Základní živiny
Tuky, známé také pod názvem lipidy, jsou významným zdrojem energie, bohatším oproti bílkovinám a sacharidům. Měly by představovat přibližně 25-30 % denního příjmu hlavních živin. Jsou základní složkou každé buněčné membrány a vysoké zastoupení lipidů vykazují také mozek a nervová vlákna. V potravinách ovlivňují konzistenci, dodávají jim jemnou chuť a navozují pocit sytosti. Ve střevě zlepšují vstřebávání lipofilních vitamínů (vitamínů rozpustných v tucích – A, D, E, K). Podle původu rozdělujeme tuky na živočišné tuky, rostlinné tuky a oleje. Rostlinné tuky a oleje by měly tvořit větší podíl přijatých tuků.
Pokud se řekne slovo hořčík, řada lidí si vybaví větu: „Pomáhá proti křečím.“ To ovšem není jediná funkce, kterou tento mikronutrient v těle člověka má. Tato minerální látka je přítomna v mnoha důležitých fyziologických a biochemických procesech, které se v lidském těle odehrávají. Co tedy všechno hořčík v našem těle ovlivňuje?
Selen jako stopový prvek objevený v roce 1817 švédským chemikem J. J. Berzeliem byl po dlouhých 140 let považován za toxickou látku. Dnes však víme, že je pro fungování lidského organizmu nezbytný. Hlavní zásobárnou selenu je půda, přičemž obsah selenu v půdě se liší dle daných přírodních podmínek. V České republice, stejně jako v severní a západní Evropě, je selenu v půdě málo.
Fosfor patří mezi minerální látky. V těle se vyskytuje ve formě organické i anorganické. Po kyslíku, vodíku, uhlíku, dusíku a vápníku je šestým nejrozšířenějším prvkem v těle. Tělo dospělého člověka obsahuje asi 1 % celkové tělesné hmotnosti ( tj. 500 – 700 g fosforu). Přibližně 85 % fosforu se nachází ve formě anorganické v kostech a zubech (kosti jsou hlavní zásobárnou fosforu), zbytek je součástí organických sloučenin v měkkých tkáních.