O celiakii, lepku a proč ho někteří lidé nesnášejí.
Co je to celiakie?
Celiakie je jedním z onemocnění, která vznikají jako nežádoucí reakce na bílkovinu obilovin – lepek. Lepek se nachází v pšenici, žitu a ječmeni, doporučuje se ale nekonzumovat ani oves a výrobky z něj (téměř vždy dojde při zpracování k nežádoucímu přimíchání byť i stopového množství jiných lepkových obilovin). Onemocnění z nesnášenlivosti lepku znali již v antickém Řecku.
Mezi nežádoucími reakcemi na potraviny má celiakie zvláštní postavení – nejde ani o potravinovou intoleranci, ani o potravinovou alergii, ale o autoimunitní onemocnění – imunitní systém nesprávně vyhodnotí lepek jako tělu nebezpečného vetřelce, při jeho přítomnosti však namíří obranné reakce cíleně proti vlastním buňkám. Typické je poškození buněk sliznice tenkého střeva, poškozují se však i buňky jiných tkání a orgánů. Celiakie je dědičné onemocnění – mohou jím onemocnět pouze lidé, kteří zdědili určité rizikové geny. K tomu, aby člověk s rizikovými geny onemocněl celiakií, musí být jeho tělo vystaveno bílkovině lepku. Dříve se bezlepková dieta doporučovala pouze dětem a dospívajícím s celiakií, dnes však již víme, že celiakie je celoživotní onemocnění a léčebný režim s bezlepkovou dietou je nezbytné dodržovat po celý život.
Celiakie – nemoc mnoha tváří
Jak poznáme, že právě my trpíme celiakií? Protože jde o onemocnění vázané na určité geny, je již od narození dáno, jestli se u nás celiakie vůbec může nebo nemůže rozvinout. Od okamžiku, kdy jedinec s rizikovými geny zařadí do jídelníčku lepek (třeba v podobě obilné kaše, piškotů nebo pečiva), se pak příznaky nemoci mohou začít projevovat kdykoli. V dětství patří k nejčastějším projevům opakované průjmy s typickým vzhledem stolice, bolesti bříška, nadýmání, zpomalení růstu nebo nízký přírůstek hmotnosti, nechutenství, chudokrevnost.
Ve vyšším věku mohou být příznaky již méně typické, nemusí být ale také žádné, přestože některé buňky střeva a jiných tkání poškozovány jsou. V dospívání se častěji vyskytují kožní projevy celiakie – silně svědivé puchýřky (podobné oparům), nejčastěji na končetinách, zádech a hýždích. Tento příznak se častěji vyskytuje u chlapců. Výjimkou nejsou ani psychické projevy – deprese, smutek a časté změny nálad. Díky zhoršenému vstřebávání živin se u nemocných s celiakií vyskytují také svalové křeče a zvýšená lámavost kostí.
Protože autoimunitní onemocnění se často vzájemně kombinují, je u nemocných s celiakií častější i výskyt jiných autoimunit – cukrovky 1. typu, poruch štítné žlázy, revmatických onemocnění nebo některých zánětů střev.
Celiakální krize
Nejtěžší formou nemoci je celiakální krize. Projevuje se náhlým a vážným zhoršením zdravotního stavu, těžkými průjmy, ztrátou tělesných tekutin. Čím mladší pacient, tím větší je riziko ohrožení života. Příčinou krize bývá dlouhodobě neléčená celiakie a současné vystavení stresu nebo infekci trávicího ústrojí.
Kde a jak často se nesnášenlivost lepku vyskytuje?
K tomu, aby onemocnění vzniklo, je nutné ve stravě přijímat lepek a zároveň být nositelem určitých genů. V oblastech, kde je lepek dlouhodobě přirozenou součástí jídelníčku, je také více osob s příznaky celiakie. Spolu s rozvojem nových metod pro rozpoznání celiakie se ale zjišťuje, že výskyt osob s genetickým předpokladem pro rozvoj této nemoci je podobný ve většině světa. Asi 1–3 % světové populace má rizikové geny pro celiakii. Výjimkou je jihovýchodní Asie, kde je výskyt rizikových genů v populaci nižší.
Genetické testy se neprovádějí běžně, ale jen u osob s podezřením na celiakii. Pokud se onemocnění potvrdí, testují se také příbuzní 1. stupně – rodiče, děti, sourozenci, protože u nich je zvýšené riziko onemocnění (na 10–15 %) a častější je bezpříznakový průběh nemoci.
Jak lékař zjistí, jestli máme celiakii?
Pokud máme příznaky, které jsou typické pro celiakii, nebo i jiné dlouhodobé potíže, měl by lékař vzít v úvahu i možnou souvislost s celiakií. Nejprve se obvykle zjišťuje množství takzvaných specifických autoprotilátek v krvi – tyto protilátky se u zdravého člověka bez celiakie nevyskytují, zatímco u celiaka je jejich hladina vysoká. Velmi vysoká hladina protilátek stačí k potvrzení diagnózy celiakie. Při méně zvýšené hladině protilátek se obvykle provádí ještě biopsie – lékař speciálním přístrojem odštípne kousek sliznice tenkého střeva a vzorek sliznice se prohlédne pod mikroskopem a hledají se změny sliznice typické pro celiakii. Genetické testy se provádějí ke konečnému potvrzení celiakie, pokud ostatní metody nemají jednoznačný výsledek a také u příbuzných pacienta s celiakií.
Mám celiakii – co teď?
Pokud vám lékař celiakii potvrdil, je nejdůležitějším opatřením úplná a doživotní bezlepková dieta. To znamená vyloučit z jídelníčku pšenici, žito, ječmen a všechny výrobky z nich. Lepek v ovsu má trochu odlišnou skladbu bílkoviny a podle současných poznatků celiakii nevyvolává. Při pěstování a zpracování ovsa však téměř vždy dochází ke kontaminaci jinou obilovinou s obsahem lepku, proto se celiakům doporučuje nekonzumovat ani oves a výrobky z něj. Seznam bezlepkových potravin, které jsou k dostání na českém trhu naleznete zde.
Dříve se dieta doporučovala jen do dosažení dospělosti, ale bylo zjištěno, že celiakie v dospělosti nevymizí, pouze častěji probíhá bez vnějších příznaků.
Někdy může být zejména zpočátku potřeba doplňování chybějících živin (hlavně vápníku, železa, kyseliny listové a vitaminu D) a šetřící dieta pro ozdravění poškozené střevní sliznice. Při dodržování diety se stav u dětí upraví do půl roku, u dospělých to trvá déle v závislosti na rozsahu poškození tkání.
Bezlepková dieta – nový trend „moderního“ stravování
V posledních letech se stále častěji setkáme s lidmi, kteří dodržují a doporučují bezlepkovou dietu i těm, kdo nemají zjištěnou celiakii. Lepek je označován za jeden z „bílých jedů“ (spolu s mlékem a cukrem) a za příčinu většiny civilizačních onemocnění. Je na tom něco pravdy? Naštěstí ne. Samotnou celiakií je ohroženo pouze asi 1–3 % lidí, malá část lidí pak trpí pravou alergií na lepek nebo jinou formou nesnášenlivosti obilovin. Naprostá většina lidstva nemá se zpracováním obilovin s lepkem problémy. Vyřazení obilovin z jídelníčku bez důvodu naopak snižuje pestrost stravy a přináší riziko nedostatku některých živin.
Ani odkládání zařazení lepku do stravy kojenců nemá podle současných poznatků ochranný význam. Pokud má dítě genetický předpoklad ke vzniku celiakie, pozdější zařazení lepku do stravy pouze oddálí rozvoj prvních příznaků, výskyt celiakie v průběhu života ale nesníží. Zjistilo se, že kojení ani jeho délka také neovlivňuje výskyt celiakie.
Použitá literatura:
Husby, S.; Koletzko,S. et al.: European Society for Pediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition Guidelines for the Diagnosis of Coeliac Disease, JPGN, Vol. 54, No.1, January 2012, p.136-160.
Kotalová, R. a kol.: Prevalence celiakie mezi rodiči a sourozenci dětí s celiakií, Čes.-slov. Ped., 57, 2002, č.8, s.415-418.
Nevoral, J., Kotalová, R.: Celiakální sprue (glutensenzitivní enteropatie), Postgraduální medicína, 4, 2002, č.1, s.14-21.
Szajewska, H.; Shamir, R. et al.: Gluten Introduction and the Risk of Coeliac Disease: A Position Paper by the European Society for Pediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition, JPGN, Vol.62, No.3, March 2016, p.507-513.