Kloubní onemocnění se vyskytují zvláště u starších osob velmi často a nezřídka vedou k dlouhodobé nemocnosti nebo k předčasné invaliditě. Vědecké výzkumy z posledních let ukázaly, že alespoň některá onemocnění kloubů mohou být vhodnou výživou pozitivně ovlivněna.
Tyto choroby můžeme rozdělit do tří skupin, z nichž největší tvoří zánětlivý „revmatismus“ tzv. artritida či polyartritida (zánět jednoho nebo více kloubů).
Druhou skupinu tvoří artrózy, degenerativní onemocnění kloubů (zvýšené odbourávání kloubní chrupavky v důsledku nadměrného opotřebování), do poslední skupiny patří „revmatismus“ měkkých částí pohybového ústrojí (svalů, šlach a pojiva). Zatímco je mechanismus poškození tkání u všech tří skupin velmi dobře znám, jsou naše vědomosti o příčinách a faktorech, které vedou ke vzniku choroby, ještě neúplné. Vedle dědičné disposice a snížené obranyschopnosti organizmu hraje důležitou roli určitě obezita, nedostatek pohybu a nevhodná strava.
Artritida - chronický zánět kloubů, krátce označován jako revma, je nejčastějším zánětlivým onemocněním s typickými příznaky zánětu: bolestivostí, otoky a zarudnutí kloubů spojenými s omezením pohyblivosti. Zánět je vyvolán produkty látkové výměny arachidonové kyseliny - vícenenasycené mastné kyseliny, která je součástí tuků. Tuto kyselinu přijímáme pouze potravou živočišného původu, protože rostlina postrádá enzymy k její tvorbě.
Výzkumy posledních let ukázaly, že množství arachidonové kyseliny v organizmu lze ovlivnit. Kromě toho lze snížit tvorbu látek, vyvolávajících zánětlivé procesy. K těmto látkám patří antioxidační látky a mastné kyseliny, obsažené v tuku mořských ryb. Tím jsou dány možnosti pro ovlivnění zánětlivých revmatických onemocnění kloubů výživou.
Přísun arachidonové kyseliny potravinami by měl být nízký. To se podaří upřednostněním laktovegetabilní stravy, tedy takové, která obsahuje převážně rostlinné potraviny, mléko a mléčné výrobky, a stravy omezující konzum masa, vnitřností a masných výrobků. Čistě vegetariánská (veganská) strava není pro pacienty nutná, naopak by mohlo dojít k projevům nedostatečného přísunu důležitých živin, např. vápníku, jodu, železa, bílkovin a některých vitamínů. Zvláště vápník je důležitý v prevenci osteoporózy, která je velmi častou komplikací zánětlivých onemocnění kloubů. Mléko a mléčné výrobky obsahují sice malé množství arachidonové kyseliny, výběrem produktů se snížených obsahem tuků lze snížit podíl arachidonové kyseliny, aniž by došlo ke snížení obsahu vápníku. Protože laktovegetabilní strava obsahuje méně fosfátů, dochází tak ke zlepšení využití vápníku v organizmu.
Zánětlivá kloubní onemocnění mohou vést k nedostatku železa v krvi. Železo z potravy je přenášeno transportním systémem do zánětlivých míst a chybí pak při tvorbě krevního barviva. Železo z potravin živočišného původu se daleko lépe vstřebává než železo z potravin rostlinných. Pro dostatečný přísun železa však postačí dvě jídla s masem týdně, nejlépe ve formě mořských ryb. Důležitý pro přísun železa z rostlinných zdrojů je vitamin C, který nejen zlepšuje jeho vstřebávání ve střevě, ale působí rovněž protizánětlivě. Pacienti s revmatickými chorobami musí tedy dbát i na optimální přísun vitaminu C.
Již dlouho je známo, že krátkodobé hladovění vede u pacientů k překvapivému zlepšení potíží. Bohužel, pokud se nezmění stravovací zvyklosti dlouhodobě, vede opětovný přísun potravy k návratu zánětlivých potíží. Proto se doporučuje po krátkodobém hladovění přejít na laktovegetabilní stravu. Hladovění nebo modifikované hladovění (přísun cca 400 kcal/den kupř. ve formě syrovátky), doplněné 2-3 litry tekutiny denně lze aplikovat u zdravých lidí po dobu 3-4 dnů. Vhodné jsou minerální vody s vysokým obsahem vápníku, hořčíku nebo jodu, neslazené zeleninové a ovocné šťávy, podmáslí, syrovátka apod.
Koncentraci arachidonové kyseliny i její přeměnu na látky podporující záněty lze pozitivně ovlivnit přísunem mastných kyselin obsažených převážně v mořských rybách. Obohacení buněk těmito kyselinami postupuje velmi pomalu, takže účinek se dostaví až za dva týdny. Tento efekt je možné zesílit laktovegetabilní stravou.
I některé další tzv. antioxidační látky, které zabraňují přeměnu (oxidaci) arachidonové kyseliny na látky podporující záněty, mohou zmírnit průběh choroby. K těmto látkám patří vitamin E a stopový prvek selen. U pacientů s revmatickými onemocněními je tedy zvýšená spotřeba antioxidačních látek. Podstatné zlepšení bylo při léčbě selenem pozorováno pouze v raných stadiích choroby.
Základem výživových doporučení při revmatických onemocněních je plnohodnotná a pestrá strava, která musí být dlouhodobě dodržována. Jednostranná výživa nebo dieta jsou bezdůvodné, neúčelné a dlouhodobě škodlivé.
Na základě současných znalostí komplikovaných vztahů a procesů při revmatických onemocněních lze odvodit následující doporučení:
- upřednostnit laktovegetabilní stravu; dávat přednost rostlinné stravě a mléku a mléčným výrobkům se sníženým obsahem tuků,
- zabezpečit dostatečný přísun vápníku ve 2-3 porcích denně (např. 2 dl mléka, kelímek jogurtu, 40 gr. sýra se sníženou tučností),
- omezit konzum masa na 2-3 porce týdně, preferovat maso mořských ryb,
- silně omezit konzum živočišných tuků, zříci se vnitřností a uzenin,
- spotřebu vajec omezit na 2-3/týden,
- k přípravě stravy používat tuky pouze v nezbytném množství, a to rostlinné oleje (řepkový, olivový),
- zvýšit přísun potravin s vysokým obsahem vitaminů C a E (zelenina, ovoce, obilné klíčky, semena, ořechy),
- alkohol konzumovat spíše výjimečně,
- zdraví lidé mohou držet krátkodobě hladovku; dbát přitom na bohatý přísun tekutin (2-3 litry denně),
- pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, intenzitou přiměřený aktuálnímu stavu obtíží,
- při nadváze nebo obezitě redukovat postupně tělesnou hmotnost.
Do druhé skupiny kloubních onemocnění patří artrózy, degenerativní choroby chrupavek kloubních pouzder. Pokud můžeme věřit statistikám, je invalidita u starších lidí způsobená artrózami stejně častá jako invalidita v důsledku onemocnění srdce a cév. Před 50. rokem jsou muži postiženi častěji než ženy, v pozdějším věku je tomu právě naopak. Dochází ke snížení a posléze až k vymizení chrupavkového obalu kloubu s následnou deformací kloubní hlavice. Tento proces se urychluje při nadváze a obezitě, při přetížení kloubů nadměrnými sportovními aktivitami, nesprávným držením těla apod. Nejčastěji je postižen kyčelní a kolenní kloub.
Příznaky lze zmírnit zhubnutím při nadváze nebo obezitě, přiměřenou tělesnou aktivitou, vyvarováním se nefyziologických zatížení a držení těla a fyzikální terapií. Již ve středověku byl v lidovém lékařství doporučován ke zmírnění průběhu choroby konzum vývaru ze tkání bohatých na kolagen (telecích a vepřových nožiček). Ochrannou látkou této diety je želatina. Želatina obsahuje 85-90 % bílkoviny (hlavně kolagenní aminokyseliny prolin a glycin), asi 2 % minerálních látek a vodu. Spektrum těchto aminokyselin - stavebních kamenů bílkovin, odpovídá složení aminokyselin v kloubní chrupavce. Léčebný efekt želatiny, resp. kolagenu, byl potvrzen řadou klinických a experimentálních studií. Kvalitu kolagenních struktur ovlivňuje také dostatek vitaminu C.
Stejně důležité v prevenci a léčení artróz je i dostatečné prokrvení tkání, svalů a vazů, obklopujících chrupavku. Při správné výživě s vydatným konzumem celozrnných výrobků, zeleniny a ovoce si zachovává cévní systém svou elasticitu a výkonnost až do vyššího věku. Pro optimální cirkulaci krve je nutná i pravidelná, věku přiměřená tělesná aktivita.
Autor: lr