O tom, proč někteří dospívající a mladí lidé, zejména ženy, trpící cukrovkou, vynechávají dávky inzulínu, které nutně potřebují pro udržení svého zdraví, a jak je to může poškodit.
Co je diabulimie?
Diabulimie je jedna z poruch příjmu potravy, která se v posledních letech stále častěji objevuje u mladých dívek, které trpí cukrovkou 1. typu. Tento typ cukrovky se objevuje již v dětství a vzniká tak, že se obranný systém obrátí proti vlastním buňkám slinivky břišní. Ty pak nejsou schopny vyrábět inzulín - hormon, který odklízí glukózu (krevní cukr) z krve do tkání. Při cukrovce hladina cukru v krvi neomezeně stoupá a bez pravidelných dávek inzulínu by postižený člověk nepřežil.
Jaké jsou zdravotní následky diabulimie?
Osoby s diabulimií vynechávají záměrně některé dávky inzulínu, aby nepřibrali a zůstali štíhlí. Inzulín totiž podporuje nejen přesun glukózy do tkání, ale také ukládání tuku v těle. A pokud je v krvi nedostatek inzulínu, nemůže se cukr dostat z krve do buněk a tělo začíná spalovat vlastní tukové zásoby. To vede k poměrně snadnému a rychlému poklesu tělesné hmotnosti. Ale bohužel také k často nevratnému poškození zdraví.
Diabulimici se snaží vynecháváním dávek inzulínu vyřešit problémy se svým fyzickým vzhledem, ale nakonec musí řešit vážné zdravotní problémy, které si sami způsobili. Mezi mírnější příznaky patří neustálá dehydratace (nedostatek tekutin), únava a podrážděnost. Dlouhodobě svým chováním urychlují vznik závažnějších zdravotních poruch – poškození zraku až slepota, nervové poruchy, srdeční poruchy, selhání ledvin… Velmi závažné případy mohou končit i smrtí.
Jaké jsou možné příčiny diabulimie?
Výskyt poruch příjmu potravy je u pacientů s cukrovkou 1. typu několikanásobně vyšší než u běžné populace. Příčin je zřejmě více než jen touha po pěkném vzhledu a snížení tělesné hmotnosti. Pacienti s cukrovkou se kvůli svému onemocnění mnohem více než jiní zabývají jídlem, stravovacím režimem a svou tělesnou hmotností. Musejí od mládí počítat kalorie a sacharidy v potravinách, omezovat příjem potravy apod., což jsou všechno možné spouštěcí mechanismy poruch potravy. Doba jídla pro ně není časem péče a odpočinku jako pro jiné děti a dospívající, ale je spojená se stresem a rozpory. S konzumací stravy je spojené píchání do prstu a kontrola hladiny cukru v krvi, inzulínové injekce a další podobně nepříjemné činnosti. Nakonec se může inzulín stát nepřítelem, kterému je třeba se vyhýbat. Někdy může pravidelný stravovací režim a další opatření, které je nutné při cukrovce dodržovat, vést u mladých lidí k rebelii a touze po nezávislosti a v tomto smyslu je diabulimie způsob, jak se vymanit z vnější kontroly a získat samostatnost.
Ne však každý rebelující dospívající pacient je diabulimik. Často je velmi těžké zachytit poruchu příjmu potravy v jejím počátku. Je však snazší, i když ne snadné, nemoci předejít než ji léčit již plně rozvinutou se všemi jejími zdravotními následky. Pro diabulimika platí stejné zásady prevence jako pro jiné poruchy příjmu potravy podepřené znalostí nemoci a jejích možných komplikací.
Použitá literatura:
Webové stránky organizace We Are Diabetes (9. 11. 2015).
Klára Picková. Diabetes a poruchy příjmu potravy. Webový portál Moje cukrovka. 2012.
Casa Palmera stuff. Diabulimia: A Diabetic’s Struggle. 2012.