Evoluční biologové v souvislosti s regulací krevního tlaku a případné citlivosti na množství soli uvádějí, že souvisí také s prostředím, ve kterém se lidstvo vyvíjelo. Citlivost na množství sodíku ve stravě a sklon zadržovat vodu a sůl je podle nich i adaptací na životní prostředí.
Efektivní termoregulace je základní podmínkou pro život v horkých klimatických podmínkách a je jí dosahováno zejména pomocí pocení. Pocení však může představovat velké ztráty soli, velké ztráty tekutin, narůstající chuť na „slané“a následně také bohužel i ztrátu schopnosti regulovat teplotu těla. Jedná se tedy o termoregulaci sice velmi efektivní, ale dá se říci i velmi citlivou na selhání.
Jako zajímavé se nám tedy může jevit, že lidé žijící v tropických podmínkách, kteří se stravují tradičním způsobem, mají velmi nízký příjem soli.
Říká se, že evoluce lidstva začala v Africe, kde již v minulosti bylo velmi horké a suché klima, jemuž bylo třeba se co nejefektivněji přizpůsobit. Podíváme-li se na jeden z nejnápadnějších rozdílů mezi australopitékem a prvními z rodu Homo zjistíme, že se liší svou velikostí.
Větší velikost z termodynamického hlediska představovala jak výhodu, tak i nevýhodu. Výhoda spočívala ve větší schopnosti uchovávat teplo, nevýhoda zase ve větší schopnosti teplo produkovat. Zvýšená schopnost uchovávat teplo byla výhodná pro přečkání chladných nocí v savaně. Nevýhoda zvýšené tělesné produkce tepla byla postupně „upravena“ zeštíhlením a zvýšením těla, čímž se vylepšil poměr povrchu těla vůči jeho objemu, který je pro odvod tepla významný. Toto bylo navíc podpořeno i termodynamickou výhodností toho, že již dříve se naši předkové začali pohybovat po dvou končetinách. Bipedální pohyb totiž snižuje expozici (vystavení) těla přímému slunci a přenáší většinu těla od země, kde je chladnější vzduch, který se ještě navíc i více pohybuje do větší výšky. Z hlediska termoregulace je také výhodné nemít srst. To, že nemáme srst, nám usnadňuje pocení, při bipedálním pohybu je navíc nejvíce slunci exponovaná hlava a pokrývku hlavy nám evoluce ponechala.
Lidé, kteří začali z Afriky osídlovat zbytek světa, byli tedy jedinečně adaptováni na horké a suché klimatické podmínky, což se projevovalo dlouhými, štíhlými končetinami, úzkými boky a krátkými trupy. (Nepřipomíná vám toto popis těla famózních afrických běžců?) Změny, kterými následně prošlo lidské tělo na evropském kontinentu za posledních 30 000 let, pak ilustrují rychlost fyzické adaptace na klimatické podmínky – končetiny se vůči trupu zkrátily, změnila se i velikost trupu.
Současně s viditelnými změnami však docházelo i ke změnám genetickým. Tyto změny sice nejsou na první pohled vidět, ale způsobují, že jedinci negroidní rasy jsou o něco více citliví na příjem soli potravou a že jedinci žijící v horký klimatických podmínkách jsou náchylnější k rozvoji hypertenze.
Autor: eg
• J. Hunter Young, MD, MHS, Evolution of Blood Pressure Regulation in Humans, Current Hypertension Reports 2007, 9:13–18
• Lev-Ran, Ayre, Porta, Massimo: Salt and hypertension: a phylogenetic perspectiv, Diabetes Metab Res Rev 2005; 21: 118–131.