Jednou z látek, které se na přelomu tisíciletí dostaly do popředí zájmu mnoha odborníků v medicíně, výživě a příbuzných oborech, je resveratrol. Resveratrol patří mezi tzv. biologicky aktivní látky, tedy širokou skupinu látek přirozeně se vyskytujících v rostlinách, ve kterých plní rozličné funkce. Obsah resveratrolu byl zatím prokázán u více než sedmi desítek různých druhů rostlin.
Předpokládá se, že je rostlinami tvořen jako reakce na různé stresové faktory (UV záření, mechanické poškození, působení patogenů). Čím si tato na první pohled nenápadná látka získala pozornost vědců po celém světě?
Odpověď můžeme hledat v chemické struktuře resveratrolu, která mu propůjčuje účinky antioxidační, protizánětlivé, protinádorové a v neposlední řadě také možnosti ovlivnit různé procesy v organismu, které souvisejí se snížením rizika vzniku nemocí srdce a cév nebo diabetu 2. typu. Mezi významné zdroje resveratrolu v lidské výživě se řadí růžičková kapusta (2,6 mg/kg), červené zelí (2,4 mg/kg), arašídy (1,9 mg/kg), brokolice (1,8 mg/kg) nebo červená řepa (1,8 mg/kg). Zdaleka nejvýznamnější plodinou, díky které se resveratrol mohl dostat do povědomí i určité části laické veřejnosti, je však vinná réva, respektive červené (2–6 mg/l) a bílé víno (0,2–0,6 mg/l). Výsledky epidemiologických studií totiž vedly jejich autory k formulaci tzv. francouzského paradoxu, který tvrdí, že ačkoliv mají Francouzi a obecně středomořské národy ve své stravě poměrně vysoký příjem nasycených tuků, který se dává do souvislosti se zvýšeným rizikem rozvoje kardiovaskulárních chorob, předpokládaný výskyt těchto onemocnění je z nějakého důvodu v této oblasti relativně nízký. Jedním z možných vysvětlení byl právě příjem resveratrolu prostřednictvím vína, jehož konzumace se ve Francii řadí k nejvyšším na světě. Pro potvrzení či vyvrácení této hypotézy byly provedeny další studie, které použily jak lidské dobrovolníky, tak i laboratorní zvířata. Tyto studie ale dospěly k poměrně jednoznačným závěrům, že množství resveratrolu (desetiny až jednotky mg/den) obsažené v běžně konzumovaném množství potravin nebo nápojů není schopné navodit předpokládané účinky, které byly dříve pozorovány při podávání velmi vysokých dávek (stovky mg resveratrolu/den) této látky laboratorním zvířatům. Příjem resveratrolu tedy s největší pravděpodobností není zodpovědný za tzv. francouzský paradox. Co si z těchto informací může odnést běžný spotřebitel jako doporučení pro své stravování? Má tedy vůbec smysl zařazovat potraviny s obsahem resveratrolu do svého jídelníčku?
I přesto, že účinky resveratrolu v běžně přijímaném množství sami o sobě nejsou schopny vyvolat výše zmíněné účinky, neměli bychom zapomenout na to, že protektivní účinky některých potravin mohou být dány celou paletou různých biologicky aktivních látek, jejichž prospěšnost a předpokládané pozitivní působení se může navzájem podporovat. Potraviny jako červené zelí, brokolice, červená řepa nebo vinná réva jsou toho více než dobrým příkladem. Proto se může konzumace těchto potravin nejen doporučit, ale i skutečně zařadit do jídelníčku - především jeho zeleninové zdroje.
Petr Loskot ( pelo)
Zdroje:
Catalgol B, Batirel S, Taga Y, Ozer NK. Resveratrol: French Paradox Revisited. Front Pharmacol. 2012;3.doi:10.3389/fphar.2012.00141. Dolinsky VW, Jones KE, Sidhu RS, et al. Improvements in skeletal muscle strength and cardiac function induced by resveratrol during exercise training contribute to enhanced exercise performance in rats. J Physiol. 2012;3(11):2783-2799. doi:10.1113/jphysiol.2012.230490. Šmidrkal J, Filip V, Melzoch K, Hanzlíková I, Buckiová D, Křísa B. Resveratrol. Chem Listy. 2000;95(10):602–609.