Kadmium patří mezi kovy, které jsou v relativně velkém množství uvolňovány do životního prostředí. Vlivem přírodních procesů se tento těžký kov dostává do potravinového řetězce a potraviny tak představují hlavní zdroj kadmia, alespoň pro nekuřáky.
Vzhledem ke svému vysokému stupni toxicity představuje kadmium významný problém pro veřejné zdraví. Jedná se o kumulativní jed, jehož pravidelný příjem může vést k hromadění v organismu, přičemž škodlivé účinky se mohou projevit se zpožděním mnoha let.
Přirozený obsah kadmia v životním prostředí je zvyšován, zejména tavením a rafinací neželezných kovových rud, spalováním fosilních paliv a komunálního odpadu (nikl-kadmiové baterie) a používáním fosfátových hnojiv. A právě lidská činnost se zdá být jeho hlavním přispěvatelem v zemědělských půdách. Je známo, že některé plodiny rostoucí ve znečištěných lokalitách mají zvláště vysokou schopnost hromadit kadmium. Mezi tyto rostliny patří například sója, pšenice, rýže, tabák a některé druhy zeleniny, zejména listová zelenina. Hlavní zdroj zátěže, vzhledem k vysoké spotřebě, představují obiloviny a výrobky z obilovin, zelenina, ořechy, luštěniny, kořenové hlízy či brambory, maso a masné výrobky.
Nebezpečí, které obsah kadmia v potravinách může představovat, se objevilo již v 60. letech minulého století, kdy požití kontaminované rýže způsobilo v Japonsku otravu tisíců lidí. Jednalo se o nemocnění známé pod názvem Itai-Itai ("Au-Au"), které se projevuje vícenásobnými zlomeninami, silnými bolestmi a deformačními vadami kostí. Toxicita kadmia závisí na několika faktorech, včetně dávky a způsobu expozice; stejně jako na věku, pohlaví a nutričním stavu vystaveného jedince. Dlouhodobá expozice tomuto kovu poškozuje ledviny, játra, přispívá ke vzniku osteoporózy a zvyšuje riziko vzniku nádorového onemocnění.
Podle hodnocení Vědecké komise pro kontaminující látky v potravinovém řetězci (komise CONTAM) se průměrný příjem kadmia ve stravě v evropských zemích blíží nebo mírně přesahuje hodnotu tolerovatelného týdenního příjmu (TWI) 2,5 μg/kg tělesné hmotnosti. V České republice je průměrná hodnota expozice kadmiu z potravin u dospělých 2,37, nejvyšší 3,08 μg /kg těl. hm. za týden. Některé skupiny populace, například kuřáci, děti, lidé s alternativním způsobem stravování a lidé žijící ve vysoce kontaminovaných oblastech, mohou hodnotu TWI překročit až dvojnásobně. U dětí je zátěž kadmiem v porovnání s dospělými osobami větší, vzhledem k většímu konzumovanému množství potravin na kilogram tělesné hmotnosti.
Za účelem zajištění co nejvyšší úrovně ochrany pro všechny skupiny populace se provádí pravidelný monitoring a hodnocení rizik a jsou zaváděna různá bezpečnostní opatření, například limity pro obsah kadmia v potravinách a potravních doplňcích, ve fosfátových hnojivech, a také se šlechtí zemědělské plodiny s nižší schopností hromadit kadmium.
Jednotlivci a rodiny mohou svoji expozici kadmiu omezit nekouřením, vyhýbáním se potravinám z kontaminovaných oblastí (např. ryb ze znečištěných vod) a správným zacházením s odpady obsahujícími kadmium, jakou jsou některé baterie.
autor: PAVKO
Použitá literatura:
INTERNATIONAL PROGRAMME ON CHEMICAL SAFETY (IPCS). Cadmium. Environmental Health Criteria Document 134. 1992, 1–280. ISSN 92 4 1571349.
EC (EUROPEAN COMMISSION). Nařízení Komise (EU) č. 488/2014 ze dne 12. května 2014 [online]. 6. únor 2014. Dostupné z:http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX%3A32014R0488
EFSA PANEL ON CONTAMINANTS IN THE FOOD CHAIN (CONTAM). Scientific Opinion on Lead in Food. EFSA Journal. 2010, 147.