Ze slovníku plyne, že slovem detoxikace se označuje proces odstraňování toxické látky. Tento proces u živých organizmů je součástí jejich obranného systému. V užším významu a vztaženo k výživě to znamená odstranění toxických látek z organizmu za pomoci úpravy stravy.
Již první nejasnost spočívá ve slově „toxická látka“, které není přesné. Citátem slavného Paracelsa si ukážeme jednu z důležitých toxikologických pouček: „Všechny látky jsou jedy, je to jen dávkou, když nějaká látka přestává být jedem.“ I přes obecné užívání rozdělení látek na jedovaté a zdraví prospěšné, je třeba zmínit, že toto dělení není správné. Mnohem vhodnější je dělit cizorodé látky vstupující do našeho těla podle míry toxicity od prakticky netoxických látek, přes málo toxické až k silně toxickým či dokonce supertoxickým. Zařazení látek do těchto skupin bude záviset na dávce, která vyvolává poškození organizmu či jeho smrt. Doplňme, že slovem jed označujeme látku, která v již malém množství může v organizmu vyvolat poškození či dokonce smrt. A slovem toxin pak míníme jed přírodního původu (příkladem mohou být toxiny v potravinách produkované některými bakteriemi).
Druhou mylnou představou je, že toxické látky v potravinách pocházejí pouze z činnosti člověka (jsou pouze syntetického původu). Přirozeně se vyskytující látky schopné poškozovat zdraví člověka však nacházíme jak u rostlin, živočichů, tak i u bakterií. Mezi vybrané příklady můžeme zařadit:
• Alkaloidy (morfin v máku, nikotin v tabáku, atropin v rulíku, solanin v bramborách, tomatin v rajčeti, aj.)
• Kyanogenní aminoglykosidy (amygdalin v mandlích)
• Srdeční glykosidy (digoxin a digitoxin v náprstníku)
• Kvarterní amoniové soli (muskarin a ibotenová kyselina v muchomůrce červené)
• Peptidy (amanitin v muchomůrce zelené)
• Furokumariny (psoralen v petrželi)
• Diterpeny (acetylandromedol v rododendronu, paclitaxel v tisu)
• Aflatoxiny (aflatoxin B1 v plísni Aspergillus flavus)
Jak je vidět rozmanitost i rozšíření jsou velmi široké. Nejenom přirozeně se vyskytující látky mohou mít přímý negativní dopad na organizmus, ale vliv mohou mít i další procesy. Je třeba zohlednit potenciální přeměny v potravinách, např. vlivem bakterií. Podobu a obsah toxických látek nám mohou významně ovlivnit také kuchyňské úpravy. V neposlední řadě bude mít vliv i střevní mikroflóra a její složení, vzájemné působení toxických látek a látek v potravinách, zdravotní stav organizmu, stav jeho ochranných mechanizmů a příjem látek s ochranným účinkem. Jak je patrné, rozhodně neplatí, že vše z přírody je zdravé.
Detoxikace látek z lidského organizmu je součástí přirozené biologické ochrany. Věda zabývající se osudem cizorodých látek v organizmu se jmenuje toxokinetika. Ta zkoumá osud jednotlivých cizorodých látek, jejich vstřebání, distribuci, přeměnu i vyloučení. Identifikací látky a znalostí jejího chování v organizmu lze navrhnout vhodná nápravná řešení mířící k navrácení zdraví, která mohou spočívat v podpoře vyloučení toxické látky nebo v podání antidota (laicky označované jako protijed).
Kořeny detoxikace, která je spojována s výživou a se zdravým životním stylem, můžeme nalézt již ve starém Egyptě či řeckých pramenech. Tato představa je také nepřesně spojována s dobou půstu, ať již tradičně u nás s obdobím končící zimy a nastupujícího jara, nebo s různou podobou půstů v zahraničí. Nepřesnost tohoto spojení často vysvětlovaného zamořením toxiny po zimním spánku těla bohužel nezohledňuje proměnu společnosti, jejíž chování těžko můžeme srovnávat se životem před 200 a více lety. Tím nijak není snižován význam postních období, která v době, kdy bojujeme s epidemií obezity, mohou nacházet své místo ve společnosti. Spojovat však půst s detoxikací není přesné. Dnešní představa o významu detoxikace je založena na zbytnosti mnohých látek v potravinách (konzervanty, barviva a další přídatné látky) a na budování strachu o jejich údajném negativním vlivu na lidské zdraví.
Detoxikační diety se vzájemně odlišují, ale často snižují energetický příjem, posilují pitný režim a zvyšují příjem vlákniny. Jedním z uvažovaných mechanizmů je podpora odbourávání tuků v těle. Tím by mělo docházet k uvolňování toxických látek v tukové tkáni uložených a k jejich vyloučení z těla. Pitný režim by měl tyto procesy podporovat difúzí (proces, během kterého jsou částice jedné látky rozptylovány v rozpouštědle) ve střevech a vyšší příjem vlákniny by měl dále podpořit vylučování látek uložených v tlustém střevě. Ze stejného důvodu se někdy popisují laxativní kúry (projímadlem) s cílem očištění střevní sliznice. Na trhu lze nalézt také mnoho doplňků stravy slibujících očištění od záplavy toxinů v našich tělech, čímž bude zajištěna podpora krevního oběhu, snížení bolestí a znovunalezení celkové energie. Zvláštním případem jsou detoxikační náplasti, jejichž účinek je popisován na základě osmózy (prolínání rozpouštědla ze zředěnějšího roztoku do roztoku koncentrovanějšího přes polopropustnou membránu). Popisován je přestup toxických látek do sáčku a jejich hromadění v něm. Úskalí vysvětlení tohoto mechanizmu spočívá v nemožnosti prostoupit složitějších látek pokožkou. Kůže není typický detoxikační orgán, je složitá a zejména na chodidlech, kam se náplasti aplikují, je velmi silná. K vylučování toxických látek kůží dochází málo a jedná se o konkrétní specifické látky.
Rizika těchto očistných režimů a detoxikačních diet spočívají v několika bodech. Zaprvé může docházet k podpoře nedostatku některých vitaminů a minerálních látek. K tomu nemusí docházet, pokud je tento režim pouze po omezenou dobu. Druhé riziko se skrývá v potenciálním zamaskování klinických příznaků některých onemocnění a oddálení jeho diagnostikování lékařem. Třetí výtka míří k samotným doplňkům stravy, které mohou být zdrojem nevhodných látek pro naše zdraví, a protože nejsou doplňky stravy klinicky testovány, o jejich účincích toho často mnoho nevíme. Největší kritika však spočívá v samotném principu. Autoři doporučující detoxikační diety často hovoří obecným jazykem, neidentifikují jednotlivé toxické látky, popisují neexistující látky, není známá koncentrace popisovaných látek v organizmu a není jasné, zda se jedná o akutní či chronickou otravu. U většiny zdrojů doporučující tyto diety lze velmi obtížně odhadnout, jakou část eliminačních procesů je třeba podpořit. Autoři často přehlížejí ochranné mechanizmy lidského těla, přehlížejí známé fyziologické procesy, odkazují se na nedohledatelné studie nebo odkazují na jednotlivé případy pozitivního výsledku takové léčby.
Detoxikace má své nezastupitelné místo, protože je to proces ochranný, často napravující lidské zdraví či zachraňující lidské životy. Pokud umíme definovat důvody, umíme pojmenovat látky k detoxikaci a známe jejich chování v lidském organizmu, lze o detoxikačních postupech hovořit. Detoxikaci nelze vysvětlovat pouze na základě postupů odkazujících se na historickou zkušenost, na základě obsahu přírodních látek s blahodárnými účinky a na základě nejasných studií. Detoxikace je velmi významný proces lidského těla a měli bychom ho jako ostatní fyziologické procesy zkoumat s cílem poznání a využití v medicíně. Když budete příště kdekoli číst nějaký článek o detoxikaci, zamyslete se, zda vám předkládá úplné, objektivní a dohledatelné informace.
Autor: tp
Použitá literatura:
Linhart, I. Toxikologie. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2012. 376 s. ISBN-13: 978-80-7080-806-1
Lüllmann, H, Mohr, K., Wehling, M. Farmakologie a toxikologie. Praha: Grada Publishing, 2004. 728 s. ISBN 80-247-0836-1.
Turek, B., Hrubý, S., Černá, M. Nutriční toxikologie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. 123 s. ISBN 80-7013-177-2.