Inulin je nestravitelný polysacharid, který u některých druhů rostlin představuje zásobní látku podobně jako škrob. Z hlediska chemického je inulin polymer složený z dlouhé řady molekul fruktózy navzájem spojených β-(1,2)-glykosidovou vazbou a ukončený zpravidla jednotkou glukózy.

Vzhledově se jedná o jemný bílý prášek nasládlé chuti. Inulin je výlučně rostlinného původu. V ústech se neštěpí amylázou (enzym, který štěpí sacharidy), nepodléhá štěpení v kyselém prostředí žaludku, ani působení enzymů v tenkém střevě. S potravou prochází nezměněn až do tlustého střeva, kde teprve dochází k jeho rozkladu bakteriálními enzymy za vzniku mastných kyselin s krátkým řetězcem (máselné, propionové, octové), oxidu uhličitého, methanu a vodíku.

Historie
Německý přírodovědec Rose poprvé izoloval „charakteristickou látku rostlinného původu“ z omanu pravého v roce 1804, teprve až v roce 1818 ji Thomson pojmenoval inulin. První poznatky o fyziologickém významu inulinu byly objeveny v roce 1874 a na začátku 20. století byla poprvé provedena studie o jeho účincích na lidské zdraví. Neškodnost inulinu pro člověka byla prokázána v roce 1935, kdy sám autor si nitrožilně podal 160 g inulinu.

Význam
Vzhledem k tomu, že inulin je odolný vůči štěpení a vstřebávání v tenkém střevě, nepřispívá k postprandiální (po jídle) glykemii hladina glukózy v krvi), a tím méně zatěžuje sekreci inzulinu ze slinivky břišní ve srovnání s konzumací cukrů. Navíc inulin má nízkou energetickou hodnotu, pomáhá snižovat v potravinách nebo nápojích obsah tuku nebo cukru, a tím je vhodný při redukční a diabetické dietě.

Některé výzkumy poukazují také na pozitivní vliv inulinu na zvýšení vstřebatelnosti vápníku z potravy. V tlustém střevě inulin pozitivně ovlivňuje složení střevní mikroflóry, tím pomáhá zlepšovat jejich činnost, urychluje průchod stravy trávicím traktem a posiluje imunitní systém. Pro bakterie v tlustém střevě je inulin zdrojem energie a působí jako prebiotikum. Vytváří vhodné životní podmínky pro střevní bakteriální mikroflóru (bifidobakterie a laktobacily), podporuje jejich růst a dělení a nepřímo tak brání nežádoucímu pomnožení ostatních (nepřátelských) bakterií. Podle některých studií pomáhá při déletrvající konzumaci snižovat hladinu celkového cholesterolu a triacylglycerolů v krvi. Dále tlumí pocit hladu a ovlivňuje střevní funkce zvýšenou frekvencí stolice.

Použití inulinu je bezpečné, pouze po konzumaci v dávce vyšší než 30 g denně se mohou objevit zažívací potíže, jako je nadýmání nebo průjem. Přitom přívodu inulinu stravou se odhaduje na 1 – 10 g   na den.

Výskyt
Výskyt inulinu se uvádí u více než 36 000 druhu rostlin. Avšak nejvíce inulinu obsahují rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), konkrétně zejména kořen čekanky, artyčok, jakon, černý kořen (hadí mord španělský) a topinambur. Významné množství inulinu obsahují také cibuloviny včetně cibule a česneku i volně rostoucí rostliny jako například oman pravý a smetánka lékařská.

Tabulka: Obsah inulinu v nejvýznamnějších potravinových zdrojích

Zdroj

Jedlá část

Obsah sušiny (%)

Obsah inulinu (%)

(přepočteno na sušinu)

Slunečnice topinambur

hlíza

19 - 25

14 - 19

Čekanka obecná

kořen

20 - 25

15 - 20

Česnek kuchyňský

cibulka rostliny

40 - 45

9 - 16

Cibule kuchyňská

cibulka rostliny

6 - 12

2 - 6

Pórek zahradní

cibulka rostliny

15 - 20

3 - 10

Artyčok zeleninový

listy

14 - 16

3 - 10

Smetánka lékařská

listy

50 - 55

12 - 15

Jakon

hlíza

13 - 31

3 - 19

Použití v potravinářství
Pro svou nasládlou chuť, nízkou energetickou hodnotu, schopnost zlepšovat texturu (struktura potraviny vnímána smysly) potravin o sníženém obsahu tuků a cukrů a charakter rozpustné vlákniny je využití inulinu v potravinářství široké:

pekařství – pro obohacení chleba a ostatních druhů pečiva rozpustnou vlákninou, aniž by se ovlivnil vzhled a chuť výrobku

výroba kávovinové náhražky zvané cikorka – pražením kořenů čekanky přítomný inulin a sacharidy karamelizují, čímž je dosaženo tmavohnědé zbarvení cikorky

náhrada sladidel – inulin se uplatňuje jako sladidlo vhodné pro diabetiky

doplňky stravy – inulin jako rozpustná vláknina

masné výrobky – inulin pomáhá snižovat obsah tuku ve výrobku

cukrářství – výroba sušenek s nižším obsahem jednoduchých sacharidů a zvýšeným množstvím inulinu

mléčné výrobky – inulin zde slouží jako prebiotikum a současně jako náhrada tuku a cukru, čímž se sníží energetická hodnota výrobku

nealkoholické nápoje a ovocné šťávy s přídavkem inulinu.

roztíratelné jedlé tuky, náplně, mražené dezerty – inulin se úspěšně používá jako náhrada tuku, díky hladké krémové struktuře a pocitu v ústech podobnému tuku

Kromě potravinářství nachází inulin uplatnění také v lékařství při zjišťování funkčního stavu ledvin, inulinem se obohacují některé přípravky enterální výživy, doplňky stravy s vápníkem.

Legislativa
Podle české legislativy se inulin nepovažuje za přídatnou látku, nemá tedy přidělen E kód. Nejvyšší přípustné množství ani doporučená denní dávka inulinu není stanovena. Inulin lze zařadit ke složkám funkčních potravin, které vykazují kromě výživové hodnoty také příznivý účinek na zdraví konzumenta, jeho fyzický či duševní stav.

 

Použitá literatura:

  1. KLEŇOVÁ, M. Inulínové plodiny a rostliny vhodné (nielen) pre diabetikov. Martin: Osveta, 2013. 98 s.
  2. KUŽELA, L. Inulin – použití v dietologii. [citováno 13.5.2014]. Dostupné z http://www.triangulum.cz/files/cz/321/inulin-pouziti-v-dietologii.html.
  3. SZPI. Přídatné látky (aditiva). [citováno 13.5.2014]. Dostupné z .
  4. ŠEBESTOVÁ, E. Zdroje inulinu v potravě a jeho dietetický význam. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Bakalářská práce.
  5. EFSA Journal 2014;12(1):3513 [13 pp.].

Autor: JS