Výživa
Klouby jsou přirozeně namáhanou částí těla. V poslední době ovšem vzrůstají rizikové faktory ovlivňující klouby. Těmito faktory jsou sedavé zaměstnání, nízká pohybová aktivita, nadváha či nevhodná skladba stravy. Navíc u onemocnění kloubů dochází velmi často k řešení obtíží a ne k jejich předcházení.
Když se podíváme na stavbu kloubu, zjistíme, že nedílnou součástí kloubů je chrupavka, což je pojivová tkáň, která je tuhá, ale pružná. Zabraňuje styku kostí, snižuje tření při pohybu a tlumí otřesy, podílí se tak významně na pohybu kloubů.
Následkem přetěžování a stárnutí kloubů může docházet k jejich poškození. To je charakterizováno sníženou kvalitou chrupavky, sníženým obsahem některých látek, chrupavka se ztenčuje a celý proces je dále podporován uvolňujícími se enzymy z poškozené tkáně a zánětem v dané oblasti. Výsledkem je nedostatečné tlumení nárazů, vznik poškození kostí v oblasti kloubů a zvýšená bolestivost v pokročilejších stadiích.
Na první pohled by se mohlo zdát, že skladba jídelníčku v průb??hu antibiotické léčby nebude hrát významnou roli, ale opak je pravdou. Jelikož spektrum antibiotických přípravků je velmi rozmanité, nelze všeobecně ukázat na potraviny a nápoje, jejichž konzumaci je třeba se vždy v době antibiotické léčby vyvarovat. Každé antibiotikum může být ovlivněno jinou složkou jídelníčku, která je schopna různými mechanizmy ovlivnit osud antibiotika v našem těle. Velmi často výsledkem vzájemného působení bývá snížení účinnosti léčby nebo zvýšení výskytu některého z nežádoucích účinků. Na co si dát z běžného jídelníčku pozor a u jakých antibiotických přípravků?
Grapefruit je plodem citroníku rajského (lat. Citrus paradisi), subtropické dřeviny z čeledi routovitých. Plody jsou kulatého nebo mírně zploštělého tvaru. Díky své charakteristické chuti, šťavnatosti a obsahu zdraví prospěšných přírodních látek se těší velké oblibě. Na trhu je běžně dostupný v mnoha odrůdách i podobách. V poslední době se nesetkáváme jen s grapefruitem jakožto potravinou, ale na trhu jsou dostupné různé doplňky stravy s extraktem z grapefruitu s ne vždy specifikovaným složením. Jelikož grapefruit obsahuje látky, které mají vliv na hladiny některých léčiv v organizmu, je důležité se v určitých případech chovat opatrně. Grapefruit může pro člověka představovat určité riziko.
Podstata účinku grapefruitové šťávy
Léčiva, která přijímáme ústy, jsou ve střevech částečně rozkládána. Proto je nutné s těmito ztrátami počítat a léčivo podávat v takové dávce, aby se jeho dostatečné množství dostalo přes střevní sliznici do krevního řečiště a následně do místa účinku. Za proces odbourávání jsou odpovědné látky, které označujeme jako enzymy. Enzymy odpovědné za procesy ve střevě patří do jedné společné rodiny, která je odpovědná za zpracování nejen léčiv, ale i mnoha dalších látek. A protože je tato rodina multifunkční, vlivů, které může zpomalit či urychlit její pr??ci, je mnoho.
Jednou z možností, jak tyto enzymy zpomalit, jsou látky obsažené v grapefruitu. Zpomalením činnosti enzymů dochází k vyššímu průniku léčivé látky ze střeva do krevního oběhu a může se tak zvýšit riziko nežádoucích účinků.
Cizorodé látky z pohledu nutriční toxikologie přicházejí do našeho těla trávicím traktem, kterým postupně procházejí a vstřebávají se do těla (absorbce). Některé látky se nevstřebávají vůbec a trávicím traktem pouze procházejí. Trávicí trakt tak tvoří první ochranou bariéru našeho těla.
Látky jsou vstřebávány v různých částech trávicího traktu, nejvýznamnější jsou však žaludek a tenké střevo. O vstřebávání rozhodují vlastnosti samotné látky, tedy zejména rozpustnost ve vodě či tucích, její velikost, vliv má také stav trávicího traktu a skutečnost, zda látka již v trávicím traktu podléhá některým změnám. K těmto změnám dochází vlivem enzymů nebo vlivem mikroflóry v trávicím traktu. Výsledek z toxikologického pohledu může být jak pozitivní, kdy látky toxické budou změněny a snadno vyloučeny z těla (ochranný vliv), tak negativní, kdy se mohou tvořit nebezpečné látky pronikající do těla. Záleží nejen na potravině, ale také na množství cizorodé látky v ní, době konzumace i složení mikroflóry v trávicím traktu.
Po vstřebání a přestupu do krevního řečiště jsou látky odváděny nejprve do jater, kde probíhá přeměna látek za účasti mnohých enzymů (metabolizmus). První kontakt s játry může představovat výrazné snížení množství cizorodé látky a její rychlé vyloučení z těla. Látku, která se dostává dále, je třeba v těle rozdělit (distribuovat), což bude opět souviset s vlastnostmi dané látky, zejména s její rozpustností. Pokud je látka snadno rozpustná ve vodě, krevním řečištěm může putovat sama. Pokud je však látka dobře rozpustná v tucích (ale hůře rozpustná ve vodě), pak je její přenos nutné zajistit pomocí bílkovin v krevním řečišti. Bílkoviny tak fungují jako lodě dopravující nerozpustné látky z jednoho místa na druhé. Navíc rozpustnost látek ovlivňuje rozdělení do jednotlivých tkání. Cizorodé látky rozpustné v tucích se mohou např. ukládat do tukové tkáně a zde vytvářet zásobu, ze které se látka může uvolňovat i dlouho poté, co již nepřichází trávicím traktem. Působení cizorodé látky může být pak významně prodlouženo. Navíc některé látky se mohou vázat na biomolekuly v těle a tak měnit jejich funkci. Ochranu před nežádoucí distribucí plní bariéry jakými jsou placenta či bariéra mezi krevním řečištěm a mozkem (hematoencefalická bariéra).
Důležitým orgánem z pohledu toxikologie jsou játra, kam přicházejí látky vstřebané z trávicího traktu i látky kolující v těle. Nezastupitelnou roli pak plní játra v biotransformaci látek. Biotransformace představuje přeměnu jedné látky v jinou a nalezneme ji nejen v játrech, ale i jiných orgánech, úloha jater je však zásadní. Cílem je přeměna cizorodé látky těžko rozpustné ve vodě na látku snadno rozpustnou. Tyto procesy mají dvě fáze. V první je molekula cizorodé látky chemicky upravena pomocí specifických jaterních enzymů, (o kterých se zmiňují také články Výživa a léčiva - interakce a Výživa a léčiva - příklady interakce). V druhé fázi se přidá k pozměněné cizorodé látce jiná látka, která byla přirozeně vytvořena v těle, a tak dojde ke zvýšení rozpustnosti ve vodě a tím i snadnější možnosti vyloučení z těla.
Zde je t??eba doplnit, že výsledkem biotransformace není vždy snížení nebezpečnosti látky a snadnější vyloučení. Účinek některých látek je nezměněn a u některých látek dochází dokonce k aktivaci, což vede ke zvýšení účinku látky na tělo. Jinak řečeno, některé látky mohou přicházet do těla jako málo aktivní a pomocí enzymů v těle se jejich účinek zvyšuje. Z toxikologického pohledu je to nežádoucí, farmakologie toho však umí pozitivně využít ve prospěch některých léčivých přípravků.
Poslední fází osudu cizorodé látky v těle je její vyloučení, které se děje většinou močí a stolicí. Existují však i látky vylučující se jinak, např. dechem. Samozřejmě i vylučování může být ovlivněno stavem vylučovacích orgánů (ledviny, játra) a za patologických stavů (onemocnění) může docházet ke hromadění v těle či rychlejším ztrátám látky z těla.
Putování cizorodé látky naším tělem je komplexní proces ovlivněn mnohými faktory. Zkoumáním jednotlivých částí tohoto procesu i faktorů, které ho ovlivňují, a porozumění jeho zákonitostem umožní farmakologii lepší vývoj léčiv a toxikologii i nutriční toxikologii vývoj kvalitnějších opatření s cílem ochrany lidského zdraví.
Autor: tp
Použitá litratura:
LINCOVÁ, D., FARGHALI, H. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.
LÜLLMANN, H., MOHR, K., HEIN, L. Barevný atlas farmakologie. 4. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 366 s. ISBN 978-80-247-3908-3.
TUREK, B., HRUBÝ, S., ČERNÁ, M. Nutriční toxikologie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. 123 s. ISBN 80-7013-177-2.