Přídatné látky v potravinách ("éčka", potravinová aditiva)

O „éčkách“, čili o potravinových aditivech. 

Co jsou přídatné látky v potravinách, jinak také potravinová aditiva či „éčka“?

Přírodní či uměle vyrobené látky, které se záměrně přidávají do potravin, aby nějakým způsobem zlepšily jejich vlastnosti, se nazývají potravinová aditiva či přídatné látky. Jelikož se každá přídatná látka označuje speciálním kódem, který se skládá z velkého tiskacího písmene „E“ a trojmístného nebo čtyřmístného čísla, např. „E200“,  říká se přídatným látkám  lidově „éčka“.

Tento způsob značení přídatných látek se používá i v ostatních státech Evropské unie.

Některé látky záměrně přidávané do potravin se ale za „éčka“ nepovažují, jako například jedlá sůl a cukr.

Příklad: Pro zvýraznění kyselé chuti želatinových bonbonů se používá kyselina citrónová. Na obalu  ji naleznete pod kódem E330.

Proč se „éčka“ do potravin přidávají?

„Éčka“ by měla být do potravin přidávána jen tehdy, když je to z výrobního hlediska nutné.

Do potravin se tyto látky přidávají proto, aby prodloužily jejich trvanlivost, zvýraznily, změnily nebo zlepšily jejich chuť, barvu, vůni, usnadnily zpracování potraviny apod. Vyplývá to z přehledu hlavních kategorií přídatných látek:

• Barviva - dodávají očekávanou barvu.
• Konzervační látky - zamezují rozvoji nežádoucích mikroorganizmů a prodlužují trvanlivost.
• Antioxidanty - zabraňují  žluknutí.
• Zahušťovadla  - zvyšují viskozitu.
• Emulgátory - mísí těžko mísitelné složky.
• Kyseliny a zásady - mění nebo udržují kyselost či alkalitu.
• Látky chuťové - dodávají výraznější chuť.
• Náhradní sladidla - nahrazují cukr, snižují energetickou hodnotu.

Jak se přídatné látky získávají?

Některá „éčka“ se vyrábějí uměle - chemicky, jiná se získávají z přírodních zdrojů, kterými může být třeba ovoce či zelenina – například „E160c“ je paprikový extrakt.

Jsou „éčka“ bezpečná?

Bezpečnost „éček“ se ověřuje mnoha testy. Pro každou přídatnou látku je stanoveno „nejvyšší povolené množství“, které se může do konkrétní potraviny přidat. I když potravina obsahuje toto nejvyšší povolené množství, je pro lidské zdraví bezpečná. Žádný výrobce potravin nesmí  nejvyšší povolené množství použitých „éček“ překročit.

Přesto je však lépe nekonzumovat zbytečně velké množství potravin, do kterých se „éčka“ běžně přidávají, zejména by se jim měly vyhnout malé děti. V některých případech mohou „éčka“ u citlivých osob vyvolat alergickou reakci či nesnášenlivost potravin.

Kdo provádí kontrolu množství „éček“ v potravinách?

Kontrolu množství „éček“ v potravinách provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI).

Jak se pozná, že potravina obsahuje  „éčka“?

Všechna „éčka“, která byla do potraviny během výroby dodána, musí být uvedena (jako název nebo číselný kód E) na jejím obalu v odstavci „Složení“. Jsou seřazena za sebou podle obsahu v potravině od největšího množství k nejmenšímu.
      

Mohou se „éčka“ přidávat do všech potravin?

Ne, „éčka“ se nesmí přidávat například do základních potravin jako je med, olej, mléko, máslo, mouka, nebalený chléb, bílý jogurt, balené vody  a samozřejmě také do biopotravin.. Většina „éček“ se nesmí přidávat ani do potravin určených pro výživu kojenců a malých dětí.

Několik rad, jak se vyhnout nadbytečnému příjmu „éček“ v potravě:

• Dávejte přednost čerstvým potravinám před konzervovanými.
• Konzervované potraviny a instantní výrobky (polévky, omáčky…) jezte jen zcela výjimečně.
• Z konzervovaných výrobků vybírejte ty, které nebyly konzervovány pomocí chemických konzervantů, ale např. za pomoci zvýšené teploty – sterilizací či pasterizací.   
• Vyhýbejte se potravinám obarveným umělými barvivy – např. limonádám a sladkostem.
• Omezte pití kolových nápojů – obsahují velké množství kyseliny fosforečné (E338).
• Dávejte přednost přírodním a tvrdým sýrům před tavenými, ty obsahují tavicí soli, které snižují výživovou hodnotu sýrů a obsahují velké množství fosforu.
• Vyhýbejte se konzumaci potravin ošetřených oxidem siřičitým (E220) – např. sušené meruňky, ty je nutné vždy před jídlem dobře omýt čistou vodou.
• Pečlivě čtěte etikety na potravinách a vybírejte ty, které neobsahují umělé přídatné látky.
• Kupujte výrobky označené znakem „BIO“ - při jejich výrobě nebyla použita žádná  „éčka“.

Zajímá Vás, jaká látka se skrývá za E-kódem na obalu Vaší oblíbené potraviny či pochoutky? Podívejte se na seznam "éček".

Vyzkoušej si svoje znalosti v krátkém testu.  

Použitá lteratura:

Burešová, P. Přídatné látky (aditiva). UI SZPI 2002.

Manuál prevence v lékařské praxi, SZÚ, 3.LF UK 2004.
Vyhláška č.304/2004 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek při výrobě potravin, ve znění pozdějších předpisů.

Informační centrum bezpečnosti potravin - potravinářská aditiva

Aditiva. Bezpečnost potravin A-Z, www.bezpecnostpotravin.cz/az/