O nežádoucích reakcích na potraviny, jak se projevují a kdo je jimi nejvíce ohrožen.
Co je nesnášenlivost potravin?
Jako nesnášenlivost potravin neboli potravinová intolerance se označuje celá řada reakcí, které mají různý průběh, příčiny i následky. Rozdíl mezi potravinovou alergií a potravinovou intolerancí je v tom, že u potravinové alergie je do reakce zapojen imunitní systém, zatímco u intolerance jde o neimunitní reakci – například poruchu trávení, poruchu látkové přeměny, … Příznaky alergií a nesnášenlivostí potravin jsou často velmi podobné.
Nesnášenlivost způsobují látky, které jsou běžnou součástí potravin (například mléčný cukr, laktóza), nežádoucí reakce se však dostaví jen u člověka, který k ní má předpoklady. Jiným lidem stejná potravina potíže nezpůsobí. Nesnášenlivosti mohou být vrozené, ale mohou se objevit i kdykoli během života.
.
Nesnášenlivost má různé příčiny i podoby
• Problém může být v přeměně látek
Mezi nejčastější příčinu nesnášenlivosti potravin a jejich složek patří nedostatečná činnosti některého z enzymů. Díky této poruše nedokáže nemocný člověk správně strávit nebo přeměnit určitou složku potravy a tato složka pak působí potíže. Problémy mohou být mírné (např. průjmy u nesnášenlivosti mléčného cukru), ale i velmi vážné – mentální postižení u nesnášenlivosti aminokyseliny fenylalaninu. Činnost enzymu může být narušena dočasně – například po zánětu střeva při bakteriálním onemocnění se sníží schopnost vylučování enzymu, který štěpí mléčný cukr. Trvalé poškození funkce enzymu je přítomné například u dědičných metabolických poruch, kdy je porucha již na úrovni genu pro tvorbu enzymu – tak je tomu například u fenylketonurie.
• Pozor na prošlé potraviny
Zvláštním typem intolerance je tzv. „pseudoalergická reakce“ – tu vyvolávají potraviny s obsahem látek, které v těle aktivují podobné pochody, k jakým dochází při alergické reakci. Nebezpečí hrozí zejména po požití zkažené, plesnivé
nebo prošlé potraviny. V nich pomnožené plísně nebo bakterie rozkládají potravinu a vytvářejí nebezpečné látky, které mohou způsobit zdravotní potíže každému, u citlivých jedinců ale mohou způsobit výjimečně až životu nebezpečnou reakci. Potraviny po uplynutí minimální trvanlivosti, ani potraviny se známkami kažení proto nikdy nejezte! Nutné je v takovém případě vyhodit celou potravinu, ne pouze odstranit viditelně poškozenou část – bakteriální nebo plísňové toxické látky se rychle šíří do celé potraviny. Nejrizikovější jsou z tohoto pohledu starší potraviny z ryb, uzenin, sýrů, kvašené potraviny, plísňové sýry a ořechy.
• Nepodceňujte psychiku
Poměrně často se také vyskytují nesnášenlivosti psychické. Nemáme na mysli to, že některou potravinu nemáme rádi. U některých citlivých osob je schopen psychický odpor nebo strach vyvolat skutečné zdravotní potíže po požití. Taková nesnášenlivost může být způsobena náboženskými, kulturními nebo i jen estetickými důvody, někdy stačí i například přečtení článku, který potravinu označí za nevhodnou.
Je riziko nesnášenlivosti u všech lidí stejné nebo je někdo více ohrožen?
Některé potravinové intolerance vznikají během života individuálně, jiné jsou dědičné. Mezi dědičné intolerance patří především ty, které jsou způsobené poruchou tvorby enzymů nebo zvýšenou citlivostí k některým složkám v potravě. Tímto typem intolerance jsou více ohroženi ti, kdo mají mezi příbuznými pacienta s potravinovou intolerancí. Mezi nejčastěji se vyskytující dědičné intolerance patří nesnášenlivost mléčného cukru laktózy, způsobená nedostatkem enzymu laktázy pro jeho rozklad. Zatímco u bělošské populace Severní a Západní Evropy a jejich potomků na americkém kontinentě se laktózová intolerance vyskytuje jen u 3–20 % obyvatel, u černošského obyvatelstva Afriky i Ameriky je to 80–100 %.
U velmi vážných intolerancí, jakými jsou fenylketonurie a další dědičné metabolické poruchy, je proto vždy vyšetřena celá rodina a na přítomnost některých vážných dědičných poruch metabolismu se dokonce testuje každý novorozenec, přestože jsou naštěstí velmi vzácné.
Použitá literatura:
Fuchs, M.: et al: Potravinová alergie a intolerance, 2016, Mladá Fronta, 448s., ISBN 978-80-204-3757-0.
Honzík, T.: Klinické příznaky dědičných metabolických poruch u dětí. Pediatr. praxi, 2011; 12(5): 314–319.
Lee, M.-F., Krasinski, S.D.: Human adult – onset lactase decline: an update, Nutrition Reviews, 56, 1998, č.1, s.1-5.