Low-carb diet (nízkosacharidový způsob stravování) získává v poslední době na oblíbenosti a mnozí lidé nekriticky přecházejí na tento způsob stravování ve snaze celkově zlepšit svůj zdravotní stav. Přitom prvního zastánce LCD Williama Bantinga najdeme již v roce 1869. O jeho největší popularizaci se zasloužil Dr. Atkins, který nikdy v žádném recenzovaném časopise nepublikoval o účinnosti a bezpečnosti tohoto způsobu stravování.
Je nízkosacharidový způsob stravování opravdu zdravější, bezpečný a účinný?
V prvé řadě je třeba definovat nízkosacharidový způsob stravování a hned nastává určitý problém. Názory odborníků se v pohledu na definici „nízkosacharidový“ totiž značně rozcházejí.
- Podle amerických výživových doporučení by se nízkosacharidový způsob stravování mohl široce definovat příjmem energie ze sacharidů pod 45 % celkového příjmu energie.
- Přísnější definice nízkosacharidového stravování snižuje tuto hranici příjmu sacharidů pod 20 % z celkového energetického příjmu.
- Pokud bychom tento způsob stravování chtěli definovat množstvím přijímaných sacharidů, pak by to mohlo být podle různého stupně omezení v rozmezí od 20 – 130 g sacharidů za den.
V praxi pak tuky představují nejvyšší podíl přijímané energie. Nízkosacharidový způsob stravování je založen na konzumaci potravin živočišného původu s vyšším obsahem tuku jako je tučné maso, mléčné výrobky a vejce, které jsou zároveň zdrojem kvalitních bílkovin. Dále se konzumují ořechy a semena, avokádo a rostlinné oleje, z nichž je nejčastěji doporučován olej olivový. Podle některých zastánců však ani kvalitní rostlinné oleje (olivový, řepkový) nejsou při LCD žádoucí.
Sacharidy jsou konzumovány především prostřednictvím zeleniny, dále je dovoleno ovoce s nízkým obsahem sacharidů, případně podle potřeby menší množství celozrnných potravin s nízkým glykemickým indexem. Vyřazovány jsou naopak bohaté zdroje sacharidů jako obiloviny, luštěniny, ovoce, průmyslově zpracované potraviny a potraviny s přidaným cukrem.
Důvodů, proč si tento způsob stravování získává na oblibě, je několik, i když jejich pravdivost není vědecky potvrzena. Tím nejčastějším je domnělá vyšší účinnost při snaze o hubnutí ve srovnání s klasickým stravováním postaveném na příjmu energie ze sacharidů. Při redukci hmotnosti je však tím hlavním určujícím faktorem energetický deficit, hlavní zdroj energie ve stravě (sacharidy vs. tuky) je již druhořadým faktorem. Podobná tvrzení se objevují i o úspěšnější dietní léčbě diabetu 2. typu nebo lepším výkonu ve sportu při dodržování nízkosacharidového způsobu stravování. V krátkodobých studiích se tento způsob poněkud lépe osvědčil k redukci hmotnosti a pro snížení hladiny triacyglycerolů než strava s nízkým obsahem tuku. Avšak neovlivnil hladiny glukózy a cholesterolu v krvi a krevní tlak.
Velké rozpory panují v otázce přijímaných tuků z hlediska zastoupení nasycených mastných kyselin. Pro nízkosacharidové diety bývá typické, že příjem nasycených mastných kyselin značně převyšuje jejich doporučený příjem do 10 % z celkového energetického příjmu. Nasycené mastné kyseliny zvyšují celkový i rizikový LDL cholesterol, který zvyšuje riziko chorob srdce a cév. Zvýšení LDL cholesterolu při dodržování této diety potvrzují i souhrnné práce, které se věnují této problematice.
Dalším faktorem, který je třeba mít na vědomí, je deficit některých vitaminů, minerálních látek a stopových prvků, který by mohl být způsoben vyřazením obilovin, luštěnin a ovoce z našeho jídelníčku bez adekvátní náhrady. Jsou to právě tyto potraviny, které jsou důležitým zdrojem vitaminů B a C, případně biologicky aktivních látek rostlinného původu bohaté na antioxidanty a látky s antimutagenním účinkem.
Podle současného poznání tedy rozhodně nelze tvrdit, že nízkosacharidový způsob stravování by byl zdravější než tradiční způsob stravování postavený na příjmu sacharidů jako hlavním zdroji energie ve stravě, který je typický pro náš středoevropský region.
Není dostatek důkazů o prospěšnosti stravování se tímto způsobem. V prvé řadě je značná nejednotnost v definicích LCD. Dále chybí studie, které by sledovaly dlouhodobý dopad tohoto způsobu stravování. Problémem je i nedůsledné a náročné dodržování stravy s nízkým obsahem sacharidů pacientem či zdravým člověkem.
Petr Loskot (PeLO)
Literatura:
Mansoor, N., Vinknes, K.J., Veierød, M.B. & Retterstøl, K. (2016) Effects of low-carbohydrate diets v. low-fat diets on body weight and cardiovascular risk factors: a meta-analysis of randomised controlled trials. The British Journal of Nutrition. [Online] 115 (3), 466–479. Available from: doi:10.1017/S0007114515004699.
Snorgaard, O., Poulsen, G.M., Andersen, H.K. & Astrup, A. (2017) Systematic review and meta-analysis of dietary carbohydrate restriction in patients with type 2 diabetes. BMJ Open Diabetes Research and Care. [Online] 5 (1), e000354. Available from: doi:10.1136/bmjdrc-2016-000354 [Accessed: 7 November 2018].
Westman, E., Feinman, R., Mavropoulos, J., Vernon, M., et al. (2007) Low-carbohydrate nutrition and metabolism. The American Journal of Clinical Nutrition. [Online] 86 (2), 276–284. Available from: http://ajcn.nutrition.org/content/86/2/276 [Accessed: 19 March 2014].
Fields, H., Ruddy, B., Wallace, M.R., Shah, A., Millstine, D.H. (2016) Are low-carbohydrate diets safe and effective ? The Journal of the American Osteopathic Association.116 (12),788-793.