích (ale hůře rozpustná ve vodě), pak je její přenos nutné zajistit pomocí bílkovin v krevním řečišti. Bílkoviny tak fungují jako lodě dopravující nerozpustné látky z jednoho místa na druhé. Navíc rozpustnost látek ovlivňuje rozdělení do jednotlivých tkání. Cizorodé látky rozpustné v tucích se mohou např. ukládat do tukové tkáně a zde vytvářet zásobu, ze které se látka může uvolňovat i dlouho poté, co již nepřichází trávicím traktem. Působení cizorodé látky může být pak významně prodlouženo. Navíc některé látky se mohou vázat na biomolekuly v těle a tak měnit jejich funkci. Ochranu před nežádoucí distribucí plní bariéry jakými jsou placenta či bariéra mezi krevním řečištěm a mozkem (hematoencefalická bariéra).
Důležitým orgánem z pohledu toxikologie jsou játra, kam přicházejí látky vstřebané z trávicího traktu i látky kolující v těle. Nezastupitelnou roli pak plní játra v biotransformaci látek. Biotransformace představuje přeměnu jedné látky v jinou a nalezneme ji nejen v játrech, ale i jiných orgánech, úloha jater je však zásadní. Cílem je přeměna cizorodé látky těžko rozpustné ve vodě na látku snadno rozpustnou. Tyto procesy mají dvě fáze. V první je molekula cizorodé látky chemicky upravena pomocí specifických jaterních enzymů, (o kterých se zmiňují také články Výživa a léčiva - interakce a Výživa a léčiva - příklady interakce). V druhé fázi se přidá k pozměněné cizorodé látce jiná látka, která byla přirozeně vytvořena v těle, a tak dojde ke zvýšení rozpustnosti ve vodě a tím i snadnější možnosti vyloučení z těla.
Zde je třeba doplnit, že výsledkem biotransformace není vždy snížení nebezpečnosti látky a snadnější vyloučení. Účinek některých látek je nezměněn a u některých látek dochází dokonce k aktivaci, což vede ke zvýšení účinku látky na tělo. Jinak řečeno, některé látky mohou přicházet do těla jako málo aktivní a pomocí enzymů v těle se jejich účinek zvyšuje. Z toxikologického pohledu je to nežádoucí, farmakologie toho však umí pozitivně využít ve prospěch některých léčivých přípravků.
Poslední fází osudu cizorodé látky v těle je její vyloučení, které se děje většinou močí a stolicí. Existují však i látky vylučující se jinak, např. dechem. Samozřejmě i vylučování může být ovlivněno stavem vylučovacích orgánů (ledviny, játra) a za patologických stavů (onemocnění) může docházet ke hromadění v těle či rychlejším ztrátám látky z těla.
Putování cizorodé látky naším tělem je komplexní proces ovlivněn mnohými faktory. Zkoumáním jednotlivých částí tohoto procesu i faktorů, které ho ovlivňují, a porozumění jeho zákonitostem umožní farmakologii lepší vývoj léčiv a toxikologii i nutriční toxikologii vývoj kvalitnějších opatření s cílem ochrany lidského zdraví.
Autor: tp
Použitá litratura:
LINCOVÁ, D., FARGHALI, H. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.
LÜLLMANN, H., MOHR, K., HEIN, L. Barevný atlas farmakologie. 4. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 366 s. ISBN 978-80-247-3908-3.
TUREK, B., HRUBÝ, S., ČERNÁ, M. Nutriční toxikologie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. 123 s. ISBN 80-7013-177-2.