O onemocněních z potravin, která jsou vyvolaná červy, a o tom, jak se proti nim můžeme chránit.
Parazité jsou organismy, které celý svůj život nebo jeho část cizopasí v těle jiného organismu (hostitele nebo mezihostitele), kterých mohou za svůj život vystřídat i několik. V těle hostitele najdou parazité potravu potřebnou ke svému růstu a množení. Každý biologický druh má svého parazita, lidi nevyjímaje.
Onemocnění vyvolané tasemnicemi (teniázy)
Tasemnice patří do kmene ploštěnci, což jsou červi s plochým tělem složeným z hlavičky a velkého počtu oddělitelných článků, z nichž každý obsahuje vajíčka a kompletní rozmnožovací ústrojí.
Tasemnice potřebují před napadením člověka část svého vývoje prodělat v těle jiného živočicha, například v krávě nebo praseti (mezihostitel). Do nich se dostanou ve formě vajíček z kontaminované půdy, vody či potravy. Následně se z vajíček vyvinou larvy, které se usadí ve svalech, opouzdří se a vzniknou tzv. boubele (cysty). Ve svalech hospodářských zvířat přežívají tasemnice i po jejich porážce.
Člověk se většinou nakazí konzumací syrového nebo špatně tepelně upraveného hovězího či vepřového masa obsahujícího boubele tasemnic (boubele nesnášejí vysoké teploty). Po konzumaci nakaženého masa se boubel zbaví obalu a mladá tasemnice se díky přísavkám či háčkům na hlavičce zachytí ve stěně tenkého střeva, kde se živí střevním obsahem a roste do délky. Na pobyt ve střevě jsou tasemnice vybaveny, proti účinkům trávicích šťáv je chrání obal. Přitom dokáží celým povrchem svého těla vstřebávat živiny z okolní tráveniny. Zralé články postupně odcházejí se stolicí, kontaminují odpadní vody a při hnojení odpadními vodami následně kontaminují i půdu, čímž dochází ke koloběhu tasemnic v přírodě.
Inkubační doba (období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoci) se pohybuje v týdnech, u tasemnice bezbranné a dlouhočlenné 8–14 týdnů.
Projevy napadení tasemnicí nemusí být viditelné ihned. Jediným zjevným projevem tasemnice často bývá pouze přítomnost odloučených článků ve stolici a v okolí řitního otvoru.
Hlavní zásadou prevence nákazy tasemnicí je dostatečná tepelná úprava masa. Tuto zásadu je obzvlášť důležité dodržovat v krajinách Afriky a Jižní a Střední Ameriky, kde bývá tasemnice zcela běžná nákaza. Ke zvýšení bezpečnosti a výraznému snížení výskytu tasemnic v České republice přispěla plošná veterinární kontrola při zpracování masa. Díky tomu se u nás onemocnění vyskytuje jen ojediněle.
Tasemnice bezbranná (Taenia saginata, hovězí) dorůstá délky 4 až 9 metrů a na hlavičku navazuje až tisíc jednotlivých oddělitelných článků, které jsou pohyblivé, a proto mohou způsobit i ucpání střeva či žlučových cest. Zdrojem nákazy člověka je hovězí dobytek, z člověka na člověka se nákaza nepřenáší. Onemocnění se projevuje zejména břišními obtížemi (bolesti v nadbřišku, průjem nebo zácpa, nápadné hubnutí).
Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium, vepřová, prasečí) dorůstá délky asi 2 až 3 metry, hlavička je vybavena háčky a články, na rozdíl od tasemnice bezbranné nejsou pohyblivé. Zdrojem nákazy člověka je vepř, přenos z člověka na člověka je také možný. Napadení organismu se projevuje dvěma způsoby: střevní forma vzniká po požití boubelí a nebývá nijak závažná. Naproti tomu pozřením vajíček dochází k tvorbě boubelí v různých tkáních, (plíce, srdce, podkoží, svaly, mozek….), proto se druhý typ projevů nazývá tkáňová forma. Závažnost projevů pak závisí na lokalizaci boubele – bolesti svalů, celková slabost, horečka, křeče, poruchy zraku, psychické poruchy, epilepsie. Boubel umístěná v mozku může způsobit i úmrtí..
Teniázy se léčí speciálními léky nazývanými antihelmintika. Preparáty obvykle usmrtí tasemnici, poruší její ochranné mechanismy a vystaví ji působení trávicích šťáv. Postupně dojde k rozložení parazita nebo jeho vyloučení ze střeva. Úspěšnost léčby je vhodné zkontrolovat mikrobiologickým vyšetřením stolice v odstupu několika měsíců.
Onemocnění vyvolané svalovci (trichinelóza)
Svalovec stočený (Trichinella spiralis) patří spolu se škrkavkou a roupem do kmene hlístic. Onemocnění způsobené larvami těchto červů se nazývá trichinelóza.
V minulosti byl pokládán za původce onemocnění pouze jeden druh – svalovec stočený. Dnes je již popsáno celkem 7 druhů svalovců. Je známo více než 150 vnímavých druhů zvířat, u kterých byla zjištěna přítomnost svalovců (trichinel).
Hlavním hostitelem svalovce jsou prasata. Člověk se většinou nakazí konzumací syrového nebo špatně tepelně upraveného masa, v našich podmínkách nejčastěji vepřového či z divočáka, které obsahuje larvy svalovce. Larvy se dostanou do tenkého střeva, kde asi 3 dny po požití dozrají v dospělé jedince. Dospělé samičky se pak zavrtávají do sliznice střeva, kde kladou larvičky, které putují krevním oběhem do svalů (např. hrudní svaly, jazyk, hrtan, brániční pilíře). Ve svalech se během tří týdnů larva stočí, opouzdří a po 6–18 měsících pouzdro zvápenatí. V tomto stadiu jsou larvy schopné přežívat i více jak 20 let. Onemocnění se nepřenáší z člověka na člověka.
Trichinelóza je velmi bolestivé onemocnění a projeví se, až když larvy začnou cestovat po těle a opouzdřovat se. Zpravidla začíná nespecifickými příznaky (bolesti svalů, hlavy, otok víček, nechutenství, únava, horečka), postupně se přidávají různé komplikace, bolesti očí, dýchací potíže až bezvědomí.
K léčbě se používají antihelmintika, která jsou aplikována společně s glukokortikosteroidy.
Jak se můžeme před těmito onemocněními chránit?
Největší význam mají preventivní hygienická opatření:
- Vepřové, hovězí i další druhy masa konzumovat pouze dobře tepelně upravené, k rizikovým potravinám patří například syrové hovězí maso (tatarský biftek),
- pokud si již nemůžeme tatarský biftek odpustit, doporučuje se naškrabané maso pro jeho přípravu zmrazit (alespoň na 24 hodin při -20 °C),
- dodržovat obecné zásady osobní hygieny,
- konzumovat pouze maso z veterinárně kontrolovaných zdrojů, pozor na neprověřené maso,
- nepoužívat odpadní vody a fekálie ke hnojení.
Použitá literatura:
Provazník, K., Manuál prevence v lékařské praxi, souborné vydání, SZÚ Praha, 1998, s. 468-469.
Teniáza, Informační centrum bezpečnosti potravin ÚZPI Praha