O kaki, liči, lokvátu, láhevníku a dalších zajímavých druzích ovoce –odkud jsou, jak vypadají, jak chutnají, jak se připravují.
Granátové jablko (Marhaník granátový – Punica granatum) 
Původ: Pochází z Persie, pěstuje se v tropech a subtropech.
Vzhled: Granátová jablka jsou ve zralém stavu hnědožlutá, místy dočervena, mají velmi tuhou kožovitou slupku a velikost asi 9 cm. Na spodní straně je kalich ve tvaru korunky. Dužina je středně až tmavě červená a obsahuje hodně semínek.
Jak se jí, jak chutná: Ideální způsob konzumace je za syrova – rozkrojit jablko a lžičkou vybírat dužinu se semeny. Dužina je šťavnatá a sladkokyselá, někoho může odradit právě velké množství semínek.
Zajímavosti: Pro velké množství semínek bylo granátové jablko považováno za symbol plodnosti a ve starověkém Egyptě a antickém Řecku strom uctívali jako posvátný. Šťáva z granátových jablek se nazývá grenadina a používá se jako přísada do míchaných koktejlů – nealko i alkoholických.
Recept: Pstruh na rožni s granátovou omáčkou: na 4 porce: 4 pstruzi, mletý pepř, sůl, 2 lžíce másla, 2 granátová jablka, zelená nať. Pstruhy osolíme, opepříme a napíchneme na jehly. Opečeme na rožni nebo grilu, při pečení potíráme máslem. Upečené podáváme polité šťávou z granátových jablek, posypané zelenou natí a ideální přílohou jsou vařené brambory.
Kaki (Sharon, Kaki Churma, Tomel japonský – Diospyros kaki)
Původ: Čína a Japonsko, dnes se pěstuje v subtropech celého světa.
Vzhled: Plody mají velikost podobnou rajčatům, hladkou slupku, barva podle zralosti od světle žlutooranžové až po oranžově červenou. Zralá dužina je hodně měkká a rosolovitá.
Jak se jí, jak chutná: Kaki chutná nejlépe hodně zralé – na pohmat je měkčí a to může vést k omylu, že je již přezrálé nebo poškozené. Můžete jíst lžičkou jen dužinu nebo celý plod i se slupkou. Chutná opravdu báječně – má sladkou, osvěžující chuť, připomíná směs meruňky, broskve, možná trochu i hrušky. Jeden z nejlahodnějších druhů ovoce.
Zajímavosti: Jsou to plody ebenovníku. Některé odrůdy obsahují tanin, a proto mají svíravou chuť, pokud nejsou úplně zralé.
Recept: Sýrový salát s kaki: 4 porce – 300g ementálu, 3 kaki, šťáva z 1 citronu. Kaki příčně překrojíme, oloupeme, odstraníme semena (odrůdy, které jsou u nás k dostání, většinou semena nemají), dužinu nakrájíme na kostky. Smícháme se sýrem, nakrájeným na malé kostičky, zakapeme citronem, promícháme.
Karambola (Averrhoa carambola)
Původ: Malajsie. Dnes se pěstuje v Kalifornii, jižním Pacifiku, Indii, Africe, Střední a Jižní Americe.
Vzhled: Plody karamboly mají hvězdicovitý průřez, barva může být od světle zelené přes světle žlutou až do zlatožluté.
Jak se jí, jak chutná: Konzumuje se celý plod v čerstvém stavu. Dužina je křupavá a šťavnatá, podle druhu může mít velmi kyselou, sladkokyselou až sladkou chuť, je osvěžující. Voní po jasmínu. Přidává se do salátů, jako ozdoba na poháry, míchané nápoje. Hodí se také do exotických pokrmů z ryb.
Zajímavosti: Karambole se také říká malajská hvězdice. Šťáva z karamboly je výborná na čištění mosazi.
Recept: Tvarohová miska s karambolou: 4 porce – 250g polotučného měkkého tvarohu, ½ dl mléka, 1 vanilkový cukr, vinný hrozen, pomeranč, 3 karamboly, jablko, hruška, citronová šťáva, ořechy. Tvaroh utřeme s mlékem a vanilkovým cukrem. Rozdělíme do 4 misek. Ovoce nakrájíme na kolečka a měsíčky, hrozen rozebereme na kuličky a naaranžujeme do misek. Pokapeme citronovou šťávou, posypeme ořechy, můžeme přidat čokoládovou rýži.
Láhevník (Čerimoja, Annona cherimola)
Původ: Ekvádor, Peru – dnes se pěstuje i v Africe, Izraeli, Španělsku.
Vzhled: Plod má tvar jahody a velikost kolem 20cm. Slupka je kožovitá, hnědá až zelená, struktura připomíná šupiny. Slupka se nejí. V 1 plodu je 30–40 velkých černých semen. Dužina má barvu slonové kosti.
Jak se jí, jak chutná: Nejlépe chutná syrový, dužina se vyjídá lžičkou. Pozor na semena – ve větším množství mohou být jedovatá! Dužina je sladká, lehce pikantní. Chuťově připomíná smetanové karamely.
Zajímavosti: Láhevník znali už Inkové – jméno, které mu dali, znamená „studená semena“.
Liči čínské (Litchi chinensis)
Původ: Čína. Pěstuje se v Asii, Oceánii, jižní Africe, na Floridě.
Vzhled: Plody liči jsou ořechovité, zakulacené až oválné, velké asi 3-4cm. Slupka má červenohnědou barvu, je drsná a bradavčitá, poměrně křehká, takže se dá stisknutím rozloupnout. Uvnitř je bílý měkký semeník a v něm jedno velké tmavohnědé semeno.
Jak se jí, jak chutná: Jí se semeník, buď čerstvý, nebo ve formě kompotů, používá se také na výrobu šťávy. Liči má sladkou chuť, je šťavnaté a jemné, může připomínat kompotované mandarinky. Sklízí se zralé, a proto se musí brzy po nákupu zkonzumovat, rychle se kazí.U přezrálých plodů je dužina (semeník) hnědá a povidlovitá. Správně zralé liči má dužinu barvy bílé, slonové kosti, dužina je kompaktní a dá se dobe vyloupnout i vypeckovat.
Zajímavosti: Liči se v Číně kultivuje už přes 2000 let a Číňané ho označují za „dárce životní radosti“. V Asii se jí liči také sušené, podobně jako u nás rozinky.
Limetka (Citroník limeta – citrus aurantifolia)
Původ: Pochází z východní Asie, pěstuje se hlavně ve Střední Americe, Brazílii a na Floridě.
Vzhled: Limety se podobají citronům, jsou jen menší a zakulacené. Kůra je světle až tmavě zelená, dužina světle zelená, šťavnatá, s malým množstvím jader.
Jak se jí, jak chutná: Kůra, pokud není chemicky ošetřená, se strouhaná přidává do moučníků. Dužina se jí podobně jako citron. Limetky mají velmi intenzivní chuť, a proto se často používají například na ochucování nápojů.
Zajímavosti: Limety sloužily ve středověku námořníkům jako prostředek proti kurdějím. Odtud získaly přezdívku „Limey“ a později své jméno.
Lokvát (japonská mišpule, Eriobotrya japonica)
Původ: Čína. Postupně se mišpule kultivovala v Číně, Japonsku, Indii, dnes se pěstuje v celém Středomoří a v jiných subtropech.
Vzhled: Je to malvice (jako jablko), má kulovitý až hruškovitý tvar a velikost kolem 5 cm. Na jednom konci jsou zbytky kalichu. Slupka i dužina jsou žlutooranžové a uvnitř dužiny jsou 2–3 tmavohnědé oříšky.
Jak se jí, jak chutná: Jí se syrová nebo ve formě kompotů či džusů, bez slupky (je tuhá a má svíravou chuť). Dužina je křupavá, šťavnatá a sladkokyselá.
Zajímavosti: I přesto, že se jim česky říká japonská mišpule, nejsou z Japonska, ale z Číny a s pravou mišpulí nemají nic společného. Někdy se na ovoci můžou objevit fialové skvrny.
Mango (mangovník indický – Magnifera indica)
Původ: Jak název napovídá, pochází z Indie a Barmy. Pěstuje se v mnoha tropických zemích.
Vzhled: Mango je oválné nebo ledvinovité, podle zralosti má zelenou, zelenožlutou, oranžovou až červenofialovou barvu. Slupka je voskovitá. Uvnit je žlutooranžová dužina a uprostřed ní je velké ploché semeno v dřevnatém obalu. Obal semena se špatně odděluje od dužniny.
Jak se jí, jak chutná: Jí se pouze dužina, slupka je nejedlá. Dužina manga je velmi aromatická, sladká a šťavnatá, směrem k jádru je vláknitější. Aby bylo opravdu chutné, mělo by být mango na dotyk již mírně měkké. Používá se do ovocných salátů, pohárů, džemů, na ochucení džusů, mléčných výrobků, míchaných nápojů.
Zajímavosti: Mango má více než 1000 druhů a je to nejdůležitější ovoce tropů. Kultivováno bylo před více než 4000 lety v Indii.
Recept: Řezy z manga v lístkovém těstě: 200g lístkového těsta, 500g zralého manga, 200g Lučiny, 2 vejce, 2 rovné lžíce moučkového cukru, 2 lžičky škrobu, 2 lžíce rumu, 1 balíček vanilkového cukru. Listové těsto rozválíme na kulatý plát, který přendáme na vodou vypláchnutý plech. Mango oloupeme a nakrájíme na plátky, Lučinu smícháme se žloutky, škrobem, rumem a vanilkovým cukrem na hladký krém. Z bílků ušleháme sníh, přidáme moučkový cukr a šleháme do ztuhnutí. Potom sníh smícháme s lučinovým krémem a rozetřeme na těsto. Obložíme plátky manga a pečeme ve středně vyhřáté troubě až je těsto do růžova. Po vychladnutí posypeme cukrem, krájíme na plátky a podáváme.
Maracuja (Mučenka jedlá – Passiflora edulis)
Původ: Brazílie. Dnes se pěstuje ve většině subtropů.
Vzhled: Maracuja má kulaté plody velikosti meruňky s voskovou nebo pergamenovitou slupkou. Slupky mají tmavě fialovou, zelenožlutou nebo oranžovou barvu, uvnitř plodu je spousta semen v rosolovité zelenožluté dužině.
Jak se jí, jak chutná: Jí se semena s dužinou, nejlépe syrová lžičkou nebo se může vysrknout. Chuť je osvěžující, lehce navinulá, vzdáleně připomíná meruňky s hroznovým cukrem. Maracujová šťáva se používá do mléčných výrobků, míchaných nápojů a džusů, dužina i se semeny se hodí do ovocných salátů.
Zajímavosti: Mučenek je více variant – mexická má oranžové hladké plody a šedou dužinu – říká se jí také granadila, jihoamerická je žlutá s voskovitou slupkou, v Keni, Austrálii a Nové Guinei roste tmavě fialová maracuja, která se po sklizni silně scvrkne.
Recept: Pohár s maracujou a malinami: 4 porce – 4 maracuje, 2 bílky, 5 lžic cukru, 250g malin. Maracuje překrojíme, dužinu s jádry prolisujeme. Z bílků ušleháme sníh, přidáme cukr a šleháme do ztuhnutí. Pak smícháme se šťávou z maracují. Do pohárů rozdělíme maliny a doplníme ochuceným sněhem.
Meloun cukrový (Cucumis melo)
Původ: Divoká forma pochází zřejmě z Indie. V 15. století se dostal do Evropy, dnes je jeho pěstování velmi rozšířeno.
Vzhled: Existuje více variant, které jsou rozdílně zbarvené a tvarované. Plody mohou být tmavě zelené se světle zelenými pruhy, s drsnou slupkou, dužina je světle žlutá až do oranžova. Varianta medový meloun má žlutou hladkou kůru, oválný tvar, žlutavě zelenou dužinu. Podobně vypadá meloun ananasový. Meloun kantalupa je kulovitý, žlutozelený, s vroubkovanou nebo bradavičnatou slupkou, dužina bývá žlutooranžová až meruňkově zbarvená.
Jak se jí, jak chutná: Dužina se jí syrová i tepelně upravená ve formě sladkých dezertů nebo také jako příloha k masu. Chuť záleží na variantě – medové melouny mají jemné medové aroma, ananasový meloun má typickou ananasovou vůni. Meloun kantalupa má velmi jemné ovocné aroma.
Zajímavosti: Říká se, že císař Albrecht II. se roku 1439 ujedl cukrovými melouny k smrti. Totéž se stalo roku 1471 papeži Pavlu II. Cukrové melouny jsou prostě k smrti dobré!
Recept: Plněný meloun: Melounu seřízneme temeno, vyjmeme střed se semeny a lžící vykrájíme dužinu. Promícháme s kompotovaným i čerstvým ovocem, ideální jsou vypeckované třešně nebo hroznové víno. Ochutíme cukrem, citronem, směsí naplníme vydlabaný meloun a dáme do chladničky. Před podáváním můžeme přidat zmrzlinu.
Meloun kiwano (Cucumis metuliferus)
Původ: Je to poměrně nový druh, vypěstovaný na Novém Zélandu.
Vzhled: Plody jsou válcovité, žlutohnědé až červené, 10–14cm dlouhé s typickými rohovitými výrůstky. Dužina je zelená, velmi měkká a šťavnatá, má mnoho semen.
Jak se jí, jak chutná: Jí se pouze dužina, vzhledem k měkkosti obvykle lžičkou. Výborný je také do ovocných salátů. Aroma připomíná chuť banánů.
Mochyně peruánská (Physalis peruviana)
Původ: Jižní Amerika. Pěstuje se v Jižní Africe, Keni, Kolumbii a Novém Zélandu.
Vzhled: Má oranžové bobule velikosti třešně, k dostání jsou plody většinou obalené suchými okvětními kalichy.
Jak se jí, jak chutná: Jí se obvykle syrové, chuťově jsou originální, vůně může připomínat rajčata. Jsou sladkokyselé, osvěžující, vynikající.
Zajímavosti: Pozor! Nezralé plody jsou stejně jako zbytek rostliny jedovaté! Zralé jsou v okamžiku, kdy okvětní kalichy uschnou jakoby na papír. Plody jsou citlivé na vlhko a rychle plesniví.
Recept: Arabský salát z mochyně: 6 rajčat, 8 plodů mochyně, 1 cibule, bílý jogurt, čerstvá máta, sůl, pepř, stroužek česneku, mletý koriandr. Rajčata, cibuli a mochyni nakrájíme na plátky, promícháme s jogurtem, osolíme, opepříme, přidáme nasekanou mátu, utřený česnek, špetku koriandru. Vychladíme.
Nashi (čínská hruška, Pyrus Pyrifolia)
Původ: Východní Asie. Pěstuje se na Taiwanu, Novém Zélandu, v Austrálii, Chile.
Vzhled: Nashi je velké asi jako střední jablko, tvarem kulaté nebo hruškovité. Hrušku často připomíná i barva slupky – žlutavá s hnědými tečkami. Dužina je bělavá až žlutavá.
Jak se jí, jak chutná: Jí se jako hruška nebo jablko, nejlepší je vychlazené. Chutná podobně jako hruška, ale je trochu svěžejší a nakyslejší, je šťavnaté, křupavé.
Zajímavosti: Poměrně nízká energetická hodnota, ale i nízký obsah vitaminů.
Papája (Papája melounová – Carica papaya)
Původ: Střední Amerika. Dnes je pěstování rozšířené do všech oblastí tropů a subtropů.
Vzhled: Papáji jsou oválné nebo hruškovité, 10-25cm dlouhé. Slupka bývá v obchodech ještě zelená, při plné zralosti žlutá až oranžově červená. Uvnitř najdete žlutou až růžovou dužinu se spoustou kulatých černých semen, obklopených rosolovitou hmotou.
Jak se jí, jak chutná: Slupka se nejí, stejně jako semena. Nejlepší je papáju rozkrojit a vyjíst dužinu lžičkou. Dozrálá papája je sladká, osvěžující. Struktura dužiny může připomínat žlutý meloun. Po vybrání je možné semena s rosolovitým obalem prolisovat, získáte tím sladkokyselou šťávu.
Zajímavosti: Dužina má hodně vysoký obsah vitaminů, vyšší než citrusy!, a skoro žádné kyseliny. Papája obsahuje enzym papain, který povzbuzuje trávení. U nás prodávaná papája mívá nevýraznou chuť, protože se plody sklízejí nezralé, aby vydržely převoz. Semena se dají používat místo pepře.
Recept: Smetanová zmrzlina s papájou: 1kg papáji, 4 lžíce citronové šťávy, 5 lžic cukru, 1 ½ šálku smetany ke šlehání. Papáju oloupeme a vybereme semena, dužinu rozmixujeme s cukrem a citronovou šťávou. Smetanu ušleháme a smícháme s papájou. Směs mrazíme a každou půlhodinu promícháváme metlou, asi po 2 hodinách je možné podávat.
Použitá literatura:
http://ovoce.smejkalovi.cz/
http://sk2.goo.cz/zdravi_na_dlani/strava/ovoce/
Lehari, G., Colditz, P.: Exotické plody, 1.vydání, Praha, 2002, NS Svoboda, 95s.
Krbová, J.: Exotika na vařečce, 1.vydání, Praha 2001, Nakl. Slovanský dům, 107s.