Trávicí systém je v podstatě trubice začínající ústy a končící řitním otvorem. Potrava se pomalu posouvá celou délkou trávicího traktu a je postupně rozkládána na jednoduché látky, které tělo dokáže vstřebat. Každá část trávicí trubice je přizpůsobena účelu, jemuž slouží: dutina ústní k rozmělňování potravy a tvorbě sousta, jícen k posunování potravy, žaludek ke skladování a dalšímu rozmělňování potravy, tenké střevo k trávení a vstřebávání, tlusté střevo k dalšímu vstřebávání a sběru odpadních látek pro následné vyloučení z těla.
Doba průchodu potravy trávicím traktem (tzv. transit time) je značně proměnlivá a závislá na řadě faktorů, dle charakteru potravy se pohybuje od 18 do 72 hodin. Trávicí trakt je uzpůsoben trávení a vstřebávání živin z pestré stravy, od masa, mléčných výrobků přes obiloviny, luštěniny, ovoce a zeleninu až po tuky a oleje. Obecně lze říct, že při konzumaci smíšené stravy je stráveno a vstřebáno 90 až 97 %, zbytek tvoří nestravitelné složky většinou rostlinného původu.
Dutina ústní
V dutině ústní začíná příprava potravy pro další zpracování – rozmělnění zuby, zvlhčení, vyrovnání teploty. V ústech dochází pomocí jazyka k tvorbě sousta, které se obaluje mucinem (hlenem), aby při polykání nedošlo k poškození sliznice jícnu. V dutině ústní také vnímáme chuť přijaté potravy, přičemž látky z potravy mohou působit na chuťové pohárky až po svém rozpuštění ve slinách. Začíná zde i trávení škrobů slinnou amylázou. Sousta v ústech jsou však obvykle velmi krátce a proto největší štěpení škrobů proběhne až v žaludku.
Jícen
Jícen plní pouze transportní funkci. Průchod sousta jícnem je aktivní děj, sousto je posouváno peristaltikou (vlnami kontrakce-smršťování a relaxace-uvolnění svaloviny) jícnu i proti směru gravitace. Sousto se jícnem pohybuje asi 9 sekund, poté se dostane k dolnímu jícnovému svěrači, který se otevře a posune sousto dál – do žaludku.
Žaludek
Po promísení se žaludečním obsahem zde působí silná kyselina chlorovodíková, která ukončí štěpení škrobů (pH až okolo 1) a zahájí se intenzivní rozklad bílkovin pomocí enzymů –pepsinogenů, který se vlivem kyselého prostředí v žaludku mění na aktivní pepsiny. Hlavní funkcí žaludku je skladování potravy a její další mechanické a chemické zpracování (žaludeční šťávou) a postupný výdej do tenkého střeva. Přijatá potrava se v žaludku ukládá od okrajových částí do středu. Tekutina protéká kolem malého zakřivení žaludku (curvatura minor) přímo do dvanáctníku. Žaludek dospělého člověka pojme 1 až 2 litry potravy. Rozmělňování a promíchávání žaludečního obsahu je funkcí žaludeční peristaltiky, kdy se přijatá potrava mísí s žaludečními šťávami a vzniká kašovitá trávenina (chymus). Žaludeční peristaltika je řízena prostřednictvím lokálních hormonů podle charakteru přijaté potravy, která se pak v žaludku zdržuje různě dlouhou dobu. Tekutiny opouští žaludek mnohem rychleji než pevná potrava, více koncentrovaná potrava zase pomaleji než nízkoenergetická. Bílkoviny a tuky vyžadují delší působení žaludeční šťávy, proto v žaludku zůstávají déle než samotné sacharidy. Obecně lze říct, že tekutiny zůstávají v žaludku 10 – 20 minut, smíšená potrava kolem 4 hodin, potrava s převahou sacharidů 2 – 3 hodiny, naopak potrava bohatá na tuky až 7 hodin. Tuk totiž aktivuje uvolňování tkáňových hormonů, které zpětně tlumí motilitu (hybnost) žaludku a tím i jeho vyprazdňování do dalších částí trávicího traktu.
Žaludek denně vyloučí 2 – 3 litry žaludeční šťávy, která se skládá z hlenu, vody a iontů. Kromě pepsinů, které štěpí bílkoviny, se v žaludeční šťávě nacházejí i enzymy, které se však vyskytují v malém množství, jedná se o žaludeční lipázu, žaludeční amylázu a želatinázu.
Výdej tráveniny do dvanáctníku (duodena) je poměrně složitě řízen. Jednoduše řečeno, jde o to, aby se do dvanáctníku nedostávalo množství tráveniny, kterou by střevo nestačilo zpracovat. Mezi žaludkem a dvanáctníkem existuje také zpětná vazba, která zajistí zpomalení peristaltiky v žaludku, jestliže je v trávenině mnoho tuků (žluč by je nestačila zpracovat) nebo mnoho živin.
Tenké střevo
V tenkém střevě, které se anatomicky rozděluje na tři části (dvanáctník, lačník, kyčelník), se odehrává konečné zpracování přijaté potravy. Vlivem trávicích enzymů střevní a pankreatické šťávy se živiny (sacharidy, bílkoviny, tuky) zcela rozkládají na nejjednodušší složky (tomuto procesu se říká trávení), které jsou transportovány do krve (tj. vstřebávání). Bílkoviny jsou rozštěpeny na jednotlivé aminokyseliny, sacharidy na monosacharidy (glukóza, fruktóza apod.) a lipidy (tuky) na glycerol a mastné kyseliny. Po příjmu potravy, především takové, která obsahuje tuk, se do střeva vyloučí žluč a v ní přítomné žlučové kyseliny se uplatní při trávení a vstřebávání tuků.
Střevní obsah se tenkým střevem pohybuje rychlostí 1 cm za minutu. To znamená, že cesta tráveniny tenkým střevem trvá 3 – 8 hodin.
Tlusté střevo
Do tlustého střeva prochází trávenina čtyři centimetry dlouhou ileocékální chlopní, která brání překotnému vyprazdňování tenkého střeva a současně návratu tráveniny. Přechod nestrávených částic od chlopně po konečník trvá obvykle 2 – 3 dny. Rychlost průchodu je dána především složením potravy. Strava bohatá na vlákninu, tedy potraviny, jako jsou ovoce, zelenina, luštěniny a celozrnné obiloviny prochází trávicím traktem rychleji (má kratší dobu průchodu), nutí člověka k častějšímu vyprazdňování a stolice jsou většinou objemnější a měkčí. U afrických vesničanů, kde vláknina tvoří převážnou část objemu potravy, je průchod jen okolo 36 hodin.
V tlustém střevě se už netvoří trávicí šťáva. Hlavní funkcí je vstřebávání iontů a vody, skladování zbytků tráveniny, tvorba a vylučování formované stolice. Kromě toho je tlusté střevo osídleno bakteriemi, které jsou schopné štěpit část rostlinné vlákniny, a jejich činností vzniká vitamin K a některé vitaminy skupiny B. Prostupem tlustým střevem se trávenina postupně zahušťuje vstřebáváním vody a iontů, formuje se ve stolici a prochází do konečníku. Střevní obsah se pohybuje pomalu, rychlostí 5 cm za hodinu. Tlak 2,5 až 5,5 kPa vyvolá pocit nucení na stolici a po zvýšení tlaku na 5,5 – 6,5 kPa dojde k vyprazdňovacímu (defekačnímu) reflexu. V závislosti na charakteru konzumované potravy je hmotnost jedné stolice průměrně 100 – 200 g. Obecně, stolice obsahuje asi 75 % vody a 25 % pevné složky, přičemž uvedený poměr může být značně proměnlivý. Přibližně 2/3 hmotnosti stolice tvoří bakterie.
Sytící schopnost potravin
Během jídla se žaludek roztahuje a nervové receptory snímají objem potravy a tlak na žaludeční stěnu. Zároveň vysílají do mozku signály, které vyvolávají pocit plnosti, a tím se ukončí příjem stravy. Některé potraviny mají větší schopnost vyvolat pocit plnosti (nasycení) než jiné, a tato vlastnost je označována jako "sytící schopnost". Největší sytící schopnost z hlediska procesu sycení ( tzn. během příjmu stravy) vykazují potraviny s vysokým obsahem bílkovin (maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny) a vlákniny (celozrnné pečivo, celozrnné těstoviny, rýže, luštěniny), naopak nízkou sytící schopnost mají tučné potraviny. Tyto však mají největší sytící schopnost mezi jednotlivými jídly.
Zdroj
1. MAHAN, L.K., ESCOTT, S., RAYMOND, J.L. Krause's Food and the Nutrition Care Process. St. Louis: Elsevier, 2012. 1227 p.
2. ROKYTA, R. Fyziologie. Praha: ISV, 2008. 426 s.
3. EUFIC. Sytící schopnost potravin. Potraviny dneška 6/2002.
Autor: js